Článek
Národní vdova
Téměř čtyřicet let znalo její jméno snad každé dítě v Československé socialistické republice. Dnes si Gustu Fučíkovou vybavují především pamětníci, často v souvislosti s přezdívkou ‚národní vdova‘.“
Její osobní život byl přetvořen tak, aby odpovídal obrazu velké lásky s národním hrdinou Juliem Fučíkem. Poválečná úcta k hrdince protifašistického odboje se však postupně měnila ve výsměch, později v pohrdání, a nakonec v zapomnění.
„Podobné proměny veřejného obrazu historických osobností nejsou v českých dějinách výjimečné.“
Za skandovaného potlesku si vybereme svého hrdinu či hrdinku a postavíme ho na piedestal zavalený květinami. Po letech ho však srazíme dolů, do prachu ulice, kde leží, dokud se nerozpadne v zapomnění.
Její veřejná role byla po válce úzce spojena především s postavou jejího manžela Julia Fučíka. Tvořila pomyslnou trojici žen, které byly po desetiletí vydávány za vzor socialistické ženy: Fučíková, funkcionářka Kabrhelová a herečka Švorcová.
Augusta Kodeřičová
Od Kodeřičové k Fučíkové
První z tohoto trojlístku se původně jmenovala Augusta Kodeřičová. Rozhodně nebyla proletářského původu, jak tvrdily dobové zprávy – právě naopak. Její otec byl četnickým strážmistrem, což v komunistické propagandě neodpovídalo představě dělnického původu. Vystudovala obchodní školu a pracovala jako úřednice.
Její údajný vstup do KSČ už ve dvacátých letech první republiky je sporný. Jako zaměstnankyně státní správy na ministerstvu školství a národní osvěty by totiž komunistka pracovat nemohla.
Teprve v roce 1936 začala působit v Rudém právu jako překladatelka. Ještě předtím se však provdala za Vladimíra Borina–Ležáka. Manželství skončilo rozvodem v roce 1933.
Seznámení s Juliem Fučíkem
S Juliem Fučíkem se Gusta seznámila na konci roku 1929, kdy se Fučík rozváděl se svou první manželkou Marií Vaníčkovou. Julek a Gusta spolu žili osm let, než se roku 1938 vzali.
Svědky na jejich svatbě byli samozřejmě významní představitelé komunistického hnutí. Jedním byl Jan Šverma, který později zemřel vyčerpáním v slovenských horách po porážce Slovenského národního povstání. Druhým byl Bedřich Reicin, kterého v roce 1952 popravili jeho vlastní soudruzi.
Sňatek byl tehdy dokonce finančně výhodný – stát poskytoval nevěstě tzv. výbavné ve výši pěti tisíc korun. Oba mladí komunisté byli zároveň příznivci volnějších vztahů. Fučík byl podle vzpomínek současníků společensky velmi aktivní a měl řadu vztahů.“
Elena Hálková
Milostné aféry
Z Fučíkových krátkých milostných avantýr se v jednom případě stala skutečná láska – a to už Gustě vadilo. Fučíkovou milenkou se stala herečka Elena Hálková, vnučka básníka Vítězslava Hálka. Byla múzou pražských umělců, a nakonec se provdala za významného herce Zdeňka Štěpánka.
Po narození dcery Jany – pozdější herečky – jejich vztah skončil. Hálková se poté pohybovala mezi lidmi z filmu a kultury a během vztahu s mladým Otakarem Vávrou a podle některých pamětnických vzpomínek měl Fučík také vztah s herečkou Elenou Hálkovou.“.
Gusta o poměru dlouho neměla tušení. Fučík tehdy navíc používal převleky, paruky a falešné vousy – byla to pro něj svým způsobem hra. Jednou však spadla klec.
Když si, podle dobové legendy, Fučík s falešným vousem a tmavými brýlemi užíval s Elenou ve vinohradském bytě Zdeňka Štěpánka, herec se nečekaně vrátil domů. Přistihl svou ženu v náručí s neznámým mužem. Fučík se sice pokusil vysvětlovat, že je v bytě ilegálně, ale Štěpánek tomu nevěřil a údajného odbojáře jednoduše vyhodil.
Další Fučíkovou milenkou byla novinářka a spisovatelka Milena Jesenská. V tomto případě se milenci před Gustou ani neskrývali a ona nakonec vztah přijala jako něco, s čím nic nenadělá.
Novinář Ferdinand Peroutka později Fučíkův vztah k ženám vystihl ironicky:
„Jak bylo tehdy zvykem, říkal, že se ukrývá před policií, když ve skutečnosti prchal před milenkou, která ho omrzela. Potom se vracel domů, kde ho čekala Gusta – celoživotní spolubojovnice, ošetřovatelka i přítelkyně v jednom.“
Milena Jesenská
Válka a zatčení
S rokem 1939 však relativně svobodné podmínky politického a kulturního života první republiky skončily. Manželé Fučíkovi odjeli z Prahy do Chotiměře k Fučíkovým rodičům. Následující rok se Fučík vrátil do Prahy a začal se pohybovat v ilegalitě – v převlecích, s falešnými vousy a brýlemi. Tehdy vznikla i jeho krycí identita „profesor Horák“.
„Jeho odbojová činnost zesílila zejména po napadení Sovětského svazu v roce 1941. Do té doby se řídil linií vyplývající z paktu Molotov–Ribbentrop.
Dne 25. dubna 1942 byli manželé Fučíkovi zatčeni v bytě Josefa Jelínka. Paradoxem je, že gestapo přišlo do bytu kvůli hledání vysílaček – nikoli kvůli Fučíkovi.
Koncentrační tábor
Gusta Fučíková byla z Terezína deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Zde se setkala se svou někdejší sokyní Milenou Jesenskou, která už tehdy s komunistickými ideály dávno skoncovala.
Na rozdíl od Jesenské však Gusta koncentrační tábor přežila.
Koncentrační tábor Ravensbrück
Budování kultu
Po válce pochopila, že budování kultu popraveného manžela může být její životní příležitostí. Jako přesvědčená stalinistka postupně začala veřejně vystupovat jako symbol odkazu svého popraveného manžela.
Dohlížela na vydávání a úpravy knihy Reportáž psaná na oprátce, sbírala vyznamenání, státní ceny i politické funkce. Soudruzi ji vozili po besedách a školách, kde se slzami v očích vyprávěla o životě s novým komunistickým mučedníkem, jehož portrét od Maxe Švabinského znal tehdy téměř každý.
Přednášky přitom rozhodně nebyly bezplatné. Měla vysoké příjmy z funkcí, honorářů a autorských práv. Patřila k velmi dobře zajištěným lidem režimu, ale o přesném majetku nejsou přesná čísla.
Od úcty k posměchu
Jak ubíhala léta, obraz hrdinky se postupně měnil. Z vážené ženy se stávala spíše komická figurka, která stále dokola opakovala stejný příběh před znuděnými důchodci nebo studenty povinně nahnanými na besedy.
Postupně se z ní stala smutná karikatura – senilní stařena, kterou režim až do konce vozil po školách jako živou relikvii až do vysokého věku.
Od sedmdesátých let už o „národní vdově“ kolovaly i vtipy. Jeden z nich zněl:
„Víte, kdo je největší hyena na světě? Přece Gusta Fučíková. S jedinou mrtvolou dokáže vyžít několik desetiletí.“
Dnešní terminologií by šlo o vtip sexistický a nekorektní. Gusta Fučíková už však podobné věci téměř nevnímala. Dožívala v zajetí vlastní slávy a odkazu Julia Fučíka.
Gusta Fučíková zemřela ve středu 25. března 1987.
Zdroje:
Krajské listy.cz – Tajnosti slavných
www.g.cz/5-zajimavosti-o-narodni-vdove-a-komunisticke-ikone-guste-fucikove/
www.lifee.cz/historie-a-tajemno
cs.wikipedia.org/wiki/Gusta_Fučíkováwww.stoplusjednicka.cz/gusta-fucikova-strazkyne-fucikova-odkazu
PERNES, Jiří: Komunistky s fanatismem v srdci. Praha: Brána, 2006
