Článek
Sex s nezletilými byl pro potomky vzbouřenců z Bounty tradicí a nikdo nechápal, proč za to byli muži odsouzeni
Ostrov Pitcairn je poslední britské zámořské území v Tichém oceánu. Od 11. do 15. století ho obývali Polynésané. Poté byl pustý.
Až 3. července 1767 zahnala bouře k ostrovu britskou loď HMS Swallow. Kapitán Carteret ostrov pojmenoval podle Roberta Pitcairna, syna Johna Pitcairna, majora královské námořní pěchoty. Byl to právě kadet Robert, který jako první zahlédl v dálce skály ostrova. I přesto, že byl ostrov pojmenován a zakreslen do námořních map, zůstal neobydlený.
Autor: Robert Batty/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Dne 15. ledna 1790 k ostrovu dorazila britská loď Bounty pod vedením druhého kormidelníka Fletchera Christiana. Ten znal Carterovy námořní mapy a ostrov pro jeho odlehlost vybral záměrně. Vylodilo se na něm devět britských námořníků-vzbouřenců, šest polynéských námořníků, dvanáct polynéských žen a desetiměsíční holčička Sally.
Pokus o vytvoření fungující komunity narážel od začátku na několik hlavních problémů.
Autor: Robert Dodd/commons.wikimedia.org/volné dílo
Prvním problémem byly ženy. Bylo jich méně než mužů, což vedlo ke vzájemným potyčkám, ve kterých dvě manželky britských námořníků zemřely. Oba námořníci si vzali ženy Polynésanů, čímž se problém ještě prohloubil.
Další konflikty vypukly kvůli půdě. Tu si rozdělili běloši a na Polynésany nezůstalo nic. Jejich postavení bylo podřadné, někteří se stali dokonce otroky. Zabití dvou z nich nevraživost ještě zvýšilo.
V září 1793 se čtyři Polynésané pokusili povraždit všechny bílé osadníky. Bylo zabito pět bělochů, další byl postřelen, ale přežil. Poté se začali Polynésané o ženy rvát mezi sebou a skončilo to dalšími čtyřmi mrtvými.
Mezi tím se samozřejmě rodily děti a situace se obrátila. Děti a ženy byli početnější než muži, proto konflikty na pár let ustaly. Jenže dva britští námořníci dokázali získat z místní rostliny „Cordyline fruticosa“ česky „Dračinka“ alkohol a objevil se další problém s věčně opilou dvojicí. Jeden to vyřešil sebevraždou a druhého museli zabít, protože v deliriu vyhrožoval vyvražděním všech ostatních.
Ze vzbouřenců zůstali naživu pouze dva britští námořníci. Otázka žen, půdy a alkoholismu byla vyřešena. Protože ze zachráněných věcí z Bounty měli i Bibli, začali si v ní ti dva poslední číst. John Adams ovšem až poté, co ho Young naučil písmena.
V roce 1800 Ned Young zemřel a John Adams se stal posledním bělochem na ostrově. Společnost mu dělalo devět žen a devatenáct dětí.
Během let přistálo u břehů Pitcairnu několik lodí k doplnění vody, ale námořníci se s osadníky nesetkali. Až 6. února 1808 americká velrybářská loď Topaz zakotvila u břehů a posádka se setkala s patriarchou Johnem Adamsem, posledním žijícím vzbouřencem z Bounty.
Autor: Trailer screenshot/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Když se kapitán lodi Topaz dozvěděl příběh námořníků z Bounty, oznámil ho britské Admiralitě, ale ta neměla o vzbouřence ani o ostrov zájem. Teprve v roce 1814 dvě britské fregaty objevily rozrůstající se komunitu potomků vzbouřenců a ostrov se začal pomalu otevírat světu.
Britské lodě nepřivážely jen suroviny, zboží nebo pracovní nářadí, ale i dobrodruhy, kteří na ostrově zůstali a založili s místními ženami rodiny. Na ostrově začínalo být těsno a pokus o přesun některých obyvatel na Tahity nedopadl dobře. Z osmdesáti sedmi jich brzy šestnáct zemřelo na vysoké horečky a ostatní se vrátili na Pitcairn.
Výdobytky moderní doby se nevyhnuly ani ostrovu. Vznikla radiostanice a nová škola a byla nalezena velká ložiska zlata, stříbra, železa a niklu. Elektřinu vyrábějí generátory a internet je zde od roku 2006. A jeden obchod pro necelou padesátku obyvatel stačí.
Nejvíce obyvatel měl Pitcairn v roce 1937. Dvě stě třicet tři. V roce 2004 pouhých čtyřicet čtyři. Jedenáct z nich bylo starších šedesáti pěti let.
Autor: Johnhaganart/ commons.wikimedia.org/volné dílo
A tehdy se ostrov dostal opět na přední stránky světového tisku. Čtení Bible od dob Johna Adamse obyvatelé opustili a věnují se „Třem F“. Food, fishing, fucking.
Sex s nezletilými byl na Pitcairnu běžný. Tradice, které má kořeny u prvních osadníků. V roce 2000 novozélandské soudy odsoudily šest mužů z ostrova za padesát sexuálních deliktů vůči nezletilým. Čtyři z nich dostali několikaletý trest vězení, které ovšem museli nejdříve postavit.
Nikdo z nic nechápal, za co jsou trestaní, když sex s dívkami po první menstruaci je samozřejmost. Dokonce se podivovaly i místní ženy.
„Když zavřete všechny naše muže do vězení, můžete taky rovnou celý ostrov zabalit a vyhodit.“
„Nevěřím, že by si u nás muži brali dívky násilím. Na ostrově totiž nic neutajíte.“
Potomků vzbouřenců z Bounty žije dnes na ostrově Pitcairn méně než padesát. Budoucnost nevypadá dobře. Je možné, že místo zůstane opět prázdné.
Správní rada ostrova nabízí novým osadníkům zdarma pozemky. Neplatí se tam žádné daně. A přesto noví obyvatelé nepřicházejí.
Zdroje:
