Článek
Váží kolem 75 kilogramů, otevřená zabere pořádný stůl a na její pergamen padly kůže asi 160 zvířat. Codex Gigas, Obří kodex, známější jako Ďáblova bible, je největším dochovaným středověkým rukopisem svého druhu. Vznikl na počátku 13. století v Čechách, pravděpodobně v benediktinském klášteře v Podlažicích. Kdo jej však napsal, proč soustředil do jediné knihy Bibli, dějiny, medicínu i zaklínadla a proč v ní namaloval děsivou postavu ďábla, nikdo neví. A právě do mezer mezi fakty se během staletí nastěhovala legenda.
Podlažice u dnešní Chrasti na Chrudimsku nebyly žádným středověkým centrem vzdělanosti. Zdejší benediktinský klášter, založený patrně ve 12. století, nepatřil k nejbohatším českým řeholním domům. Přesto právě s ním je spojen rukopis, který nemá obdoby.
Codex Gigas vznikl někdy na počátku 13. století. Přesné datum není známé, stejně jako jméno jeho autora. Poslední záznamy původní vrstvy jeho kalendáře a nekrologia umožňují klást dokončení knihy přibližně do dvacátých let 13. století. S Podlažicemi ji spojuje mimo jiné tamní nekrologium a seznam členů klášterního bratrstva. Samotný klášter měl podstatně kratší život než jeho nejslavnější kniha. Za husitských válek roku 1421 zanikl a už nebyl obnoven.
Celostránkové vyobrazení ďábla v Codexu Gigas
Tam, kde mlčí prameny, začíná jedna z nejpůsobivějších pověstí českého středověku. Mnich z Podlažic, jehož jméno se nedochovalo měl spáchat tak strašný hřích, že byl odsouzen k zazdění zaživa. Aby unikl smrti, slíbil nemožné. Za jedinou noc vytvoří knihu, která obsáhne veškeré lidské vědění a oslaví klášter navěky.
Pustil se do práce, ale kolem půlnoci pochopil, že úkol nemůže splnit. Obrátil se proto nikoli k Bohu, nýbrž k jeho protivníkovi. Za pomoc slíbil ďáblu svou duši. Satan knihu dokončil a mnich do ní na znamení vděčnosti namaloval jeho portrét.
Je to skvělý příběh a téměř jistě jen příběh. Pověst je mnohem mladší než samotný rukopis. O skutečném autorovi nevíme prakticky nic. Někdy bývá spojován s jistým poustevníkem, ale pro takové ztotožnění není přesvědčivý důkaz. A žádný pramen samozřejmě nehovoří ani o mnichovi odsouzeném k zazdění.
Počátek evangelia podle sv. Matouše
Skutečnost přitom nepotřebuje ďábla, aby byla ohromující. Codex Gigas měří přibližně 92 × 50 centimetrů, je asi 22 centimetrů silný a váží kolem 75 kilogramů. Dnes má 312 pergamenových listů, tedy 624 stran. Na jejich výrobu bylo podle odhadů zapotřebí kůží přibližně 160 zvířat. Jediná kniha tak představovala malé stádo a obrovské jmění.
Než mohl písař udělat první tah, bylo třeba kůže zbavit srsti, napnout na rám, seškrábat, vyhladit a upravit. Potom každý list rozměřit a nalinkovat. Teprve pak přišlo na řadu pero a inkoust. Psalo se seříznutým ptačím brkem, jehož hrot se opotřebovával a musel se znovu upravovat. Kolik brků autor spotřeboval a kolik inkoustu na Codex padlo, není známo. Efektní údaje, které se někdy objevují, jsou pouze dohady. Pozoruhodnější je něco jiného. Písmo zůstává v obrovském rukopisu natolik jednotné, že jeho hlavní text badatelé připisují jedinému písaři.
Jak dlouho mohl psát? Přesný výpočet není možný. Pokud by zkušený písař pracoval téměř denně a věnoval se pouze opisování, samotný text by znamenal několik let práce. Jenže mnich měl bohoslužby a další povinnosti a výroba knihy nebyla jen psaním. Bylo třeba připravovat stránky, opravovat chyby, seřezávat pera, doplňovat barevné iniciály a vytvářet výzdobu. Celá práce musela trvat mnoho let, možná desetiletí. Přesné číslo dvacet či třicet let, často opakované v populární literatuře, je pouhý odhad, ne údaj zaznamenaný středověkým kronikářem.
Tady začíná být realita působivější než legenda. Jeden člověk usedá denně ke knize znovu a znovu. Venku se střídají zimy a léta, umírají lidé, které znal, přicházejí noví bratři a on stále pokračuje. Řádek za řádkem. Ďábel by potřeboval jednu noc. Člověk na to mohl spotřebovat značnou část života.
Začátek knihy Moudrost Šalomounova
Označení Ďáblova „bible“ je navíc trochu zavádějící. Bible sice tvoří podstatnou část rukopisu, Codex Gigas měl být spíš celou knihovnou v jediné vazbě souhrnem vědění, které mohl vzdělaný člověk své doby potřebovat. Vedle Starého a Nového zákona obsahuje například Židovské starožitnosti a Židovskou válku Josepha Flavia, monumentální vyprávění o dějinách Židů a konfliktu s Římem. Následují Etymologie Isidora ze Sevilly, jedna z nejvýznamnějších encyklopedií středověku. Isidor se v ní pokusil uspořádat tehdejší vědění od gramatiky a matematiky přes medicínu až po zvířata, zeměpis či stavitelství.
Pro české dějiny má mimořádnou cenu opis Kosmovy Kroniky Čechů, patřící k nejstarším dochovaným rukopisům tohoto díla. V kodexu jsou také lékařské texty, kalendář, nekrolog s více než 1500 jmény zemřelých a různé kratší zápisy. Několik listů bylo v neznámé době vyříznuto, a právě na nich byla mimo jiné řehole svatého Benedikta. A potom přichází nejslavnější dvojstrana.
Na jedné straně je celostránkové vyobrazení nebeského Jeruzaléma, symbolu spásy. Proti němu hledí z protější stránky ďábel. Je zobrazen zpříma, s rohy, drápy a vyplazeným jazykem. Na středověký rukopis je neobvyklé už to, že dostal celou stránku. Právě tento obraz dal knize její slavnou přezdívku.
Jeho význam však nemusí mít nic společného se smlouvou autora se Satanem. V této části knihy se nachází penitenciál, tedy pomůcka k pokání a posuzování hříchů, a také formule určené proti zlým silám. Protiklad ďábla a nebeského Jeruzaléma proto dává v myšlení středověkého křesťana logicky smysl. Zatracení proti spáse. Pro člověka 13. století navíc nebyl ďábel pohádkový čert. Byl skutečným protivníkem, jehož moc bylo třeba znát právě proto, aby se jí člověk dokázal bránit.
Obří rukopis nezůstal v Podlažicích navždy. Kvůli finančním potížím kláštera se dostal k cisterciákům v Sedlci a roku 1295 jej získali benediktini z Břevnova. Před husitskými válkami byl patrně odvezen do Broumova, kde unikl zkáze. Koncem 16. století se o podivuhodné knize dozvěděl císař Rudolf II., vášnivý sběratel vzácností, umění i přírodních kuriozit. Roku 1594 byl Codex převezen do Prahy a stal se součástí jeho slavných sbírek. Tím byl jeho další osud zpečetěn.
V létě roku 1648, v posledních měsících třicetileté války, obsadili Švédové Hradčany a Malou Stranu. Rudolfovy sbírky se staly válečnou kořistí. Do Švédska putovaly obrazy, sochy, vědecké přístroje, knihy, rukopisy a mezi nimi také Codex Gigas. Někdy se vypráví, že na existenci Ďáblovy bible upozornil švédskou královnu Kristýnu sám Jan Amos Komenský, který měl ke Švédsku úzké styky. Zní to téměř jako další kapitola legendy. Český učenec nevědomky ukáže cizí mocnosti cestu k českému pokladu.
Jenže důkaz chybí. Neexistuje spolehlivý pramen, který by potvrzoval, že právě Komenský upozornil Kristýnu na Codex Gigas a jeho uložení v Praze. Jisté je jedno. Švédové měli o Rudolfovy sbírky cílený zájem a jejich odvoz nebyl jen nahodilým rabováním vojáků. Roku 1649 už byla obří kniha ve Stockholmu.
Dnes ve sbírkách švédské Národní knihovny. Otázka kulturních památek odvezených z Prahy roku 1648 se mezi Českem a Švédskem v různých podobách vracela, k trvalému navrácení Codexu však nedošlo. Přesto se Ďáblova bible jednou domů podívala.
Roku 2007, po dlouhých jednáních, ji Švédsko zapůjčilo Národní knihovně v Praze. V Klementinu pro ni vznikl speciální klimatizovaný a zabezpečený prostor. Po téměř 360 letech tak lidé v zemi jejího vzniku znovu spatřili originál. Po skončení výstavy se Codex vrátil do Stockholmu.
Tabulka různých alfabet na první stránce Codexu
Dnes je už celý rukopis digitalizován a dá jím listovat stránku po stránce. Moderní technologie tak paradoxně splnila něco, co možná zamýšlel už jeho středověký tvůrce. Uchovat na jednom místě svět vědění a otevřít jej čtenáři.
A možná právě v tom spočívá skutečné tajemství Ďáblovy bible. Není třeba věřit, že ji za jedinou noc dokončil Satan. Stačí si představit anonymního člověka před osmi staletími, který den za dnem namáčel pero do inkoustu a zaplňoval jednu obrovskou pergamenovou stránku za druhou. Stovky stran. Tisíce řádků. Bible, dějiny, medicína, encyklopedie, seznamy mrtvých, hříchy, modlitby i zaklínadla.
Ďábel možná k jeho psacímu pultu nikdy nepřišel. Ale při pohledu na hotovou knihu není těžké pochopit, proč si lidé začali vyprávět, že bez nadpřirozené pomoci něco takového ani nemohlo vzniknout.
Zdroje:
