Článek
Kdyby existovala olympiáda v disciplíně „čekání na vlak bez lavičky“, Daulat Giri Ji Maharaj by pravděpodobně neměl konkurenci. Indický asketa podle zpráv zveřejněných letos v červnu už pět let nepřetržitě stojí. Nesedá si, nelehne si a ve stoje dokonce spí. Jeho plán přitom není pětiletý. Slib má trvat celkem dvanáct let.
Daulat se tím hlásí k asketické praxi označované jako „khada“ neboli „khade tapasya“, tedy zjednodušeně řečeno „stojící askeze“. Jeho slib je spojován s bohem Šivou, jedním z nejvýznamnějších božstev hinduismu. Cílem má být duchovní očista a přiblížení se božskému. Podle dostupných zpráv mu tedy zbývá přibližně sedm let. Kancelářskou židli zatím kupovat nemusí.
Kosmický tanec boha Šivi na miniatuře z roku 1800
Na první pohled může podobný čin působit jako náboženská kuriozita. Ve skutečnosti však zapadá do velmi staré tradice indické askeze. Klíčovým pojmem je „tapas“ či „tapasja“. Sanskrtský kořen slova souvisí s významem „žár“ či „horko“ a v náboženském smyslu označuje sebekázeň, odříkání a asketické úsilí. Člověk se dobrovolně vzdává pohodlí, podrobuje tělo námaze a snaží se tím získat kontrolu nad vlastními touhami a myslí.
Podoby mohou být různé. Někteří asketové drží dlouhé půsty, jiní zachovávají mlčení, tráví dlouhou dobu v meditaci nebo přijímají jiné tělesně náročné závazky. Známé jsou také případy asketů, kteří po celé roky drží jednu paži zdviženou. Stání bez možnosti sednout či ulehnout patří k těm nejviditelnějším a pro evropského majitele pohovky patrně i k nejméně lákavým.
Současný antropologický výzkum hinduistických asketů ukazuje, že „tapasja“ může mít několik významů. Může sloužit k ovládnutí těla, karmickému očištění a duchovní proměně, ale v některých tradicích je spojována také se získáním „siddhi“, tedy mimořádných duchovních schopností či sil. Extrémně disciplinované tělo zároveň dodává asketovi náboženskou autoritu. Stává se viditelným důkazem, že dokáže něco, co běžný člověk nedokáže nebo dělat rozhodně nechce.
Evropskému pozorovateli se nabízí jednoduchá otázka. Proč by přiblížení k Bohu mělo vést přes oteklé kotníky? Logika askeze je ovšem jiná než logika pohodlného života. Tělo a jeho požadavky jako je hlad, únava, nebo touha po pohodlí představují něco, nad čím se asketa snaží získat vládu. Nejde tedy nutně o utrpení pro utrpení. Bolest je spíše prostředkem, případně důkazem disciplíny.
Šivův příznivec
V hinduistických tradicích má tapas hluboké kořeny a motiv asketického úsilí se objevuje také v příbězích bohů, mudrců a světců. Zvlášť dobře se k němu hodí právě Šiva. Ten je v hinduistické ikonografii nejen bohem ničivé a obnovující síly, ale také archetypálním asketou a jogínem, ponořeným do meditace a stojícím mimo běžné společenské pořádky.
Evropan se v dnešní době pokouší překonat sám sebe maratonem, otužováním nebo týdnem bez sociálních sítí. Hinduistický asketa může stejnou základní myšlenkou ovládnout své slabosti a dotáhnout pokus překonat sám sebe do poněkud radikálnějšího konce.
Praktická stránka Daulatova slibu je možná ještě zajímavější než jeho teologie. Člověk samozřejmě nemůže několik let stát v pozoru jako voják před prezidentským palácem. Asketa používá speciální podpěrnou konstrukci či závěs, o který se může opírat. Podobná zařízení používají i další takzvaní „Khareshwari“, někdy anglicky označovaní jako „Standing Babas“. Lana, závěsy či postroje umožňují odlehčit část tělesné hmotnosti a také spát, aniž by člověk skutečně ulehl.
To ovšem neznamená, že by se z dvanáctiletého stání díky několika popruhům stala wellness procedura. U Daulata jsou na zveřejněných záběrech patrné výrazně oteklé a tmavě zbarvené nohy. Média uvádějí problémy s krevním oběhem a popisují, že o něj pečují lidé spojení s místním chrámem. Dlouhodobá nehybnost a stání představují pro lidské tělo mimořádnou zátěž.
Malba boha Šivi na domovní zdi
Je v tom ostatně jeden z paradoxů krajní askeze. Člověk se snaží dokázat, že není otrokem svého těla, a právě tělo mu každý den velmi důrazně připomíná, že stále existuje. Sádhu není jen muž, který dělá něco podivného Podobné příběhy bývají v zahraničních médiích podávány jako exotická zajímavost: „Muž, který už pět let nestojí před problémem, kam si sednout.“ Jenže indická asketická tradice je podstatně složitější.
Sádhuové a další hinduističtí asketové se v různých podobách zříkají běžného společenského života, majetku, rodinných vazeb nebo sexuality a svůj život zasvěcují duchovnímu cíli. Ne všichni praktikují drastickou „tapasju“ a už vůbec ne všichni stojí celé roky. Extrémní tělesné praktiky jsou pouze jednou částí velmi rozmanitého světa indické askeze.
Antropoložka Daniela Bevilacqua, která se současnými hinduistickými askety dlouhodobě zabývá, upozorňuje, že „tapasja“ má význam nejen pro samotného praktikujícího. Tělo askety se stává náboženským symbolem. Schopnost snášet něco, co by většina lidí odmítla už po prvním dni, může být okolím chápána jako důkaz duchovní síly a výjimečnosti.
Šivaista ve Varánasí
A právě zde se objevuje druhá otázka. Co člověk od takového slibu vlastně očekává? Není to pouhý handl typu „dvanáct let stojím a Šiva mi za to pořídí lepší příští život“. Smyslem může být očištění karmy, odpoutání od tělesných potřeb, soustředění mysli, prohloubení oddanosti, získání duchovní autority nebo dosažení vyššího stupně poznání. V některých tradicích se s mimořádnou askezí pojí také představa získání nadpřirozených schopností.
Daulat Giri Ji Maharaj má za sebou pět let svého dvanáctiletého závazku. Pokud jsou publikované údaje přesné a svůj slib dokončí, čeká ho ještě sedm let života bez židle, postele a onoho nenápadného potěšení, které většina lidstva vykonává několikrát denně bez jakéhokoli pocitu vděčnosti. Prostě si normálně sednout. Je snadné jeho počínání označit za šílenství. Stejně snadné by bylo romantizovat ho jako důkaz nějaké hlubší východní moudrosti. Obojí je příliš jednoduché.
Extrémní askeze ukazuje něco obecnějšího o náboženství i o člověku. Lidé jsou schopni kvůli tomu, čemu dávají nejvyšší smysl, dobrovolně přijmout neuvěřitelné nepohodlí, bolest a omezení. Jedni putují stovky kilometrů, druzí hladovějí, další tráví život v celibátu nebo tichu. Daulat stojí. Zvenčí můžeme diskutovat, zda je jeho oběť rozumná, zdravá či vůbec nutná. Zevnitř jeho náboženského světa ale právě obtížnost dává slibu hodnotu. Kdyby totiž cesta k duchovnímu očištění spočívala ve dvanácti letech pohodlného polehávání na gauči, adeptů by nejspíš bylo podstatně víc. A zřejmě by se tomu ani neříkalo askeze.
Další z adeptů následovníku boha
Zdroje:
