Hlavní obsah

Posedlí, nebo nemocní? Kněz Gabriele Amorth, exorcismus a hranice moderní psychiatrie

Foto: Ewa Ablewicz-Rzeczkowska /Wikimedia Commons/CC BY 4.0.

Gabriele Amorth (1925–2016), italský katolický kněz a jeden z nejznámějších exorcistů moderní doby

Hlasy, křeče, změny osobnosti, trans a pocit, že vlastní tělo ovládá někdo jiný. Po tisíce let mohly být podobné projevy důkazem posedlosti démonem. Moderní medicína pro ně našla jiná vysvětlení, ale exorcismus však nezmizel.

Článek

Když bylo Gabriele Amorthovi jednadevadesát let, dovolil jednomu z nejslavnějších režisérů hororové historie něco mimořádného. William Friedkin natočil roku 1973 Vymítače ďábla, film, který na desítky let ovlivnil představu západního světa o démonické posedlosti. O více než čtyřicet let později se setkal s mužem, pro něhož exorcismus nebyl filmovým žánrem, ale povoláním.

Foto: PHGCOM / Musée du Louvre / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0

Bronzová soška Pazuzua, mezopotámského démona spojovaného se zhoubnými větry a nemocemi, 1. tisíciletí př. n. l.

Dne 1. května 2016, právě v den Amorthových 91. narozenin, směl Friedkin vstoupit do místnosti, v níž starý italský kněz prováděl exorcismus ženy označované jako Cristina. Podmínky byly dost neobvyklé. Friedkin měl přijít sám, bez filmového štábu a bez světel. Výsledkem se později stal dokument The Devil and Father Amorth. Friedkin tvrdil, že za více než čtyřicet let od natočení Vymítače ďábla skutečný exorcismus nikdy neviděl.

Pro Amortha na tom nic filmového nebylo. V té době už patřil k nejslavnějším exorcistům světa. Tvrdil, že během své kariéry provedl desítky tisíc exorcismů. V médiích se nakonec objevovalo číslo 160 000. Ani toto ohromující číslo však neznamenalo 160 000 „posedlých“. Amorth sám vysvětloval, že do statistik započítával jednotlivé modlitby a opakovaná sezení a že případů, které považoval za skutečnou démonickou posedlost, bylo méně než sto. Přesný počet jeho exorcismů navíc není možné nezávisle ověřit.

Několik měsíců po Friedkinově natáčení Gabriel Amorth zemřel a legenda začínala žít svým vlastním životem.

V roce 2023 si ho ve filmu Papežův vymítač zahrál Russell Crowe: vousatý kněz na skútru, jenž cestuje do Španělska, bojuje s démonem posedlým chlapcem a odhaluje staleté spiknutí uvnitř katolické církve. Film se skutečně inspiroval Amorthovými knihami, ale jeho ústřední příběh je fikce. Samotný distributor mluví pouze o inspiraci Amorthovými spisy a „skutečnými záznamy“; španělské dobrodružství není doloženým Amorthovým případem.

Skutečný Gabriele Amorth je určitě zajímavější než jeho filmová verze. Především proto, že jeho příběh otevírá otázku starou tisíce let:

Za druhé světové války se zapojil do italského protifašistického odboje. Po válce studoval práva a pohyboval se v prostředí mladých křesťanských demokratů; nějaký čas spolupracoval také s Giuliem Andreottim, pozdějším mnohonásobným italským premiérem. Následně vstoupil k paulínům a stal se knězem.

Foto: André Brouillet: Une leçon clinique à la Salpêtrière, 1887 / Wikimedia Commons / public domain

Jean-Martin Charcot předvádí klinickou demonstraci v pařížské nemocnici Salpêtrière.

Zlom přišel až roku 1986. Římský kardinál vikář Ugo Poletti potřeboval pomocníka pro stárnoucího a nemocného exorcistu Candida Amantiniho, který působil u římských „Svatých schodů“, Scala Santa. Podle historie zveřejněné samotnou Mezinárodní asociací exorcistů Poletti Amorthovi prakticky oznámil, že Amantini potřebuje pomoc, a vystavil mu pověření. Amorthovi už bylo přes šedesát let, když začala druhá kariéra.

Amantini se stal jeho učitelem a Amorth postupně dospěl k přesvědčení, že exorcistů je málo a že jsou mezi sebou nedostatečně propojeni. Začal je svolávat a z těchto setkání nakonec roku 1994 vznikla Mezinárodní asociace exorcistů. Sama organizace dnes uvádí Amortha a francouzského kněze Reného Chenesseaua jako své zakladatele. Amorth se stal jejím prvním prezidentem. V roce 2014 její stanovy formálně uznal Vatikán jako soukromé sdružení křesťanů.

Exorcismus tedy na konci 20. století nejen nezmizel. Naopak, začal se znovu institucionalizovat.

Gabriel Amorth se postupně stal mediální osobností. Psal knihy, poskytoval rozhovory a mluvil způsobem, který novináře přitahoval. O ďáblu nehovořil jako o symbolu lidského zla. Považoval jej za skutečnou inteligentní bytost schopnou působit na člověka.

Amorthova tvrzení jsou svědectvím o tom, čemu Amorth věřil. Nejsou automaticky důkazem toho, že popisované jevy měly nadpřirozenou příčinu. To platí i pro jeho ohromující statistiky. Pokud člověk slyší, že provedl 60 000 nebo dokonce 160 000 exorcismů, snadno si představí desetitisíce lidí svíjejících se v démonickém transu. Tak tomu podle jeho vlastních vyjádření nebylo. Jeden člověk mohl podstoupit mnoho modliteb a skutečnou posedlost považoval Amorth za vzácnou.

Tady se skutečný Amorth začíná rozcházet se svou filmovou karikaturou. Protože velká část lidí, kteří i dnes za exorcistou přichází, podle samotných exorcistů posedlá není.

Foto: Foto: Daderot / Wikimedia Commons / CC0 1.0

Svatopetrské náměstí ve Vatikánu. Exorcismus v katolické církvi nezmizel ani v 21. století

Současná katolická církev rozlišuje různé významy slova exorcismus. Jednoduché exorcistické modlitby jsou například součástí křestní liturgie. Něco úplně jiného je však takzvaný velký neboli slavnostní exorcismus člověka, u něhož je podezření na démonickou posedlost.

Ten nemůže provádět kdejaký věřící, dokonce ani každý kněz. Katechismus katolické církve výslovně stanoví, že velký exorcismus může provádět pouze kněz s povolením biskupa. Současně přidává mimořádně důležitou větu. Psychická nemoc je něco jiného a její léčba náleží medicíně. Před exorcismem by mělo být zjištěno, zda nejde právě o nemoc.

To je zásadní rozdíl mezi skutečnou katolickou praxí a hororem. Ve filmu bývá exorcista člověkem, který démonickou posedlost rozpozná tam, kde ji skeptičtí lékaři odmítají vidět. Oficiální církevní pravidla po něm naopak chtějí, aby byl skeptický.

Současný rituál byl zásadně revidován roku 1999, kdy vyšel De Exorcismis et Supplicationibus Quibusdam. Nahradil rituální text pocházející z tradice roku 1614 a ještě výrazněji zdůraznil potřebu opatrnosti při odlišování nemoci od údajného duchovního působení. V tomto okamžiku se dveře exorcistovy pracovny otevírají psychiatrii.

Na začátku 20. století se mohlo zdát, že moderní medicína exorcismus odsune do historie. Nestalo se to a exorcisté působí i dnes. Katolická církev má pro jejich činnost oficiální pravidla. Mezinárodní asociace exorcistů existuje dál. A lidé stále přicházejí s přesvědčením, že jejich utrpení nezpůsobuje pouze jejich psychika nebo tělo. Možná i proto, že posedlost nabízí něco, co diagnóza nabídnout neumí.

Foto: Très Riches Heures du duc de Berry, Musée Condé / Wikimedia Commons / public domain

Exorcismus posedlého chlapce na iluminaci z proslulého rukopisu Très Riches Heures du duc de Berry z 15. století.

Dokáže psychiatrie dokázat, že démonická posedlost neexistuje? Zřejmě dost těžko. Stejně jako nedokáže laboratorním experimentem rozhodnout, zda existuje Bůh, duše nebo posmrtný život. To jsou metafyzická tvrzení.

Věda se může zabývat konkrétním případem. Může zjistit epilepsii, diagnostikovat psychotickou poruchu, rozpoznat disociativní stav nebo odhalit intoxikaci. Může zjistit, jestli člověku pomohla psychoterapie nebo léky. A čím více údajných nadpřirozených projevů dokáže vysvětlit přirozenými mechanismy, tím méně je nutné zavádět démona jako vysvětlení.

Takže otázka není, jestli existuje ďábel, který vstoupí do člověka nebo je to projev psychické nemoci. Ta otázka je mnohem starší než obor psychiatrie.

Kdo nebo co to tedy mluví, když člověk říká: „Tohle nejsem já“?

Zdroje:

AMORTH, Gabriele. Exorcisté a psychiatři. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006.

AMORTH, Gabriele, ZANINI, Roberto Italo a ZANINI, Roberto Italo. Mocnější než zlo: jak rozpoznávat a přemáhat zlého ducha a vyhýbat se mu. 1. vyd. Praha: Paulínky, 2011

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz