Článek
Před 47 lety spáchalo 900 stoupenců sekty Chrám lidu hromadnou sebevraždu. Život je nemoc, tvrdil jejich mesiáš
Dětství malého Jamese Warrena Jonese nebylo šťastné. Nefungující rodina, šikana od spolužáků, neustálé odstrkování staršími a silnějšími, to všechno se na malém chlapci podepsalo. Není divu, že se upnul k náboženské literatuře, ve které hledal útěchu a naději na lepší místo pod sluncem. Převládaly ovšem knihy, ve kterých byla oslavována smrt jako důstojné ukončení utrpení života.
Jeho oblíbeným místem byly hřbitovy. Zájem o pohřbívání se postupně stával posedlostí. Už jako desetiletý kluk řečnil na pohřbech. Na pohřbech koček a psů.
autor: Nancy Wong/commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0
Na střední škole si začal všímat ve Spojených státech neskrývaného rasismu a jeho aktivity se přesunuly od pohřbů zvířat k protestům a boji za práva černochů. Přestával být bázlivým a odstrkovaným chlapcem, vystudoval vysokou školu a stal se kazatelem.
V roce 1955 si Jones pronajal v Indianapolis budovu a 4. dubna 1955 vytvořil se svými příznivci uskupení s názvem Wings of Deliverance, tedy Křídla osvobození. Počet příznivců, většinou Afroameričanů, rostl a po roce vznikl Chrám lidu.
Hlavním tahákem Jonesova hnutí byla rasová snášenlivost, v padesátých letech v USA něco naprosto neobvyklého. Dokonce propagoval rasově smíšená manželství, takže jeho sdružení bylo označováno jako „černá církev s bílým kazatelem“.
autor: Nancy Wong/commons.wikimedia.org/CC-BY-SA-3.0
Zpočátku byla jeho kázání založena na Bibli, ale později se od křesťanství začal odklánět. Považoval se za inkarnaci Ježíše, Buddhy a dokonce Lenina. Ze sdružení sympatizantů se stala sekta.
Svým postojem si vytvořil v bílé komunitě množství nepřátel, a proto se rozhodl zakoupit pozemek v Redwood Valley v Kalifornii. Komunita, kterou tam vytvořili ve velké většině chudí černoši, si zprvu přeměny jejich oblíbeného pastora v samozvaného diktátora nevšimla. Stal se bohem a svoje božské vlastnosti předváděl na různých sezeních, která se spíše podobala cirkusovým vystoupením než náboženským promluvám.
Jak Ježíš, tak i Jones se pustil do zázračného uzdravování před zraky stovek přihlížejících. Taková nábožensko-terapeutická show nebyla ve Spojených státech ničím neobvyklým. Různí lži mesiáši dokázali vyléčit cokoliv. Chromí chodili, slepí viděli, rakoviny mizely a bankovní účty parazitů na lidské bolesti tučněly.
Žena s počínající slepotou na jednom takovém Jonesově cirkusovém představení začala vidět. „Nejste slepá, vidíte. Nejste slepá, vidíte!“ vyřvával do mikrofonu léčitel a inkarnace Ježíše tak, aby to bylo slyšet i v sousední ulici. Dáma si sundala černé brýle a na otázku kolik vidí prstů, správně odpověděla: „Dva“. „Halelujah“, zahřmělo jednohlasně z řad oddaných oveček.
Ženě na vozíku stačilo několik „terapeutických“ slov, aby vstala a začala pobíhat v uličce mezi ohromenými věřícími. Jak se později ukázalo, obě „uzdravené“ ženy byly Jonesovy sekretářky a milenky v jednom.
svatyně4 autor: Federal Bureau of Investigation/commons.wikimedia.org/vol
Sex, který si vůdce dopřával se svými příznivkyněmi, ovšem zakazoval obyčejným věřícím. A nejen to. Nově příchozí prodali svůj majetek a peníze odevzdali vůdci s tím, že Chrám lidu bude jejich rodinou, která se o ně vždy postará.
Lidé dřeli na polích a ve stájích i šestnáct hodin denně. Spánek byl nedostatkovým zbožím a vybrané dívky sloužily svému pánu, dokud ho neomrzely. Podle jeho učení byly jakékoliv vztahy mezi lidmi zlem a bylo nutné je zpřetrhat. I manželským párům byl nařízen celibát.
Jak sílil jeho vliv a členů sekty přibývalo, začala se o Jonese a jeho Chrám lidu víc a víc zajímat média. Články na pokračování o jeho neprůhledných finančních machinacích, zneužívání dívek a žen, o otrocké práci přiměly i tajné služby, aby se o Chrám lidu začaly zajímat.
Jones začínal být paranoidní. Bál se policejních aktivit nebo dokonce i státního zásahu a začal zvažovat odchod i se svými příznivci ze Spojených států.
autor: Nancy Wong/commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0
V roce 1977 byl Jones obviněn některými bývalými členy sekty ze sexuálního zneužívání, otroctví a finančních machinací. Už delší dobu ovšem připravoval přemístění Chrámu lidu mimo Spojené státy. Vybral Guayanu, kde v džungli nechal stavět „město“ Jonestown. Doslova pár hodin před zveřejněním obvinění od několika žen, kterým se podařilo dostat ze spárů sekty, Jones s tisícovkou věrných opustil Spojené státy a odletěl do Guayany.
O fungování komunity se veřejnost dozvěděla v roce 1978 od Deborah Blakeyové, které se podařilo z Jonestownu uprchnout. Její informace byly natolik závažné, že se dostaly až do Kongresu.
Podle Deborah byli všichni američtí občané v Jamestownu ohroženi na životě. Popisovala otrocký systém práce, sexuální zneužívání, bičování za neuposlechnutí rozkazů. Jones byl podle Blakeyové psychicky narušený diktátor závislý na drogách. Jeho kázání se už neopírala o Bibli, ale byla to snůška fantasmagorických bludů a vizí.
„Bůh nám nepomůže, musíme si vytvořit nebe na Zemi“.
„Říkám vám, že život je jen zpropadená nemoc. Je horší než rakovina. Existuje jen jeden lék, jak tuhle zatracenou nemoc vyléčit. Je to smrt“.
Americká vláda vyslala do Guayany 17. a 18. listopadu 1978 kongresmana Ryana s doprovodem, aby zjistil, jaká je skutečná situace v komunitě. Byl přivítán se všemi poctami a po prohlídce předem pečlivě naaranžované „Potěmkinovy vesnice“ plné usměvavých a šťastných osadníků se chystal k odletu.
Dva tajně podstrčené vzkazy několika členů sekty změnily osudy všech přítomných. „Pomozte nám utéct!“ stálo ve vzkazech. Senátor se rozhodl, že s sebou do letadla vezme patnáct lidí. Při nástupu do auta, které ho mělo odvést k letadlu, se ho jeden ze sektářů pokusil pobodat. Ryanovi se i s doprovodem podařilo ujet, ale byli pronásledováni Jonesovými ozbrojenci. Ti zahájili palbu a senátor Ryan s dalšími čtyřmi muži byl rozstřílen. Dalších deset lidí bylo postřeleno těžce.
Bylo jasné, že zastřelením kongresmana a dalších čtyř lidí Jones překročil veškeré myslitelné hranice. Americká justice by velice rychle vydala příkaz k jeho zatčení a deportaci do USA, kde by ho s největší pravděpodobností čekal trest smrti.
autor: Symphony999/commons.wikimedia.org/CC-BY-SA-3.0
Proto Jones rozhodl, že už není na co čekat a je konec. Všeho a všech.
„Když nemůžeme v míru žít, musíme v míru umřít. Vezměte si jed, jak to dělávali ve starověkém Řecku. Je to revoluční čin… Nemáme možnost přežít.“
Pomocníci namíchali smrtící koktejl z jahodové šťávy, ve které bylo obrovské množství silných prášků proti bolesti a kyanid. Jako první pily děti, po nich rodiče. Když byla většina členů sekty mrtvá nebo se svíjela ve smrtelných křečích, Jones se zastřelil.
Večer 18. listopadu 1978 zavládlo nad Jonestownem hrobové ticho. Na zemi zůstalo ležet 915 mrtvých těl, z toho 276 dětí. Ti, kteří se pokusili utéct do džungle, byli postříleni ozbrojenými strážemi. Přežilo pouze 80 osob.
Zdroje:
