Článek
Věk Barbary Panklové při nástupu do školy a později do Chvalkovic neodpovídá úředním záznamům
Babička Boženy Němcové Magdalena Čudová-Novotná měla čtyři dcery. Třem z nich dala jméno Terezie. Nejstarší, Marie Barbora Terezie se narodila v roce 1795, ale zemřela ve čtyřech letech. Druhorozená dcera Marie Magdalena Terezie se narodila roku 1797. Jako třetí v pořadí na svět přišla roku 1805 Johanna Magdalena Terezie. V době, kdy se Božena Němcová narodila, bylo její údajné matce Johanně čtrnáct let. Podle literárních vědců si ji Johann Pankel vzal za manželku, ale někteří historikové toto tvrzení vyvrací. Podle nich se sice oženil s Terezií, ale s o sedm let starší sestrou. Což by znamenalo, podle svatebního záznamu ze 7. srpna 1820, že Johannu Pankelovi bylo dvacet šest let a Terezii Novotné dvacet jedna. Pokud si tedy vzal za ženu starší Terezii.
Ilustrace Adolf Kašpar „Babička“ vydání 1924
Velká část historiků se domnívá, že BN musela být minimálně o čtyři roky starší, než uvádí záznam o křtu z 5. února 1820. Pokud křest proběhl druhého dne po narození, jak bývalo zvykem. Problémy s datací se potom táhnou dál a projeví se v dokladech o nástupu do školy a později i v zápiscích z Chvalkovic.
Barbora Panklová nastoupila do školy v České Skalici. Podle školní matriky chodila do školy v letech 1824 až 1830, což znamená, že školní docházku měla šest let. V době nástupu do školy byla podle matričního záznamu o křtu zhruba čtyřletá. Tak malé děti ale do školy nechodily. Zarážející je i vzdálenost. Ze Starého Bělidla čtyři a půl kilometru. Bylo vůbec v silách čtyřletého dítěte zvládnout pěšky takovou cestu, i když by to nebylo každý den? A kdo by ji doprovázel? Nebo by snad rodiče nechávali chodit čtyřletou holčičku samotnou?
V samotném školním záznamu se uvádí, že nastoupila ve věku šesti let, přestože podle matričního záznamu o křtu jí v době nástupu do školy byly čtyři roky. Navštěvovala i opakovací hodiny ve čtení, počtech a náboženství. Jako rok narození se ve školních záznamech uvádí rok 1817, ovšem beze dne a měsíce. Je možné, aby si matka nepamatovala datum narození svého dítěte?
Stará škola do které chodila malá Barunka
V roce 1830 byla Barbara Panklová dána na vychování do Chvalkovic, do rodiny tamějšího správce panství Augustina Hocha, kde se měla učit němčině a být vychována jako dáma. Strávila tam tři roky. Správce se Barunce věnoval, protože to byl jednak jeho úkol a také proto, že se mu líbila. Desetiletá dívka?
A pak tu byl Leopold Weisflog, praktikant a příbuzný pana Hocha.
„Též ze Zaháně. Byl jen na několik let v Čechách. Když jsem přišla do zámku, bylo Leopoldovi as sedmnácte let. Byl to pěkný blondýn, silného těla, ale v tváři žádný výraz: mladý, ještě neokřesaný hoch, dobrý, ale hloupý. Byli jsme spolu dobří přátelé, avšak když se pravilo, že je do mne zamilován, tu jsem se rozmrzela a bylo po kamarádství.“
Tento sedmnáctiletý hoch se zamiloval do dívky, které mělo být deset let. A ona ho, o sedm let staršího, ještě ke všemu považovala za hloupého, dokonce za mladého. To už se nedá vysvětlit jinak, než že slečně Panklové muselo být víc než pouhých deset let. Podstatně víc.
V jiném dopise vzpomíná BN na písaře, který byl ve stejnou dobu jako ona ve Chvalkovicích. Byl to muž výrazně starší, asi šestatřicetiletý, za kterým bláznila všechna děvčata. „Uměl snivě hledět, libě, že všechna děvčata do něho se pobláznila, ale když upřel na někoho zrak a neodvrátil ho, což on rád dělával, tu bylo člověku jako ptáčeti pod mocí kočičího zraku. A já byla jediná, kterou miloval; já ho viděla plakat, ovšem to bylo později… Tenkráte jen ctil mou mladost.“
„Tenkrát ještě, když se mužští zastavovali, řkouce: Safiente, to je hezká holka! - mně ta slova nezůstala v hlavě. Smát se, tancovat, ať to již bylo na mlatě, v ratejně nebo na louce, vše jedno, jen když jsem tancovala.“ To nejsou slova nedospělé holky, ale slečny sedmnácti nebo osmnáctileté.
Třída ve škole v České Skalici
Podle literárního historika doktora Miloslava Novotného byla Barunka Panklová obletována všemi mládenci a muži ve svém okolí, i vychovatelem panem Hochem. „Dospěla v rozkošnou dívku, krásně urostlé, vysoké a štíhlé postavy, svěží, čisté pleti, s kovově černými vlasy nad bílým, jasným čelem, smyslnými rtíky a s hlubokýma zelenýma očima“.
Po třech letech, v roce 1833 byla slečna Betty Panklová docela překvapivě a náhle z Chvalkovic odvolána do Ratibořic. Důvodem byl zájem mužského pohlaví o krásnou slečnu. Největší zájem projevoval správce Hoch, který by zřejmě citově nevzplál k děvčeti ve věku deset až třináct let.
21. července 1829 byla Barbora zapsána do Knihy pilných žáků neboli do Zlaté knihy
Po návratu to už byla slečna Betty, tedy dospívající dívka. Navázala opět na stará přátelství a rozuměla si s „pěknou Kristlou z ratibořické hospody, a Mančinkou ze mlýna, účastnila se ráda a dychtivě obvyklých zábav a slavností, jež život okolního světa přináší s sebou. Kristla Celbová bývala v mladších letech (ač o pět let starší) důvěrnou kamarádkou Betty Panklové, která nezapomínala ji ani potom, když se již s manželem svým dostala do Prahy.“
Pokud byla Kristla o pět let starší, tedy osmnáctiletá, asi by nebyla důvěrnou kamarádkou třináctileté Betty. Kolem vyspělé krasavice se začali v Ratibořicích rojit nápadníci. Rodiče Panklovi to nesli nelibě, protože žádný, se kterým Betty viděli, se jim nezamlouval. Matyáš Schildorfer své lásce dokonce věnoval broušenou sklenici s vyrytými jmény: Betty Pankl a Mathias Schildorfer.
Žádný z nápadníků neuspěl. Ani synové náchodského pošmistra, mlynářský chasník, nebo jistý Šubert, který plakal u jejích nohou. Museli zasáhnout rodiče a najít nápadníka sami. Do Ratibořic přijel vrchní myslivec pohraniční stráže se svým nadřízeným, který vykonával službu v Červeném Kostelci. Jmenoval se Josef Němec.
Staré bělidlo
Byl o 12 let starší než Betty Panklová a podle rodičů nebyl nejhorší partie. Statný zdravý muž pod penzí. On se do krásné dívky zamiloval na první pohled a Terezii Panklové jako matce se líbil. Betty rozhodně nebyla děvčátko, které by si hrálo se svými kamarádkami, ale už dospělá žena kolem jednadvaceti let. Svatba s Josefem Němcem se uskutečnila 12. září 1837 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v České Skalici. Nevěstu vedl k oltáři Johann Pankel, matka Terezie Panklová se svatby nezúčastnila. Rodiče měli dceru pod čepcem jak si přáli a Betty se dostala pryč ze stísněných a nevyhovujících prostor služebního bytu pod ratejnou. Jak se později ukázalo, žádná výhra to nebyla.
Zdroje:
Josef Polák - Dětství a mládí Boženy Němcové, Regulus 1996
