Článek
O létajícím krejčím Franzi Reicheltovi, který skočil z Eiffelovky a zabil se
Létat jako pták bylo snem lidstva od pradávna. Někdo, aby se mohl rychle přesunout někam úplně jinam, někdo jen tak svobodně plout po obloze a pozorovat hemžení lidstva dole na pevné zemi. Obvykle chceme to, co nemáme.
To bohové na tom byli podstatně lépe, alespoň ti antičtí.
Třeba Hélios, Bůh slunce brázdil oblohu v kočáře. Hermés měl okřídlené sandály, díky kterým „létal“ na zemi i ve vzduchu. Populární Eros měl křídla podobně jako Ikaros, který je měl z vosku a jeho létání, jak známo, nedopadlo nejlépe.
Poučení pro lidstvo znělo: stát oběma nohama pevně na zemi. Ale našli se i takoví, kteří snili o létání navzdory osvědčené radě držet se pěkně při zemi a za svoje sny zaplatili životem.
Autor: Agence de presse Meurisse/commons.wikimedia.org/volné dílo
Možná se tvůrci pohádky o létajícím ševci nechali alespoň částečně inspirovat životem rodáka z ústeckého Štětí. Jmenoval se Franz Reichelt.
Ve dvaceti letech se přestěhoval do Paříže, protože jeho prvním snem byla touha po lepším životě.
V roce 1907 si pronajal byt ve třetím patře poblíž Avenue de l'Opéra a jako krejčí byl úspěšný, protože si brzy otevřel krejčovský salon. Ale už to nebyl Franz ale Francois.
Když se Reichelt dočetl o padáku, který byl v roce 1783 s úspěchem předveden, začal se o parašutismus zajímat. Onen padák tvořila konstrukce, na které byla ještě před seskokem připevněna látka. Ale padák, který by byl použitelný třeba při výskoku z letadla ani na začátku dvacátého století neexistoval.
V roce 1911 přišla nabídka odměny deseti tisíc franků pro toho, kdo zhotoví padák pro letce a nebude těžší než dvacet pět kilogramů.
Nabídka krejčího Reichelta oslovila, deset tisíc franků byla slušná suma. Ve volných chvílích začal z lehkého hedvábí měřit, stříhat a sešívat. Výsledkem byl jakýsi hedvábný kokon, do kterého se měl letec nasoukat.
Nejprve svůj vynález zkoušel na figurínách, které shazoval z poschodí domu, kde bydlel. Když skočil sám z deseti metrů do kupky sena a skončil se zlomenou nohou, usoudil, že myšlenka je dobrá, pouze provedení chybné. Příliš malá výška.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Když jednou zabloudil jeho pohled k Eiffelově věži, bylo rozhodnuto. Zbývalo už jen získat povolení od policie. Trvalo to sice rok, ale nakonec se podařilo. Povolení získal podvodem, protože v žádosti se nikdy nezmínil, že padák nebude mít figurína, ale on sám. Seskok naplánoval na 4. únor 1912.
V neděli v sedm hodin ráno dorazil Reichelt navlečený do svého padákového obleku se dvěma přáteli ke věži. Připomínal jakýsi objemnější plášť s velkou kapucí. Během pádu stačilo, aby parašutista roztáhnul ruce a padák se rozevřel. Měl mít plochu třicet metrů a vážit kolem devíti kilogramů.
Ještě počasí. Ráno byla teplota na nule a přes Champ de Mars vál silný vítr.
Po příjezdu ke věži Reichelt poprvé uvedl, že bude skákat sám osobně a žádná figurína. To už se sjížděli zástupci tisku a skupina diváků utěšeně narůstala. Někteří známí ho od skoku zrazovali i s poukazem na silný vítr. Marně.
Policie ještě uvázala provazy mezi nohami věže, aby diváci nevstoupili do přistávací zóny a poté se létající krejčí vydal ke schodům vedoucím k první plošině.
V prvním patře se Reicheltovi pokusil zabránit v pokračování strážný Gassion, který byl svědkem několika podobných neúspěšných pokusů. Než dostal telefonické potvrzení od nadřízených, bylo osm hodin.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Když Reichelt stoupal po schodech, zamával davu, který se tlačil dole a se slovy „brzy se uvidíme“ pokračoval ve výstupu.
Bylo 8:22 ráno, neděle 4. února 1912. Reichelt si stoupl na stoličku postavenou na restauračním stolku čelem k Seině padesát sedm metrů nad zemí. Zkontroloval si oblek, odhodil malý papír, aby posoudil směr větru, stoupl si na zábradlí, asi čtyřicet vteřin váhal a pak skočil.
Podle deníku Le Petit Parisien měl Reichelt rozdrcenou pravou nohu a paži, zlomenou lebku a páteř, krvácel z úst, nosu a uší. Přestože byl mrtvý, tělo převezli do nemocnice Necker, kde byl oficiálně prohlášen za mrtvého. Podle následné pitvy zemřel na infarkt během pádu. Bylo mu 33 let.
Zdroje:
