Článek
Kdo stojí na horním můstku Macochy, snadno získá pocit, že se před ním otevírá obrovská rána v krajině. Macocha pravděpodobně bývala součástí rozsáhlého podzemního systému. Pod povrchem existovala veliká jeskynní prostora protékaná vodou. Postupným oslabováním hornin se její strop zřítil a podzemní dutina se otevřela k povrchu. Dodnes se na dně nachází mohutný suťový kužel tvořený materiálem z někdejšího stropu. A voda pod Macochou nezmizela.
Protéká jí Punkva, podzemní řeka vznikající ze soustavy vod, mezi nimiž hrají významnou roli Sloupský potok a Bílá voda. Podzemní systém severní části Moravského krasu patří k nejrozsáhlejším v České republice. Na dně Macochy se nacházejí dvě jezírka. Horním jezírkem Punkva do prostoru přitéká, přes Dolní jezírko pokračuje do dalších zatopených částí systému, a nakonec do Punkevních jeskyní. Samotné Dolní jezírko sahá ještě přibližně padesát metrů pod svoji hladinu. Významná část Macochy pokračuje pod vodou.
Macocha, pohled z hora
Dlouho před prvními vědeckými expedicemi byla Macocha součástí místních vyprávění. Její dnešní název je neoddělitelně spojen se známou pověstí o zlé maceše, která měla svrhnout nevlastního syna do propasti. Chlapec údajně pád přežil zachycený o větve a kořeny, zatímco macecha po odhalení svého činu skončila v propasti sama. Je to silný příběh, ale není to historická zpráva. Podobně jako u Býčí skály je důležité oddělit to, co o místě skutečně víme, od toho, co mu během staletí přidala lidská představivost. Pověst totiž vypovídá především o tom, jak Macochu místní vnímali lidé. Jako místo nebezpečné, tajemné a téměř bezedné. Pak se našel člověk, který se rozhodl zjistit, co je dole.
Jmenoval se Lazar Schopper. Bylo mu pouhých pětadvacet let a patřil k minoritskému řádu v Brně. Dne 23. května 1723 se nechal na konopném laně spustit do suťové části propasti. Dnes může takový výkon působit jako sebevražedná mise. Jenže na počátku 18. století nebylo žádné moderní horolezecké vybavení, elektrická světla ani spolehlivé mapy podzemí. Pod Schopperem bylo více než sto metrů neznámého prostoru.
Sestup zvládl a po návratu zanechal poměrně přesný popis toho, co viděl. Správa jeskyní považuje jeho výpravu za první písemně doložený sestup člověka na dno Macochy. V roce 2023 si připomněla jeho třísté výročí. Schopper tím udělal něco důležitějšího než jen odvážný sestup. Proměnil Macochu z místa pověstí v objekt poznávání.
Macocha i říčkou Punkvou
Následovaly další sestupy. Do roku 1900 známe přibližně dvanáct písemně zaznamenaných výprav na dno. Postupně se měnil také jejich charakter. To, co zpočátku připomínalo dobrodružnou expedici do neznáma, se stávalo systematickým přírodovědným výzkumem. Do Macochy sestupoval například i Jindřich Wankel. A potom přišel muž, který dějiny Moravského krasu ovlivnil jako málokdo jiný. Karel Absolon. Jeho cílem nebylo jen dostat se na dno. Chtěl poznat celý podzemní systém. A především řeku Punkvu.
Klíčem byla voda. Bylo zřejmé, že Punkva protéká dnem Macochy a pokračuje podzemím. Otázkou bylo kudy. Absolon se pokoušel najít spojení z Pustého žlebu proti toku podzemní řeky směrem k Macoše. Výzkumy na počátku 20. století postupně otevřely cestu do rozsáhlých prostor dnešních Punkevních jeskyní. Macocha tak přestala být izolovanou propastí. Ukázala se jako součást obrovského podzemního vodního systému.
Česká geologická služba dnes popisuje její propojení s komplexem Amatérské jeskyně, jehož známé chodby měří desítky kilometrů. Voda pokračuje z Macochy sifony dál do Punkevních jeskyní, a nakonec vyvěrá v Pustém žlebu.
Existují dva způsoby, jak Macochu poznat. První zná téměř každý. Stojíte nahoře na vyhlídce a díváte se dolů. Člověk se v takovém okamžiku cítí nepatrný. Stěny mizí v hloubce, dole se objevují koruny stromů a hladina jezírka působí jako malá tmavá skvrna. Druhý pohled je úplně opačný. Přichází zdola.
Pohled ze dna Macochy
Při návštěvě Punkevních jeskyní vystoupí člověk z podzemních prostor na dno Macochy a najednou se nad ním otevře obloha. Je to stejné místo. A přesto působí úplně jinak. Možná právě tady člověk nejlépe pochopí, co Macocha ve skutečnosti je. Není to jen hluboká díra v zemi, ale místo, kde se podzemní krajina setkává s povrchem.
Macocha není významná pouze geologicky. Její obrovská vertikální členitost vytváří neobvyklé mikroklima. Na sluncem osvícených horních hranách existují jiné podmínky než na chladných a vlhkých stěnách hluboko pod nimi. Propast tak funguje jako zvláštní přírodní laboratoř. Výzkum zde sleduje například mikroklima a výskyt vzácných rostlin. Macocha poskytuje podmínky pro druhy spojené s chladným a vlhkým prostředím a její stěny jsou významným botanickým refugiem. A tím se její příběh znovu rozšiřuje. Macocha není jen geologický monument. Je to celý vertikální ekosystém.
Podzimní hra barev
Legenda o maceše je působivá. Ale Macocha ji vlastně nepotřebuje. Skutečný příběh je mnohem zajímavější. Máme před sebou pozůstatek obrovského jeskynního dómu, jehož strop se zřítil. Na jeho dně protéká podzemní řeka napojená na jeden z největších jeskynních systémů u nás. Před třemi stoletími se do tohoto prostoru nechal na laně spustit mladý mnich. Po něm přišli přírodovědci, speleologové a potápěči, kteří postupně skládali mapu světa ukrytého pod Moravským krasem. A přesto ani dnes nevidíme celý systém najednou. Část známe z povrchu. Část z jeskyní. Část pouze zpod vody. Macocha nám tak připomíná něco, co se v „Kamenné paměti země“ opakuje znovu a znovu. Krajina může být známá po staletí, a přesto nemusí být úplně poznaná.
**********
Údaje o rozměrech se podle způsobu měření v jednotlivých pramenech mírně liší; Česká geologická služba uvádí hloubku přibližně 138,5–138,7 metru k hladině Dolního jezírka.
KAMENNÁ PAMĚŤ ZEMĚ
Díl 03
⏳ MACOCHA V ČASE
Od devonského moře k moderní speleologii
OBDOBÍ
MACOCHA
ŠIRŠÍ SOUVISLOST
🟦
před stovkami milionů let
V dávném moři vznikají vápence, z nichž je později vytvořen Moravský kras.
Území dnešní Moravy leží v tropických zeměpisných šířkách.
🟫
dlouhý geologický vývoj
Podzemní voda vytváří rozsáhlé jeskynní prostory.
Krasová krajina získává dnešní základní podobu.
🟫
vznik Macochy
Zřícením stropu velkého jeskynního dómu se podzemí otevírá k povrchu.
Punkva pokračuje podzemním systémem.
🟨
23. 5. 1723
Lazar Schopper uskutečňuje první písemně doložený sestup na dno.
Evropa žije obdobím baroka a raného osvícenství.
🟧
19. století
Přibývají vědecky zaměřené výpravy; sestupuje také Jindřich Wankel.
Rodí se moderní geologie, archeologie a speleologie.
🟧
počátek 20. století
Karel Absolon systematicky zkoumá podzemí a Punkvu.
Technický pokrok umožňuje stále náročnější průzkum jeskyní.
🟧
1914
Macocha se stává součástí veřejnosti zpřístupněných Punkevních jeskyní.
Začíná první světová válka.
🟩
20.–21. století
Potápěči a speleologové zkoumají zatopené spojnice a rozsáhlý systém podzemní Punkvy.
Moderní speleologie využívá potápěčskou techniku, měření a 3D dokumentaci.
🟩
DNES
Macocha je přírodní památkou, turistickou ikonou i místem pokračujícího výzkumu.
Moravský kras patří k nejvýznamnějším krasovým oblastem ČR.
Geologický výklad vzniku Macochy a základní rozměry vycházejí z České geologické služby; první doložený sestup Lazara Schoppera potvrzují rovněž materiály Správy jeskyní ČR.
🎨 Barevný klíč
🟦 geologická minulost · �� vývoj krasu· 🟨 první průzkumníci · 🟧 vědecké objevování· 🟩 moderní výzkum
Zdroje:
GRUSOVÁ, Kateřina; Michal ZELENÝ a René BRAUNŠLEGER. Propast Macocha – Náruč sebevrahů. In XVIII. Rozmaričovy soudnělékařské pracovní dny, 2015
Karel Absolon, Moravský kras, Academia Praha 1970
