Článek
Jaroslav Drobný. Z vítěze Wimbledonu a nejlepšího sportovce Československa zrádcem a zaprodancem národa
Málokdo zná prvního a jediného občana Egypta, který vyhrál tenisový Wimbledon. Jmenoval se Jaroslav Drobný. Kromě vítězství na nejslavnějším tenisovém turnaji byl i mistrem světa v hokeji a na Zimních olympijských hrách ve sv. Mořici získal stříbro.
V době, kdy vyhrával světové tenisové turnaje, jeho bývalí hokejoví spoluhráči otročili v uranových dolech. Jaroslav Drobný utekl ze spárů komunistů za pět minut dvanáct. Muži bez státní příslušnosti s pár dolary nabídl občanství Egypt. Tak se stal Pražák Drobný egyptským občanem.
autor: Duinen, […] van / Anefo -/commons.wikimedia.org/ CC BY-SA 3.0 nl
Jako dítě správce kurtů na pražské Štvanici měl ke sportu blízko. Sotva se postavil na nohy, už okopával malý tenisový míček. V zimě na ledové ploše se pokoušel hrát s mnohem staršími kluky hokej. Když udržel tenisovou raketu, pustil se s vervou sobě vlastní do tenisu. Přestože od dětství trpěl silnou krátkozrakostí a nosil brýle, bylo všem okolo jasné, že až vyroste, bude v obou sportech, tenisu a hokeji, excelovat.
Od sedmnácti let s tenisovou raketou sbíral jeden titul za druhým. Desetkrát byl mistrem republiky. Ve stejném věku začal reprezentovat Československo v hokeji. V době Protektorátu se tenis téměř nehrál. Nacisté ho nepovažovali za vhodný sport. K tomu válečná bída a nemožnost cestování na turnaje.
Od roku 1936 hrál Drobný hokej za I.ČLTK Praha. Na mistrovství světa 1939 jako nejmladší reprezentant ještě vyšel medailově naprázdno, ale po válce na MS 1947 v Praze získal první zlatou medaili. Bylo mu dvacet šest let a se čtrnácti góly se stal druhým nejlepším střelcem mistrovství.
Po válce opět rozjel i svoji tenisovou kariéru s neuvěřitelnými výsledky. Ve čtyřech poválečných letech vyhrál třicet sedm zápasů v Davis Cupu a jen šestkrát prohrál.
autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
V roce 1946 byl vyhlášen nejlepším sportovcem Československa. Jenže to už se nad republikou začínala stahovat mračna. Ta hnědá nacistická brzy vystřídala rudá komunistická.
Z olympiády v roce 1948 ve Svatém Mořici přivezl stříbrnou medaili a zároveň vstřelil svůj poslední gól za Československo. To ovšem ještě netušil.
Co ale věděl, že se utahují šrouby a výjezdy za hranice byly stále obtížnější. Hokej byl pro soudruhy výstavní síní v soutěžení s kapitalistickými státy. Zato tenis se ocitl na černé listině. Bílý sport šlechty a buržoasie dělnická třída zásadně odmítala. Alespoň podle tvrzení komunistů.
Nekonečné žvanění bolševických bafuňářů a estébáků před každým Drobného výjezdem za tenisem. O uvědomělém socialistickém sportovci, o jeho morálce. Jak nejlépe reprezentovat dělnickou třídu, která mu umožnila hrát tenis. O nebezpečích kapitalistických lákadel, agentech Wall Streetu a jejich krvavých dolarech.
Až jednoho dne zazvonil telefon. Muž, který se nepředstavil, řekl jen to, že je z Ministerstva vnitra a Drobný by měl zvážit emigraci. Tady na něj nic dobrého nečeká.
autor: Herbert Behrens / Anefo/ commons.wikimedia.org/ CC0
V roce 1949 soudruzi pustili Drobného na tenistový turnaj do Gstaadu. Protože se ho účastnili i tenisté z Německa a Španělska, bylo českým hráčům striktně nařízeno turnaj opustit a vrátit se do Prahy. Není možné, aby socialistický sportovec nastoupil proti tenistům z „nacistického Německa“ a „fašistického Španělska“.
Soudruzi z Bernské ambasády dokonce osobně přijeli, aby tenistům Drobnému a Černíkovi jasně a srozumitelně sdělili, ať si sbalí kufry a prvním letadlem se vrátí do Prahy. Největší nátlak provázený nekontrolovaným řevem vyvinul na tenisty stalinista Jan Zelenka, pozdější ředitel Československé televize. Drobný a Černík pochopili, že něco není v pořádku.
Po vzájemné debatě ohledně situace se rozhodli neuposlechnout a do Prahy se nevrátit. Nejen prvním letadlem, ale ani žádným jiným. Během tiskové konference oznámili, že se do Československa už nevrátí a od 11. července 1949 se stali emigranty bez možnosti návratu.
Jak se zanedlouho ukázalo, pokud by se Drobný vrátil, skončil by stejně jako jeho hokejoví spoluhráči a mistři světa v mučírnách komunistické policie a na dlouhá léta v uranových lágrech.
Zůstal ve Švýcarsku se dvěma kufry a několika dolary. Bez občanství, ale na svobodě.
V rodné zemi se z něj stal nepřítel lidu, zrádce národa, ubohá karikatura sportovce, kterého nečeká nic jiného, než postupné chátrání a konec v nějaké temné uličce plné povalujících se bezdomovců.
Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš.
autor: Joop van Bilsen / commons.wikimedia.org/ CC0
Jenže Drobný jezdil po tenisových turnajích, vyhrával a jako muž bez státní příslušnosti se snažil získat občanství nějaké země. Austrálie, USA i Švýcarsko odmítly, protože neměl ani vízum, ani pas.
Při jednom turnaji v Alexandrii, který vyhrál, byl požádán egyptským králem Farúkem I., aby trénoval jeho dceru. Tímto získal egyptské občanství a od té doby reprezentoval Egypt v tenise. Během devíti let získal pro tuto zemi mnoho tenisových trofejí. V roce 1954 se stal prvním a posledním egyptským občanem, který vyhrál Wimbledon.
Bylo mu třicet tři let a ve světovém žebříčku byl na prvním místě. Oženil se s anglickou tenistkou Ritou Andersonovou, dostal anglické občanství a na sklonku kariéry reprezentoval Velkou Británii. Poslední Wimbledon si zahrál v roce 1960, kdy mu bylo třicet osm let. Deset let se držel v desítce nejlepších tenistů světa a za svoji kariéru vyhrál neuvěřitelných sto třicet turnajů. V roce 1983 byl uveden do tenisové Síně slávy, o čtrnáct let později jej přijala i Mezinárodní hokejová federace.
V Československu bylo jeho jméno tabu. O jeho sportovních úspěších se mlčelo, komunistická cenzura pomalu vymazala jméno Jaroslava Drobného z povědomí občanů.
Přestože dokázal to, co už se nikomu nepodařilo. Být mistrem světa v hokeji, stříbrný na ZOH ve Svatém Mořici a vyhrát tenisový Wimbledon. Pro komunisty byl zrádce, vyvrhel a zaprodanec imperialismu. Podobně jako s Drobným, tak i s jinými Čechoslováky, kterých si svět vážil a obdivoval, dokázali soudruzi zatočit pěkně po bolševicku. Vymazat jejich jména a činy z paměti národa.
autor: Lptacek/ commons.wikimedia.org/ CC BY-SA 3.0
Jaroslav Drobný zemřel 13.září 2001 v Londýně ve věku 79 let.
Zdroje:
