Článek
Mutina byl jedním z nejmocnějších mužů v zemi. Vršovec, litoměřický kastelán, a ještě před několika týdny jeden z těch, kterým kníže svěřil správu Čech. Jenže ho různí lidé varovali, dokonce prý třikrát.
Kníže Svatopluk se vrací do Čech a není radno čekat, až dorazí. Mutina by měl uprchnout, protože ví, jak končí ti, kteří se znelíbí knížeti. Možná oslepení dožijí v ledové kobce, možná bude jejich konec rychlejší.
Možná věřil, že nic neprovedl a není tedy důvod zmizet.
Vyobrazení Svatopluka ve znojemské rotundě, cca 1134
Je říjen roku 1108 a Svatopluk přijíždí na hradiště Vratislav, dnešní Vraclav ve východních Čechách. Kníže se po příjezdu chová normálně a následujícího dne nechá svolat české předáky. Když začal mluvit, Mutina pochopil, že varování, aby utekl měla svoje opodstatnění.
O následujících událostech se ví především díky muži, který žil ve stejné době. Pražský děkan Kosmas začal svou „Kroniku Čechů“ sepisovat přibližně o desetiletí později. Nebyl nezaujatým reportérem v moderním smyslu. Byl vzdělaným duchovním, člověkem své doby a vypravěčem, který dějinám přisuzoval morální řád.
Podle jeho vyprávění obvinil kníže Vršovce ze zrady. Nejen z té současné. Před shromážděnými velmoži vytahuje staré účty, vraždy, spiknutí a křivdy. Je to obžaloba táhnoucí se přes celé generace. A uprostřed skupiny obžalovaných stojí stále bledší Mutina.
Svatopluk nebyl v létě roku 1108 v Čechách. Účastnil se tažení římského krále Jindřicha V. do Uher a správou země pověřil dva významné muže. Vacka a Mutinu. Situace v zemi nebyla dobrá. Sesazený český kníže Bořivoj II. se chtěl vrátit k moci a měl podporu z Polska. Když polské síly pronikly do Čech, Mutina proti nim podle Svatoplukových informací nepostupoval dostatečně rozhodně.
A nejen to. Měl se tajně sejít se svým příbuzným v polské Svídnici.
Svatoplukův denár
Pro Svatopluka to znamenalo jediné. Zradu. Jestli ho Mutina skutečně zradil se dnes se stoprocentní jistotou nedá tvrdit. Podezření stačilo, aby kníže vynesl rozsudek. Nejen nad Mutinou. Respektive ne jenom nad jedním mužem, ale nad celým jeho rodem.
Dnešní Vraclav působí jako klidná a tichá vesnice ve východočeském kraji. Na počátku 12. století to bylo něco jiného. Opevněné správní centrum stálo při Trstenické stezce, důležité komunikaci mezi Čechami a Moravou. Archeologové zde nalezli stopy staveb, hrobů, obchodu i řemeslné výroby. Právě tady se roku 1108 odehrála první část tragédie.
Rozsudek nad správcem Mutinou byl vykonán 27. října 1108 na hradišti ve Vraclavi. Podle zápisu v Kosmově kronice byl Mutina sťat mečem.
„Mutina statečně seděl bez pohnutí při prvních dvou ranách mečem. Teprve při třetí ráně, kdy se mu hlava sesula k boku, spadlo jeho tělo na zem“.
Také jeho malí synové Božej a Borš přišli o hlavu. Mutinův bratr Neuša se pokusil o útěk. Byl dostižen, oslepen a postupně mu byli odseknuty všechny končetiny. Dalších několik přítomných Vršovců bylo také sťato.
Masakr na Vraclavi byl počátkem kompletního vyvraždění Vršovců v celých Čechách.
Zatímco krev teče na Vraclavi, jiná skupina mužů míří na Libici.
Vyvraždění Vršovců na Vraclavi. (Mutina sedí v popředí. Namaloval Petr Maixner, Česko-moravská kronika, 1862)
Tam žije další odsouzený Vršovec Božej. Libice měla v českých dějinách už tehdy děsivou pověst. O více než století dříve zde byli roku 995 pobiti Slavníkovci. Vršovci bývali tradičně spojováni právě s jejich likvidací, a Kosmas proto mohl události roku 1108 vnímat téměř jako naplnění dávného trestu.
Tentokrát však nejsou lovci, ale kořist. Na Libici přicházejí muži jménem Vacula, Heřman a Krása, kteří vyhledají Božeje a jeho rodinu. Povraždí je do posledního dítěte. Ve stejný den tak byly vyvražděny dvě hlavní větve vršovské moci.
Jenže Svatoplukův hněv ještě zdaleka neuhasl. Začíná něco, čemu bychom dnes možná říkali čistka. Počet pobitých Vršovců není známý. Nevěděl to ani Kosmas. Některé údaje udávají počet tři tisíce. Jenže současník událostí přiznává něco mnohem děsivějšího. Mrtvé nebylo možné spočítat. Nezabíjelo se totiž ani na jednom místě, ani v jediný den.
Vršovce hledali na tržištích, v ulicích i v jejich domech. Někteří byli popraveni na Petříně.
Vrch Petřín byl v Praze jedním z míst, kde se vykonávalo hrdelní právo. Vraždění Vršovců na kopci je jedna z prvních zpráv o Petřínu. Vraždilo se s tehdejší krutostí, nebyly ušetřeny ženy ani děti. Kosmas píše, že „byli jako hloupá hovada skoleni a jiní na hoře Petřín sťati.“
Popraviště se mělo nacházet v místě, kde stojí u rozhledny kostel svatého Vavřince.
Rok 1108 navíc nebyl prvním pokusem Vršovce odstranit. Jejich konflikt s Přemyslovci měl dlouhou historii a rod už dříve postihly násilné zásahy. Přesto se znovu a znovu vracel. Na přelomu 11. a 12. století patřili Vršovci opět k významným mužům českého knížectví. To je možná důvod, proč byl tentokrát zásah tak rozsáhlý.
Svatopluk nestál o jejich další návrat. A přesto se ani jemu nepodařilo Vršovce zcela vyhladit. Někteří unikli, jméno přežilo a Vršovci se v českých dějinách objeví znovu. Jenže Svatopluk se toho už nedožije.
Pomník události na Vraclavi z roku 1908 ve Vraclavi
Jedenáct měsíců poté 21 září 1109 byl Svatopluk během obléhání Nitry zavražděn. Nestalo se tak v boji od nepřítele. Útočník, který se zjevil jako duch udeřil, Svatopluk spadl z koně a vrah zmizel. Neví se kdo to byl, ale unisono zazněly už tehdy hlasy, že šlo o pomstu Vršovců. Je to možné, ale neprokázané.
Vraclav však nabízí ještě jeden příběh. Mnohem pozdější archeologické nálezy z této oblasti bývají spojovány s takzvanými protivampyrickými zásahy do hrobů. Takové nálezy jsou známé z více míst středověké Evropy. Nejsou důkazem existence upírů. Jsou důkazem něčeho historicky zajímavějšího. Toho, že mnozí živí se báli mrtvých.
Člověk, který zemřel neobvyklým způsobem, cizinec, provinilec nebo někdo považovaný společností za nebezpečného mohl vyvolat obavu, že jeho smrtí problém nekončí. Není sebemenší důkaz, že by takové pohřby souvisely s Vršovci zavražděnými roku 1108. Spojit obě události do jediného příběhu je lákavé, ale byla by to fikce. Samotná skutečnost nabídla v minulosti hrůz až dost.
Zdroje:
Josef Žemlička Čechy v době knížecí. Nakladatelství NLN 2007
