Člověk na židli. Neuvěřitelné příběhy ze života profesionální ochrany osob a majetku

Webové stránky bezpečnostních agentur bývají barevné a uklidňující. Mladý muž v dokonale padnoucím obleku hledí soustředěně kamsi mimo objektiv. Je čerstvě ostříhaný, oholený a fyzicky zdatný. V jedné ruce drží vysílačku, druhou má připravenou patrně k okamžitému odvrácení bezpečnostní hrozby. Vedle něj stojí mladá žena. Štíhlá, elegantní, v kostýmku, kolem krku decentně uvázaný šátek. Usmívá se přesně tolik, aby návštěvník věděl, že je vítán, ale případný terorista pochopil, že tady nepochodí.

Oba jsou profesionálové. Oba chrání osoby a majetek. A oba se těší na spolupráci právě s vámi. Skutečný svět soukromých bezpečnostních agentur může začínat poněkud jinak. Například na parkovišti před obchodním domem. Tam může proběhnout přijímací pohovor na pozici pracovníka ostrahy, během něhož personalista v tričku a odrbaných riflích položí uchazeči jedinou otázku: „Budeš fakt chodit do práce?“

Po kladné odpovědi je možné považovat prověření uchazeče za úspěšně ukončené. V jistém smyslu je to geniální otázka. Odstraňuje všechno zbytečné. Komunikativnost? Naučí se. Práce s počítačem? Někdo mu to ukáže. Angličtina? Když přijde Angličan, tak zase odejde. Řešení mimořádných událostí? Mimořádné události nejsou každý den. Hlavní je, že strážný přijde. Proto, že židle musí být obsazená.

Bezpečnostní pracovník administrativní budovy je člověk, kterému je svěřena značná odpovědnost. Kontroluje vstupy, sleduje bezpečnostní systémy, reaguje na alarmy, komunikuje s návštěvníky, provádí obchůzky a při mimořádné události má být jedním z těch, kteří vědí, co dělat. Představme si tedy velitele směny.

Velitel si jednoho večera vyšel před budovu zakouřit. Zapomněl si ale univerzální klíč a dveře za ním zapadly. To samo o sobě nebyl zásadní problém. Zásadní problém nastal, když se v garážích spustil alarm kvůli průtoku vody. Protože velitel stál venku, ale bezpečnostní panel byl uvnitř. Mezi velitelem a bezpečnostním panelem se nacházela zamčená budova, za jejíž bezpečnost velitel odpovídal. Profesionál se v krizové situaci pozná podle schopnosti improvizovat. Velitel objevil malé okénko od toalety, kterým se pokusil protáhnout. Samozřejmě v něm uvízl. Když přijeli hasiči, museli postupovat podle priorit. Nejprve likvidovali problém s vodou v garážích. Potom vyprostili velitele bezpečnostní služby z okénka od záchodu. Objekt byl zachráněn, velitel také. Systém fungoval.

Kontrola kvality

Každá seriózní bezpečnostní agentura musí své zaměstnance kontrolovat. Zvláště noční směny. Pokušení spát je veliké a pracovník ostrahy má zůstat bdělý. Jiný velitel proto zvolil metodu neohlášené noční kontroly. Do objektu vstoupil tajně přes garáže, aby ho strážní neviděli přicházet. Byl to zkušený muž, pevného držení těla i bystrého ducha, dříve dřevorubec. Jeho orientace v lesích byla evidentně lepší než v podzemních garážích, kde zabloudil. Nějakou dobu se pokoušel najít cestu ven vlastními silami. Když pochopil, že situaci nezvládne, použil poslední možnost. Zavolal na vrátnici. Vzbudil noční ostrahu a požádal ji, aby si pro něj přišla. Strážní tedy vstali, nalezli svého velitele a vyvedli ho z garáží. Velitel následně mohl pokračovat v kontrole, zda strážní během služby nespí.

Noční směna

Noční směna začínala obvykle před šestou večer a končila v šest ráno. Dvanáct hodin. Pracovník usedl do křesla na recepci a s výjimkou návštěvy toalety v něm mohl strávit prakticky celou noc. Kuřáci měli navíc výhodu krátkých expedic před budovu. Přesto měla dvanáctihodinová směna v některých agenturách pozoruhodnou matematickou vlastnost. Trvala dvanáct hodin, ale zaplaceno bylo jedenáct a půl. Půlhodina představovala přestávku na jídlo. Byla to mimořádně nenápadná přestávka. Strážný během ní zůstával na pracovišti, nikdo ho nevystřídal a objekt hlídal dál. Jediné, co si během přestávky skutečně odpočinulo, byla jeho mzda. Noční, víkendy a svátky měly rovněž své kouzlo. Kalendář sice dokázal rozeznat sobotu od úterý, bezpečnostní agentura tuto schopnost při proplacení příplatků nesdílela. Ale člověk na židli seděl dál.

Elitní jednotky

Dlouhé noční služby mají zvláštní účinek na lidskou psychiku. V některých objektech se například vyskytovalo překvapivé množství příslušníků tajných služeb, specialistů na terorismus a spolupracovníků elitních bezpečnostních jednotek. Oficiálně pracovali jako vrátní. Neoficiálně vedli podstatně dobrodružnější život. Jedna pracovnice ostrahy vyprávěla o svých protiteroristických akcích, zásazích proti nebezpečným skupinám, zahraničních kontaktech, novinářské činnosti a odměnách za úspěšné operace. Existovaly údajně diplomy. Existovaly hodinky. Existovaly významné kontakty. Chyběla jen drobnost. Důvod, proč člověk s tak mimořádnou kariérou tráví noc za minimální mzdu na vrátnici administrativní budovy. Nebyla sama.

Fantazie o policii, armádě, tajných službách, bojových uměních a speciálních jednotkách se mezi některými pracovníky objevovaly s pozoruhodnou pravidelností. Jeden strážný například dlouze vyprávěl, koho zmlátil, koho dokáže zneškodnit a s jakými bojovými organizacemi spolupracuje. Pak přišla bouřka. Když udeřil hrom, schoval se do skříně s čisticími prostředky. Jindy se do haly zatoulal středně velký pes. Elitní bojovník vyskočil na řídicí pult a odmítal slézt, dokud někdo zvíře nevyvede. Profesionál musí znát své limity.

Štědrý večer

Byl jedním z mála pracovníků, který bral obchůzky vážně. Dokonce i na Štědrý večer. Venku mrzlo a ležel sníh. Strážný opakovaně obcházel budovu, až už chlad nemohl vydržet. Zavolal majiteli agentury, který v tento sváteční den projevil soucit a lidskost. Naložil teplomet, řízky s bramborovým salátem a přijel za zaměstnancem, který obětavě střežil svěřený objekt během nejkrásnějšího večera roku. Na místě zjistil, že strážný skutečně poctivě obchází budovu. Ovšem bosý. Před nástupem do služby prohrál boty v mariáši. Jsou chvíle, kdy ani nejlepší personální oddělení nedokáže předvídat všechna rizika.

Moderní technologie

Bezpečnost administrativní budovy dnes není jen o fyzické přítomnosti. Moderní strážný pracuje s počítačem, elektronickou evidencí, bezpečnostními systémy, mobilním telefonem a vysílačkou. To předpokládá určitou technickou gramotnost. Ne každý pracovník jí byl zatěžován. Někteří měli problém přihlásit se do služby zadáním čtyř čísel do mobilního telefonu a potřebovali asistenci kolegy. Jeden pracovník nerozuměl prakticky česky a noční směny trávil sledováním desítek dílů seriálu Jen počkej, zajíci! Vlk pronásledoval zajíce a zajíc s lehkostí sobě vlastní unikal. Během jedné takové služby musela být budova dvakrát evakuována. Seriál pokračoval. V určitém smyslu šlo o mimořádnou schopnost koncentrace.

Bezpečnost především

Při požáru mají moderní budovy celou řadu ochranných systémů. Čidla zaznamenávají i sebemenší výskyt kouře a spustí se alarm. Následují další bezpečnostní mechanismy. V jednom objektu kouřová čidla fungovala spolehlivě. Horší to bylo s hašením. Při několika únicích kouře alarm řval, ale očekávaná ochrana nefungovala. Následná kontrola podle svědectví lidí z objektu odhalila zajímavý systém hospodaření s hasicím zařízením.

Nové naplněné zásobníky hasící pěny byly zakoupeny a řádně zaplaceny. Po dohodě s lidmi kolem montáže se ovšem prodaly jinam. Na jejich místo se vrátily staré prázdné. Účetnictví tedy mohlo mít požární ochranu. Budova měla nádoby. Jen požár neměl čím být hašen. Bezpečnostní služba tím dosáhla vyšší formy ochrany osob a majetku. Majetek byl chráněn tak důsledně, že bylo možné zpeněžit i prostředky určené k jeho ochraně.

Mimořádná událost

Na Silvestra bývá provoz administrativních budov klidnější. Je to vhodná chvíle k oslavám a posledním firemním večírkům v pracovním roce. Skupina pracovníků ostrahy jednou oslavovala tak důkladně, že se jim podařilo zapálit vánoční strom v hale. Když člověk zaměstnaný k řešení mimořádných situací mimořádnou situaci sám vytvoří, dostává se do jistého profesního konfliktu zájmů. Ale duchapřítomní strážní to vyřešili ho jednoduše. Utekli z budovy.

Ochrana recepce

V pátek večer, kdy se provoz v administrativních budovách výrazně zpomalí se dva pracovníci ostrahy během noční směny rozhodli věnovat intimnějšímu způsobu spolupráce. K výkonu aktu se odebrali se na toaletu. Po ukončení půlhodinové chvilky lásky zjistili, že se nemohou dostat ven. Zámek ve dveřích se zablokoval neopatrným nebo nechtěným dotykem těl. Recepce tedy na více než půlhodinu zůstala prázdná. Prázdná recepce v administrativní budově je ovšem přitažlivá. Tentokrát nestřežený vstup nepřilákal kontrolu, zato přivábil zloděje. Ten během krátké chvilky odnesl, co viděl včetně vysílačky a mobilů. Ušetřeny nezůstaly ani kancelářské potřeby. Je obtížné najít dokonalejší modelovou situaci pro školení bezpečnostních pracovníků. Majetek agentury byl ukraden i když byla v budově dvoučlenná ostraha. Pouze se nacházela za zamčenými dveřmi toalety.

Cigareta

Touha po cigaretě dokáže člověka přimět k mimořádným výkonům. Starší, silnější pracovník ostrahy, který kouřil několik metrů od střežené budovy spatřil za kovaným plotem odhozenou krabičku cigaret. Mohla být prázdná, ale také nemusela. Prostrčil tedy ruku mezi železnými tyčemi, aby si ověřil situaci, ale na krabičku nedosáhl. Natáhnul se, ale marně. Vecpal mezi tyče i rameno, ale krabička zůstávala ještě pár centimetrů od špiček jeho prstů. Nakonec boj vzdal, a rozhodl se ruku vytáhnout. Jenže nevytáhl. Zůstal zaklíněný mezi tyčemi plotu, na kolenou, s paží na druhé straně. Ani přivolaný kolega ho nedokázal osvobodit. Pomohla až městská policie. Bezpečnostní pracovník byl zachráněn bezpečnostní složkou. Obsah krabičky tak zůstal nepoznán.

Dokumentace

Vedení samozřejmě nemůže ponechat kvalitu služby náhodě. Neoblíbený nadřízený s velice hanlivou přezdívkou proto vydal příkaz, že při obchůzkách musí pracovníci zaznamenávat všechny závady na chodníku a travním porostu kolem objektu. Nerovnosti dlažby, poškození a cokoli dalšího neobvyklého mělo být zapsáno do knihy průběhu služby a fotograficky zdokumentováno. Kdo nezvládal fotografování služebním mobilem, mohl pořídit nákres.

Zpočátku zaměstnanci nové metodice nevěnovali dostatečnou pozornost. Vedení pohrozilo finančním postihem. A potom přišla noc, kdy se u zdi na chodníku objevil objekt, který tam prokazatelně nepatřil. Lidský exkrement. Ale nařízení vedení bylo jednoznačné. Objekt byl třikrát fotograficky zdokumentován. Byl proveden zápis, zaznamenány rozměry včetně přibližné šířky základny a charakteru zakončení. Dokumentace byla odevzdána a za vzorné plnění služebních povinností byl strážný odměněn mimořádnou částkou 500 korun. V bezpečnostním průmyslu se iniciativa cení.

Když přijde nová firma

Nejkrásnější chvílí administrativní budovy je stěhování nového nájemce. V pátek přijede vůz stěhovací firmy a jeho zaměstnanci nosí do nových kancelářských prostor nové vybavení. Kancelářské zařízení, počítače, elektroniku. Všechno nové, čisté a připravené na pondělní slavnostní zahájení provozu. Víkend poskytuje dostatek času, aby si věci sedly. V jednom případě si však nesedly. Několik pracovníků ostrahy, kteří si vzali víkendovou službu se domluvilo a během neděle nové vybavení odpojili a jiné stěhovací auto zařízení odvezlo. V pondělí přišli zaměstnanci do nových prostor ve slavnostní náladě. Nechyběla krabice s chlebíčky a láhev Prosecca ke slavnostnímu otevření kancelářských prostor. Na Prosecco nedošlo. Čekaly na ně holé zdi a kabely. Bezpečnostní služba tak zvládla během jediného víkendu rozšířit portfolio služeb o kompletní stěhování společnosti. Pouze cílová adresa nebyla klientovi sdělena.

Vánoční sezóna

Vánoce jsou pro bezpečnostní službu náročným obdobím. Do firem přicházejí dárkové balíčky. Desítky balíčků. Někdy celé hromady. Zkušený člověk postupně získá cit pro zásilky. Podle velikosti, hmotnosti, odesílatele a dalších znaků lze odhadnout, zda se uvnitř nachází něco zajímavého. To je při ochraně majetku užitečná schopnost. Ještě užitečnější je při jeho krádeži. A tak se hranice mezi člověkem, před kterým má být majetek chráněn, a člověkem, který jej má chránit, může postupně stát velmi subtilní. Někdy zmizí úplně.

Obsazená židle

Bylo by snadné se těm lidem pouze smát. Recepčnímu, který spí pod stolem. Strážnému, který sbírá nedopalky z popelníků. Samozvanému agentovi. Alkoholikovi. Muži žijícímu na ubytovně, jehož jediným pořádným oblečením je uniforma zaměstnavatele. Jenže právě tady přestává být celý příběh vtipný.

Někteří z těch lidí byli na samém okraji pracovního trhu. Někteří měli zdravotní nebo psychické problémy. Někteří pili. Někteří brali drogy. Někteří nebyli schopni vykonávat ani základní činnosti, které jejich práce vyžadovala. Agentura a její vybraní vedoucí to museli vidět už když je přijímali. Přesto je potřebovala. Protože někdo musel sedět na židli.

Správce objektu zaplatil za bezpečnostní službu. Agentura musela dodat člověka. Člověk dostal zlomek částky. A rozdíl mezi cenou bezpečnostní služby a cenou člověka, který ji skutečně vykonával, byl obchodní prostor. V jednom konkrétním případě platil klient 350 korun za hodinu jednoho pracovníka, zatímco pracovník dostával přibližně 150. Při 25 dvanáctihodinových směnách je to 300 hodin měsíčně. Rozdíl činí 60 000 korun na jedno obsazené místo za měsíc. Při osmdesáti pracovnících by prostý rozdíl mezi těmito dvěma sazbami představoval 4,8 milionu korun měsíčně. Samozřejmě to není údaj o čistém zisku. Z něj by bylo nutné odečíst skutečné náklady agentury. Ale i tato zkratka dobře ukazuje, proč je v tomto oboru každá obsazená židle ekonomicky zajímavá. A také proč může být otázka „Budeš fakt chodit do práce?“ důležitější než znalost angličtiny.

Výplatní oddělení

Výplata je administrativně náročný proces. Kvalifikovaní účetní se lopotí se mzdami zaměstnanců, s odvody, s doklady o odpracovaných hodinách, přesčasech, příplatcích za víkendy, svátky a noční služby. Je toho moc. A vše musí do koruny sedět, jinak začnou přicházet od zaměstnanců stížnosti.

Existují ovšem i štíhlejší organizační modely. V určitou dobu se na místě několik set metrů od stanice metra scházely dvacátého pátého každého měsíce desítky pracovníků ostrahy. Padesát, někdy sedmdesát. Čekali, pokuřovali, pili pivo nebo něco ostřejšího a klábosili.

Potom přijel zástupce majitel bezpečnostní agentury v naleštěném Mercedesu. Na zadním sedadle byly vyskládané igelitové tašky. V taškách štosy bankovek. Strážní postupně přicházeli k automobilu a otevřeným okénkem dostávali peníze. V hotovosti, do ruky oproti podpisu na cár papíru. Člověk by mohl tuto scénu při troše fantazie považovat za něco podezřelého. Ve skutečnosti šlo o personální oddělení.

Živá mrtvola

Jeden z velitelů pracoval pouze o nočních směnách. Najedl se, na WC si aplikoval drogu jejíž název nemohu zveřejnit a kolem osmé hodiny se z profesionálního pracovníka bezpečnosti stala pozoruhodná instalace. Zastavil se před recepcí zlomený v pase. V ruce mobilní telefon a nehýbal se. Minuty. Desítky minut. Naměřený rekord byl 3 hodiny a 10 minut. Kolem chodili zaměstnanci firem, uklízečky a údržba. Recepce byla obsazena. To je důležité. Člověk byl na místě. Židle byla vlastně obsazena, i když dotyčný zrovna stál v předklonu.

Když ochranka podniká

Na jednom pracovišti už hranice mezi bezpečnostní službou a kriminalitou podle svědectví prakticky přestala existovat. Po večerech přicházeli lidé s věcmi pocházejícími z krádeží. Vedoucí noční služby organizoval jejich další přesun a rozdělení. A samozřejmě vyplácel peníze.

Později v noci se v objektu odehrávaly další aktivity, které s ochranou administrativní budovy neměly mnoho společného. Když konečně byznys utichl a návštěvy zmizely do tmy, byl čas na pořádnou ránu. Buď do podkoží nebo rovnou do žíly. Drogy byly důležitější než večeře nebo káva. Potom spánek a ráno střídání směny. Budova byla celou noc profesionálně střežena.

Tady už humor končí. Ne proto, že by absurdita zmizela. Ale protože se ukazuje, kam může dojít systém, jehož skutečným požadavkem není schopný člověk, nýbrž přítomný člověk.

Nakonec byla vykradena kancelář jisté movité firmy, která byla v budově v nájmu. Škoda se pohybovala kolem sta tisíc korun a podezření padlo zcela logicky právě na lidi z ostrahy, kteří měli noční službu. Tentokrát už nešlo o cigaretu za plotem, spánek pod stolem ani velitele v záchodovém okénku. Ráno po nahlášení krádeže přišla policie a začalo vyšetřování. Následovaly další a další.

Strážní, kteří okamžitě ukončili pracovní poměr, protože odmítali nést odpovědnost za něco, co neudělali, se následně museli domáhat posledních výplat právní cestou. Objevily se výhrůžky ze strany agentury. A potom přišla jedna z nejkrásnějších administrativních point celého příběhu. Kontrolní orgán zjišťoval pracovněprávní poměry lidí, kteří na objektu sloužili. A podle zjištění, které účastníci případu obdrželi, někteří z nich pro bezpečnostní agenturu vůbec nepracovali.

Roky směn. Dvanáctihodinové služby. Kniha příchodů. Uniforma. Recepce. Velitelé. Výplaty. A nakonec administrativní zázrak. Zaměstnanec zmizel. Nikoli fyzicky. Pouze z reality zaměstnavatele.

A tak se můžeme vrátit na začátek. Na webové stránky bezpečnostní agentury. Mladý muž je stále dokonale oholený v padnoucím obleku a kravatě. V ruce neodmyslitelnou vysílačku. Vedle něj stojí štíhlá kolegyně v padnoucím kostýmku s elegantním šátkem kolem krku. Nikdo z nich nespí pod stolem. Nikdo není zaklíněný v plotě. Nikdo právě neprodává hasicí zařízení. Nikdo nebloudí v garážích. Nikdo neprohrál boty v mariáši. Nikdo neodváží počítače firmy, kterou má hlídat. A především oba existují.

To je u pracovníka bezpečnostní agentury vlastnost, kterou není radno podceňovat. Pod fotografií bývá napsáno něco o profesionalitě, spolehlivosti a individuálním přístupu. Těšíme se na spolupráci. A před nástupem se manager uchazeče o pozici vrátného zeptá: „Budeš fakt chodit do práce?“ Protože židle musí být obsazená.