Článek
Pavlík Morozov, hrdina, mučedník a světec komunistického pantheonu
Pokud by v úterý 6. září 1932 nenašli vesničané v lese za vesnicí Gerasimovka mrtvoly dvou chlapců, zřejmě by jméno Morozov neznal ani ten nejšťouravější historik.
Pavlíkovi bylo třináct a jeho bratrovi Fedimu teprve osm let. Oba byli ubodáni a v oblasti to vzbudilo značný rozruch. Ve třicátých letech bylo vraždění v Sovětském svazu běžnou součástí životní reality, ovšem v režii státu a bezpečnostních složek. V ubodání dvou kluků obávaná NKVD prsty neměla.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Pavlík se narodil 14. listopadu 1918 do rodiny bolševického alkoholika. Otec Trofim bojoval v řadách Rudé armády a po skončení občanské války byl odměněn funkcí předsedy místního sovětu. Nic moc, ale lepší než být bezpartijní kulak nebo Žid.
Díky alkoholismu otce byly vztahy v rodině založené na násilí a týrání manželky i dětí. Tomu celkem logicky odpovídalo i Pavlíkovo dětství. Ve škole mu to nešlo, zadrhával v řeči a aby obstál v klučičím kolektivu, stal se vyhlášeným vesnickým darebákem, který si už v dětském věku neodepřel hlt samohonky ani ručně balenou papirosu. Do oblíbeného vesnického hocha měl na míle daleko. Byl to slušně řečeno pěkný spratek.
Autor: Зверев Денис Павлович/commons.wikimedia.org/volné dílo
Bohužel došlo k situaci, která znamenala konec jeho krátkého života. Přestože sovětské sovchozy byly zemědělské statky, které vznikly zabavením nejen pozemků, ale i dobytka a nářadí zemědělcům, měly věčně nedostatek čehokoliv.
Pavlíkův děda nepředal sovchozu sáně, naopak je ukryl před soudruhy v lese. Jenže ho kdosi napráskal a sovchoz si na sáně dělal nárok. Aby o ně nepřišel, nařídil svým vnukům v noci úkryt hlídat. Jenže pod rouškou tmy přišel kdosi, aby sáně „zprivatizoval“ a odnesli to oba malí hlídači.
Autor: Lumaca/commons.wikimedia.org/volné dílo
Necelý rok po vraždě vyšla první oficiální verze o statečném pionýrovi z pera stalinistického škrabala Vitalije Gubareva. V průběhu let smyšlenou legendu opakovaně přepracovával, takže se pozdější verze značně lišily od té první. V samotném Sovětském svazu dosáhla kniha mnoha vydání ve statisícových nákladech a po druhé světové válce probíhalo totéž ve všech jeho satelitech. Po Pavlíkovi Morozovovi byly pojmenovávány školy, pionýrské organizace, parky, hřiště, prostě jméno Morozov se stalo vyhlášenou značkou v celém východním bloku.
Podle legendy byl Pavlík vzorný pionýr, který obětavě pomáhal spolužákům se slabším prospěchem. Pravdou je, že mírně slabomyslný vesnický grázlík vzhledem ke svému nevalnému prospěchu mohl těžko někomu pomáhat. A tím pionýrem se stal až po své smrti, jaksi „in memoriam“. Což je zřejmě jediný případ v dějinách pionýrského hnutí, kdy byl do pionýra přijat někdo až po své smrti. Zřejmě se to muselo obejít i bez dekorování rudým šátkem, se kterým je Pavlík posmrtně vyobrazován.
V paměti dříve narozených byl Pavlík Morozov dacan, který udal své rodiče, protože práskat bylo povinností každého pionýra, svazáka a komunisty. Pavlíkův otec Trofim jako vesnický funkcionář měl přikrýt menší levárny vesničanů. Vydal jistému vyhnanci Zvorykinovi prázdné formuláře s razítkem sovětu, které ho opravňovaly opustit vyhnanství a odejít za prací do města. Policie Zvorykina dopadla a samozřejmě sebrala i Trofima.
Autor: Runov / Рунов/commons.wikimedia.org/volné dílo
Během veřejného procesu se Pavlík ostře vymezil vůči otci:
„Já, strýčku soudce, nemluvím jako syn, ale jako pionýr! A já říkám můj otec zrazuje věc října!“
Trofim Morozov byl odsouzen na deset let za to, že „jako předseda vesnického sovětu se přátelil s kulaky.“
Ve vesnici Gerasimovka nebyla většina občanů tak uvědomělých jako darebák Pavlík a když se s bratrem Feďou vracel lesem domů, počkali si na ně a ubodali je. Práskat na vlastního otce nebylo pozitivně hodnoceno ani v zemi Sovětů.
A tak se v tomto smyšleném příběhu stal Pavlík hrdinným pionýrem, vzorem všem ostatním. Proč se jím nestal jeho mladší bratr, kterého Vitalij Gubarev zahrnul do příběhu, je záhadou.
Auto neznámý/upload.wikimedia.org/volné dílo
Během Gorbačovovy „perestrojky“ vyšla v Rusku kniha Jurije Družnikova „Nanebevstoupení Pavlíka Morozova“. Podle spisovatele byl Pavlík mentálně retardovaný práskač a donašeč.
U nás mu po roce 1989 vzdal hold Josef Thér v básni, která končí těmito verši:
„Protože však mladý byl, tak se trochu prozradil. Dostal kuli z naganu před příchodem orgánů. I když zemřel, žije dál, neb se světcem fízlů stal.“
Zdroje:
