Hlavní obsah

Sedm žen Ivana Hrozného, který chtěl vládnout jako Bůh, ale žil ve strachu z vlastních démonů

Foto: Grigory Sedov/ en.wikipedia.org/volné dílo

Car Ivan IV. Hrozný obdivuje krásu své šesté ženy Vasilisy Melentěvové

Byl vzdělaným panovníkem i nemilosrdným tyranem. Ivan IV. Hrozný rozšířil hranice své říše, ale zároveň ji uvrhl do krvavého teroru. Jeho život poznamenaly záhadné smrti manželek i tragédie, při níž měl v záchvatu zuřivosti zabít vlastního syna.

Článek

Byl inteligentní, hluboce věřící, vzdělaný a politicky nadaný. Dokázal rozšířit ruskou říši do rozměrů, o jakých jeho předchůdci jen snili. Zároveň však propadal záchvatům zuřivosti, podezíravosti a krutosti. Nechal mučit a popravovat své nejbližší spolupracovníky, vyvražďoval celá města a podle slavného vyprávění v návalu hněvu smrtelně zranil vlastního syna.

Ivan IV. Vasiljevič, známý jako Ivan Hrozný, patří k nejrozporuplnějším postavám ruských dějin. Jeho život připomíná antickou tragédii, v níž se moc, strach, láska a šílenství proplétají až k podivuhodnému konci. Podle jedné legendy totiž car znal den své smrti předem.

Ivan se narodil 25. srpna 1530 jako syn moskevského velkoknížete Vasilije III. a Jeleny Glinské. Když mu byly pouhé tři roky, otec zemřel. Malý Ivan se tak stal moskevským velkoknížetem, skutečnou moc však vykonávala jeho matka. Ani ona ale nežila dlouho. Roku 1538, když bylo Ivanovi osm let, náhle zemřela. Později se objevilo podezření, že byla otrávena, ačkoli to nelze s jistotou prokázat.

Foto: Hans Weigel der Ältere/ en.wikipedia.org/volné dílo

Portrét Ivana IV. Hrozného

Chlapec zůstal napospas mocenským zápasům bojarů, příslušníků nejvyšší ruské šlechty. Jednotlivé rody se přetahovaly o vládu a Ivan se stal spíše jejich rukojmím než skutečným panovníkem. Podle jeho pozdějších vzpomínek jím bojaři pohrdali. Dominantní postavení získal klan Šujských v čele s Andrejem.

V prosinci 1543, kdy bylo Ivanovi pouhých třináct let nechal bojara Andreje Šujského zatknout. Na Ivanův osobní rozkaz ho nechal předhodit smečce loveckých psů, kteří mocného bojara roztrhali. Mladý Ivan začínal chápat, že moc lze získat a udržet nejen autoritou, ale především hrůzou.

Dne 16. ledna 1547 byl šestnáctiletý Ivan slavnostně korunován v moskevském chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice. Přijal titul cara vší Rusi. Byla to zásadní událost. Moskevští vládci se dosud oficiálně označovali především jako velkoknížata, třebaže titul car používali již dříve v některých souvislostech. Ivanova korunovace mu dala nový, mimořádně slavnostní význam.

Car nebyl jen světským vládcem. Ivan se považoval za panovníka ustanoveného Bohem, jehož autorita má stát nad šlechtou i ostatními institucemi.

Zpočátku přitom jeho vláda nevypadala jako předzvěst krvavé tyranie. S pomocí schopných rádců provedl významné reformy. Roku 1550 byl vydán nový zákoník, o rok později se konal významný církevní sněm a postupně se modernizovala armáda i státní správa. Právě za Ivana se také rozvíjely jednotky střelců, ozbrojených palnými zbraněmi.

Mladý car měl ambice vytvořit silný, centralizovaný stát. A zpočátku se mu to skutečně dařilo.

Foto: Nikolai Nevrev/ en.wikipedia.org/volné dílo

Opričniky. Poslední minuty života bojara Feodorova, obviněného ze zrady

Ještě v roce korunovace, 3. února 1547, se Ivan oženil s Anastázií Romanovnou Zacharjinovou-Jurjevovou. Podle tradice si ji vybral při přehlídce urozených nevěst. Byla popisována jako laskavá, zbožná a rozvážná žena. Manželství přineslo šest dětí, dospělosti se však dožili jen dva synové, Ivan a Fjodor.

V roce 1553 car těžce onemocněl a zdálo se, že umírá. Tehdy se naplno projevily rozpory mezi jeho příbuznými a bojary, z nichž někteří se zdráhali přísahat věrnost malému následníkovi trůnu. Ivan si jejich jednání zapamatoval.

Smrt Anastázie 7. srpna 1560, ve věku kolem třiceti let cara definitivně zdrtilo. Dospěl k přesvědčení, že jeho ženu otrávili nepřátelé u dvora. Její smrt představovala jeden z nejvýznamnějších zlomů Ivanova života. Jeho podezíravost začala přerůstat v posedlost zradou.

Roku 1552 carova vojska obsadila Kazaň, hlavní město Kazaňského chanátu. O čtyři roky později, v roce 1556, připojil k moskevskému státu také Astrachaňský chanát. Tím získal kontrolu nad významnými částmi povodí Volhy a otevřel cestu další expanzi na východ.

Na památku vítězství nad Kazaní nechal vybudovat jeden z nejslavnějších chrámů světa – chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí v Moskvě. S jeho stavbou je spojena temná legenda: Ivan měl údajně nechat oslepit jeho architekty, aby už nikdy nemohli vytvořit nic stejně krásného.

Méně úspěšná byla Ivanova politika na západě. Dlouhá livonská válka, zahájená roku 1558, vyčerpávala státní pokladnu, a nakonec skončila neúspěchem. Právě v době, kdy Rusko bojovalo na několika frontách, se carova vláda začala měnit v systém organizovaného teroru.

Foto: Ilya Repin/ en.wikipedia.org/volné dílo

Ivan IV. hrozný a jeho syn carevič Ivan

V prosinci 1564 Ivan náhle opustil Moskvu a odjel do Alexandrovské slobody. Odtud oznámil, že se vzdává vlády, protože ho bojaři a duchovenstvo údajně zradili. Na dvoře nastala panika, a nakonec se podařilo cara přesvědčit k návratu na trůn. Souhlasil za podmínek, které mu umožnily potlačovat skutečné i domnělé nepřátele téměř bez omezení.

Tak v roce 1565 vytvořil takzvanou „opričninu“. Šlo o zvláštní území a mocenský systém pod přímou carovou kontrolou. Jeho ozbrojení služebníci, opričníci, se stali symbolem hrůzy.

Jezdili celí v černém a s jejich družinou byly spojovány psí hlavy a košťata, jako symboly vyčenichání zrady a vymetení nepřátel. Opričníci zabavovali majetky, zatýkali, mučili a popravovali. Car, který v mládí nenáviděl svévolné jednání bojarů, nyní vytvořil aparát mnohem děsivější.

Vrchol teroru přišel roku 1570, kdy Ivan vytáhl proti bohatému městu Novgorodu. Podezíral jeho obyvatele ze zrady a ze snahy přejít pod vládu polsko-litevského státu. Následovalo několik týdnů poprav, plenění a násilí. Šlo o jednu z nejkrvavějších událostí Ivanovy vlády.

Když byla opričnina roku 1572 formálně zrušena, její děsivé následky zůstaly. Zpustošené oblasti, hospodářský úpadek a všudypřítomný strach ve všech vrstvách společnosti.

Foto: Ivan Bilibin/ en.wikipedia.org/volné dílo

Smrt cara Ivana IV. Hrozného

Ivanův soukromý život byl stejně bouřlivý jako jeho politika. Po smrti Anastázie se znovu a znovu ženil. Pravoslavná církev přitom považovala již čtvrtý sňatek za mimořádně problematický. Některé pozdější Ivanovy svazky proto měly sporný církevní status.

Jeho druhá žena byla pohanka a pokřtěna byla až když si ji car vyhlédnul. Svatba proběhla 21. srpna 1561, čtyři dny před Ivanovými třicátými prvními narozeninami a car Ivan svého rozhodnutí brzy litoval. Marie byla negramotná, s Ivanovými syny si nerozuměla a v Moskvě se necítila dobře. Syn Vasilij zemřel ve čtyřech měsících, ona sama 1. září 1569. Údajně byla otrávená.

Třetí ženou byla Marfa Sobakinová. Byla vybraná z dvanácti finalistek a jak se ukázalo, žádná výhra to nebyla. Hned po svatbě se jí zhoršil zdravotní stav a za dva týdny zemřela. Tvrdilo se, že ji otrávil car nebo dokonce její matka po podání přípravku na zvýšení plodnosti.

Anna Koltovská byla čtvrtou manželkou. Tady vznikl problém, protože církev čtvrté manželství zakazovala. Car uposlechl rad svých rádců a prohlásil předchozí manželství za nekonzumní a církevní požehnání získal dodatečně. Protože Anna nedokázala dát carovi potomka, byla po dvou letech vyhnána do kláštera. Ale přežila.

Následný sňatek s Annou Vasilčikovovou zůstává sporný. Manželství mělo trvat jeden rok, ale není úplně stoprocentně doloženo.

Další historicky nedoloženou manželkou měla být Vasilisa Melentěvová.

Marie Fjodorovna Nagaja byla poslední carovou manželkou. Porodila mu syna Dmitrije. Po carově smrti v roce 1584 byla se synem i bratry vykázána do exilu v Ugliči, kde její syn zemřel. Ona sama skončila v klášteře. Když byl po smrti Borise Godunova jmenován carem Lžidimitrij I., označila ho Marie Fjodorovna za svého syna. Po jeho zavraždění o rok později své tvrzení zase odvolala.

Nejznámější událostí ze života cara, ale byla smrt jeho syna Ivana. Podle tradičního vyprávění se událost odehrála v listopadu 1581, kdy car přistihnul svou těhotnou snachu Jelenu Šeremetěvovou v oděvu, který považoval za nevhodný. Rozzuřil se a udeřil ji. Následkem útoku měla potratit.

Její manžel, carevič Ivan Ivanovič, se ženy zastal. Následovala prudká hádka mezi otcem a synem. Car se neovládl a udeřil syna do hlavy svou holí či žezlem. Carevič utrpěl těžké zranění a po několika dnech zemřel. Podle některých pozdějších svědectví však ke smrti careviče došlo jinak. Přesné okolnosti smrti proto zůstávají sporné.

Panovník, který dokázal dobýt chanáty a podmanit si šlechtu, nedokázal ovládnout sám sebe. Přitom byl car vzdělaný, dobře znal náboženskou literaturu, zajímal se o teologii a dokázal vést složité písemné polemiky. Dochovaly se například jeho příspěvky klášterům určené k modlitbám za duše zemřelých, včetně lidí usmrcených během represí.

Na počátku roku 1584 bylo Ivanovi třiapadesát let, ale jeho tělo bylo těžce poznamenáno nemocemi. Trpěl otoky a bolestmi, měl problémy s pohybem a podle dobových zpráv se jeho zdravotní stav rychle zhoršoval.

Podle pozdějšího vyprávění si car nechal předvolat astrology či věštce, kteří mu oznámili, že zemře 18. března 1584. Ivan se rozzuřil a pohrozil jim smrtí, pokud se jejich předpověď nesplní.

Když nastal osudný den, car byl údajně v překvapivě dobré náladě. Nechal si připravit koupel, cítil se lépe a rozhodl se hrát šachy se svým oblíbencem Bogdanem Bělským. Náhle se však zhroutil a přivolaní lékaři mu už nedokázali pomoci.

Ivan IV. Hrozný zemřel 18. března 1584 podle tehdejšího juliánského kalendáře, tedy 28. března podle dnešního gregoriánského přepočtu.

Po carově smrti se objevily spekulace, že zemřel násilnou smrtí. Podezření padalo mimo jiné na Bogdana Bělského a Borise Godunova, kteří patřili k vlivným osobnostem dvora. Godunov později získal obrovský politický vliv a roku 1598 se sám stal carem.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz