Článek
O poslední židovský pogrom na Moravě se postarali vojáci nové Československé armády 3. prosince 1918
Židovský Svátek světel Chanuka připomíná vysvěcení druhého Chrámu v Jeruzalémě v roce 165 př. n. l. poté, co ho znesvětila vojska Antiocha IV. Po příchodu do Chrámu našli velekněží pouze jednu nádobu s olejem. To byla zásoba na jeden den k rozsvícení menory. Zázrakem vydržel olej hořet osm dnů. Během té doby stačili vylisovat a posvětit nový olej.
Chanuka v moravském Holešově v roce 1918 byla ještě o něco svátečnější než jindy. Skončila Velká válka a muži, kteří přežili, se vrátili domů. Před několika dny se z války vrátili i Heřman Grünbaum a Hugo Gretzer. Patřili mezi 850 židovských obyvatel Holešova.
Pátého dne svátku Chanuka se v hospodě u Gruthardů sešli vojáci nové armády svobodného Československa. Alkohol tekl proudem a dokončit plán útoku na Židy byla pro opilce v uniformách otázka několika hodin a několik lahví slivovice.
Pogromy na Židy nebyly jen dávnou záležitostí kdesi ze středověku. V Holešově v roce 1918 ještě žili pamětníci jiného pogromu z roku 1899. Bída, hlad a nejisté postavení menšin v nové Československé republice bylo třeba, jako i v jiných krizových dobách, na někoho hodit. Tím obětním beránkem byli Židé.
autor neznámý/cs.wikipedia.org/volné dílo
Po hospodách šly řeči, že Židé ve válce nebojovali, naopak keťasili, v domech pytle mouky, zatímco Moraváci trpěli hladem. Zavedou němčinu jako úřední jazyk a obsadí všechny důležité posty v zemi.
Do protižidovské kampaně se zapojil i tisk. Kroměřížské noviny Haná nabádaly k vyhnání Židů do Palestiny, protože v novém státě nemají co pohledávat.
„Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla“. Karel Poláček
Skupinky vojáků se mezi Kroměříží a Holešovem potloukaly už od 1. prosince 1918. Vysedávaly po hospodách a připravovaly vojenskou akci proti Židům z Holešova. 3. prosince většina vojáků pila v hospodě u Gruthardů, obdivně sledovaná místními povaleči. Utajování celé akce skončilo. Nebylo co skrývat.
„Tak co bude se židy? To se nesmí nechat! Všichni musejí pryč! Máme tu vojáky, a ti na ty židáky půjdou s námi… Seš vlastenec? Když seš vlastenec, tak nemůžeš stát stranou, až půjdeme na Židy!“
Vojáci podle plánu přerušili telegrafní a telefonní spojení Holešova s okolním světem. Před půlnocí zazněly do nočního ticha tři výstřely. Signál k zahájení akce. K vybraným domům bohatších Židů byly postaveny vojenské hlídky. Vojáci zamkli četníky na stanici a tlupy opilé chátry vtrhly do židovských domů.
I přes silnou opilost vojáků byla akce dobře organizována. Jednotlivé oddíly měly své velitele. Střelba do oken vzbudila spící obyvatele. Rozkopnutými dveřmi vojáci vnikali do domů a dožadovali se hotovosti, zlata nebo šperků. Obyvatelé Holešova, kteří šli za vojáky, brali úplně všechno. Kávu, mouku, hodiny, nádobí i kusy nábytku.
Někteří dali přednost znásilňování mladých dívek. Židovské knihy hořely jako předzvěst událostí, ke kterým dojde za dvacet let v Německu. Továrnu Ludvíka Beera zapálili poté, co rozkradli štosy látek.
autor: Palickap/ commons.wikimedia.org/ CC BY-SA 4.0
Hugo Grätzer, který se vrátil z fronty před čtyřmi dny, se opilé soldatesce nebránil a nechal je ať si vezmou co chtějí. Mezi rabujícími poznal jednoho ze svých kamarádů, se kterým byl dva roky ve válce. Ten, aby se vyhnul prozrazení, svého bratra ve zbrani několikrát střelil do břicha. Hugo Grätzer vykrvácel na zemi ve svém vyrabovaném domku.
Heřman Grünbaum se rozhodl bránit svou matku a sestry a vystřelil z lovecké pušky. Vojáci ho několikrát probodli bajonetem a dorazili střelou do zad.
Mladá dívka Terezie Kappová přežila čtrnáct znásilnění.
Celou noc hořely domy a majetky holešovických Židů. Celou noc přijížděli místní občané, často i s vozem, aby nakládali to, co nebylo zničeno a odváželi to do svých domovů.
V pět hodin ráno dorazila z Kroměříže skupina 120 vojáků, aby obnovila klid. V hořícím pekle byli obklíčeni tlupou zfanatizované lůzy, která chtěla krev. Museli ustoupit a skrýt se na vlakovém nádraží. Někteří vojáci si dobu nečinnosti zkrátili loupením a znásilňováním.
Teprve po několika hodinách dorazila z Brna další skupina vojska a společnými silami se večer 4. prosince podařilo dostat situaci pod kontrolu. Nad městem zavládlo hrobové ticho přerušované jen nářkem zbitých a znásilněných. Popel, který padal k zemi na vypálená stavení, byl poslední připomínkou Chanuky, Svátku světel, prvního roku nové Československé republiky.
Až 22. prosince byla sestavena komise, která měla zmapovat rozsah škod, vyčíslit náhrady a co nejrychleji pomoci postiženým. Vydrancováno bylo 51 domů, 26 obchodů, čtyři hostince a židovská modlitebna. Celková škoda byla vyčíslena na pět miliónů korun.
Teprve za půl roku 21. července 1919 začal soudní proces s občany Holešova, kteří se pogromu zúčastnili. Obžalovaných bylo pouze patnáct osob. Všichni zapírali, lhali, sváděli své jednání na opilost. Někteří měli dokonce pronášet antisemitské výroky. Líčení protistrany o prožitých hrůzách zlehčovali a Židům se vysmívali. „Dobře jim tak“.
Zde mnozí z poškozených poprvé pochopili, že nadšení nad novou republikou skončilo a všechno se vrací do starých kolejí. Alespoň pro Židy. Otevřený antisemitismus, násilí, výsměch soudní moci.
autor: Martin-CR/ https://commons.wikimedia.org/ Share Alike 3.0 Unported
Vinnými bylo uznáno třináct mužů. Tresty byly směšné, opilost byla polehčující okolnost. František Bakala obviněn z ozbrojeného přepadení, drancování a několikanásobného znásilnění dostal 15 měsíců.
Vojáci byli vyšetřováni vojenským soudem v Olomouci. Josef Novák, který zavraždil Heřmana Grünbauma, dostal deset let.
Odškodnění za způsobené škody odmítaly pojišťovny vyplatit. Pogrom nebyla živelná pohroma. Náhrady škod se dožadovalo 78 osob. Přestože škody byly vyčíslené na 2 627 725 Kč, komise k vyplacení schválila necelou pětinu této částky – 405 095 Kč. 17 osob ze 78 dostalo dohromady 90 075 Kč. Ostatních 61 poškozených nedostalo nic.
Z osmi set padesáti holešovských Židů zůstalo ve městě po pogromu sto dvacet. V období II. světové války židovské komunita v Holešově definitivně zanikla.
Nová demokratická republika vzkvétala a pogrom byl rychle zapomenut. Za dva roky se v Praze strhly protižidovské bouře. Davy vtrhly na židovskou radnici a ničily co jim přišlo pod ruku. Policie nezasáhla. Rabování přestalo poté, co americký konzul vyvěsil na radnici americkou vlajku a budova tak byla pod ochranou Spojených států.
Zdroje:
