Článek
Příliš mnoho tajemství kolem Boženy Němcové
Kateřina Vilemína Zaháňská v 18 letech
Zápis ve vídeňské matrice
Oficiální verze je zdánlivě jednoduchá. Barbora Novotná se narodila 4. února 1820 ve Vídni. Druhý den byla pokřtěna. Jako matka je zapsána Terezie Novotná. Otec neuveden. Jenže právě tento jednoduchý zápis mate už dvě století historiky i amatérské badatele a dává podnět k vytváření různých, často dost fantaskních teorií nejen o narození Barbory Panklové, pozdější spisovatelky Boženy Němcové.
Ve vídeňském kostele Nejsvětější Trojice v Alserstrasse farář Herrmann Praxmarer pokřtil 5. února roku 1820 holčičku Barboru. Příjmení po matce Novotná. Otec neuveden. Kmotra Barbora Hauptmann. Rodička zřejmě neměla vybrané jméno pro své dítě, a tak ho pojmenovala po kmotře. Křtící kněz nemohl tušit, že se tímto jeho jméno stane natolik známým, že i po více než 200 letech ho budou citovat historikové, literáti, badatelé, kteří budou zkoumat budoucí život jeho křtěnce.
Johann Pankel, otec Boženy Němcové (1794-1850)
Jméno otce nebylo uvedeno, což nebylo a není nic výjimečného. Svobodná matka Terezie Novotná pocházela z Kladska. V době porodu jí bylo 14 let a 4 měsíce, takže otěhotnět by musela ve 13 letech a 7 měsících. A to už byl problém nejen tehdy, ale i dnes. I v první polovině 19. století byla takto mladá dívka považována za nezletilou a sex s takovou byl trestným činem. Takový muž, potažmo otec dítěte, by zřejmě místo na křtinách skončil ve vídeňské cele. A už vůbec by si nemohl tak mladou dívku vést k oltáři.
Mladá maminka Terezie byla dcerou „Babičky“ ze stejnojmenné knihy. Právě v rodině Novotných dochází k prvnímu zádrhelu. Románová „Babička“ Magdalena Čudová si 5. února 1792 v Kladsku vzala za muže Jiřího Novotného, tkalce a později pruského mušketýra. Měli spolu celkem devět dětí, z nichž pět nedožilo dospělosti. Mezi nimi i Marie Barbora Terezie narozená 26. září 1795, která zemřela 29. ledna 1799. Právě jméno Terezie vnáší do životopisu Boženy Němcové zmatek. Kromě této Terezie byly ještě další dvě dcery s týmž jménem.
Marie Magdalena Terezie, která se narodila 8. listopadu 1797 v Kladsku.
A nejmladší dítě Johana Barbora Terezie, narozená 5. října 1805 jako pohrobek po smrti svého otce.
A právě mezi těmito sestrami se může skrývat odpověď. Pokud by byla matkou BN mladší Johanna, bylo by jí při porodu pouhých čtrnáct let, byl by to možná skandál, určitě ostuda a snad i snaha celou záležitost utajit.
Pokud by byla matkou BN druhá Terezie starší o osm let, bylo by vše v pořádku a nikoho by nepadlo v tom šťourat. Tak proč je v historických pramenech zmatek, kdy nesedí ani jména ani data. Shoda náhod nebo záměrná manipulace?
Dorotea sestra Kateřiny Zaháňské 1815
Rakušák Johann Pankel povoláním kočí
Do příběhu vstupuje Johann Pankel, kočí, muž z Dolních Rakous. Už několik měsíců po narození dítěte si bere za ženu Terezii Novotnou a Barboru uznává za vlastní dceru. V jeho případě je na stole otázka, proč se na scéně objevuje později a dítě legitimizuje dodatečně? Akt legitimizace je právní úkon, neznamená to přiznání biologického otcovství. Byl tedy skutečným otcem nebo jen jakýmsi prostředníkem nebo ochráncem dítěte?
Začátkem léta 1820 přijela z Vídně do Ratibořic vévodkyně Kateřina Vilemína Bedřiška Zaháňská se svým manželem Karlem Rudolfem, hrabětem Schulenburgem. S nimi přijel Johann Pankel i Terezie Novotná s dcerou Barborou.
3. července se v pracovní smlouvě mezi Terezií a náchodským panstvím píše: „„Žena kočího Johanna Pankla zůstane nadále pod dohledem správcové v Ratibořicích jako panská pradlena…“ Další údaje se týkají její mzdy, deputátu a samozřejmě povinností.
7. srpna 1820 se v České Skalici konala svatba Johanna Pankela, šestadvacetiletého katolíka. Bral si Terezii Novotnou, jednadvacetiletou katoličku, svobodnou. Alespoň tak je to psáno ve svatebním záznamu.
Po sňatku Johann Pankel Barboru legitimizoval. Znamená to, že ji přijal za vlastní a dal jí své příjmení. Barbora Panklová. To ovšem nic nevypovídá o jeho biologickém otcovství.
Buď další mylný zápis, který označuje Terezii měsíc před sňatkem za ženu kočího Pankla. Nebo se sňatek uskutečnil dříve?
Ratibořický zámek
Jak vypadali rodiče malé Barunky?
Obrázek matky Terezie není nijak lichotivý. „Matka byla přísná, k nám dětem málomluvná“, napsala BN. „Vždycky mi všecko zhurta poroučela a za všecko hned trestala a za trest jsem ji měla vždy odprositi a poděkovat za ten trest“. Vztah mezi dcerou a matkou byl asi problematický. Spíše jako by byla macechou, a ne matkou svého prvorozeného dítěte.
Tereza se i navenek chovala odtažitě až nepřátelsky. Povyšovala se nad ostatní, hrála si na Němku, stýkala se výhradně s ženami dalších zámeckých úředníků a češtinou venkovanů opovrhovala. Podle dr. Václava Tilleho byla „Terezie silná, vyspělá, ale nehezká, protože poznamenaná neštovicemi.“ Podle Karla Pleskače, jehož rodiče Panklovi znali, byla „Paní Terezie Panklová, knížecí pradlena, prostřední postavy, silná, rochličkovatá (poďobaná od neštovic), málomluvná, panského mravu.“
Naopak Johann Pankel podle Karla Pleskače byl „silný, hezký muž, poněkud pobledlý, čistě vyholený, pořádný, šetrný a přívětivý Němec z Dolních Rakous, dobré povahy. Rozzlobeného ho nikdy nikdo neviděl.“ A Václav Tille o Panklovi píše vysloveně nadšeně: „Jan Pankl byl hezký, mírný hoch, plavovlasý, modrooký, žil spořádaně a střídmě.“ O jeho povaze se ještě dovídáme, že „byl spravedlivý, uměl vhodně zacházet s lidmi, byl oblíben u panstva i u sousedů ve městě. Ke svým dětem se choval laskavě, Barunka otce milovala.“
Stručně shrnuto: Matka zavalitá, nehezká, přísná, protivná nadřazená. Otec modrooký blonďák, silný, spořádaný dobrák. A Barunka Panklová? Pokud se dá věřit popisu spisovatelky Vlasty Pittnerové, byla „vysoká, ztepilá, krásný černý vlas přes úbělové čelo. Vlasy měla havraní, postavu souměrnou, ba lepou.“ I ostatní popisy se shodují v tom, že byla neobyčejně půvabná, „oči krásně zelené, velké, zářící, pravidelně, rovný nos, zcela přiměřený, ústa tak malá, jako oči byly veliké. Do široké brady byl vtisknut malý důlek. A pleť aksamitová, zralé broskvi podobná. Byly postavy vyšší, plné, štíhlé. Krk její a ruce byly labutí. Byla to krása uchvacující, jakou jen zřídka potkáváme.“
Pokud jde o podobu, Barunka Panklová po svých rodičích nezdědila vůbec nic.
Možná nejde o žádnou záhadu o narození a původu BN. Možná šlo jen o souhru náhod, chyb a nepřesností. Ale možná se také někdo postaral, aby pravda zůstala skrytá. Protože ani další zápisy a časové údaje v životě Barunky Panklové nesedí.
Pokračování v dalším článku
Ratibořice - Staré bělidlo
Zdroje:
www.echo24.cz/a/in2nW/vedci-zkoumaji-puvod-bozeny-nemcove-ziskali-jeji-dna
Helena Sobková: Tajemství Barunky Panklové.
