Lenin, Krupská a Armandová. Tajný milostný trojúhelník v čele revoluce

Leninovo manželství ve třech

O rodinném životě vůdce světového proletariátu Vladimira Iljiče Lenina se po nástupu bolševiků k moci šeptalo mnohé. Veřejným tajemstvím bylo, že žil mezi dvěma ženami – manželkou Naděžda Krupská a francouzskou revolucionářkou Inessou Armandovou. Nahlas to však říct znamenalo riskovat vše.

Francouzka, která zůstala na Východě

Mnozí si kladli otázku, co přimělo mladou, krásnou a bohatou Francouzku dělat stárnoucímu revolucionáři milenku. A dokonce po krátkém pobytu u tety v Moskvě, zůstat v Rusku navěky. Obvykle se odchází z východu na západ, ne opačně.

Inessa Armandová se narodila do umělecké rodiny – matka byla herečka, otec operní pěvec. Po jeho předčasné smrti (nebo rozpadu manželství, jak uvádějí jiné prameny) se dostala se sestrou do Moskvy k tetě Sofii, učitelce klavíru. Osudové štěstí nebo fatální chyba?

Sofie vyučovala hru na klavír v rodinách boháčů. Jednou z nich byla i rodina textilního průmyslníka Jevgenije Jakovleviče Armanda. Když byla synovi průmyslníka Armanda Alexandrovi, představena Inessa, láska na sebe nenechala dlouho čekat. Církevní svatba se konala 3. října 1893 v kostele svatého Mikuláše.

Manželství bylo klidné, narodily se čtyři děti. Také materiální a společenské postavení pana továrníka věštilo jen tu nejrůžovější budoucnost.

Osud však zamíchal kartami. Po čtvrtém porodu se Inessa zamilovala do manželova bratra Vladimira. Švagr byl o devět let mladší, bylo mu osmnáct. Manželství se sice nerozpadlo, ale dvojice se rozešla. S milencem odjela Inessa do Neapole, kde se jim narodil syn Andrej. Později přesídlili do Švýcarska.

Revoluce, vyhnanství a útěk

Po návratu do Ruska přišla „krvavá neděle“ roku 1905 a vlna represí. Inessa i její partner byli zatčeni. Ona byla odsouzena ke dvěma letům vyhnanství v Archangelsku. Z vyhnanství nakonec uprchla do Švýcarska. Vladimirovi drsné podnebí nesvědčí. Vykašlává krev, ale jako vlivné osobě je mu umožněno vyhnanství ukončit a odjet do švýcarském sanatoria.

Tam na začátku roku 1909 umírá.

Mladá žena s pěti dětmi, odloučeným manželem a bez partnera se naplno vrhla do revoluční činnosti. Studovala ekonomii v Bruselu, zapojovala se do socialistických kruhů – a právě tehdy potkala muže, který zásadně změnil její život.

Setkání s Leninem

Ruský exulant Vladimir Iljič Lenin byl už tehdy výraznou postavou socialistického hnutí. Se svou ženou Naděždou Krupskou tvořili sehraný politický tandem. Jeho srdce ovšem patřilo revolučním ideálům. Ve svých článcích burcoval do boje všechny socialistické a radikální skupiny, které měly svrhnout carský režim a zavést v Rusku, později v celém světě, vládu proletariátu. Už od počátku manželství však bylo spíše pracovním spojenectvím než romantickým svazkem.

Leninův milostný život byl do té doby nevýrazný. Po neúspěšném pokusu o sňatek s učitelkou Apollinarijí Jakubovovou se v roce 1898 oženil s Naděždou Krupskou. Ta se stala nejen jeho ženou, ale i sekretářkou a politickou spolupracovnicí. Vznikl tak neobvyklý svazek tří lidí. Krupská nemohla mít děti, a tak paradoxně pomáhala s výchovou Inessiných potomků.

Po vyhnanství Lenin odjel do Mnichova a dalších evropských měst, kde budoval bolševické struktury, psal články a organizoval revoluční činnost.

Manželství ve třech

Když se objevila Inessa Armandová, bylo to jiné. Byla vzdělaná, energická, oddaná myšlence i jemu osobně. Stala se jeho spolupracovnicí i milenkou.

Přestože všichni v jejich okolí věděli, že Innesa Lenina doslova uhnala, blízký přítel Charles Rappoport si zapsal: „Lenin z té malé Francouzky nespustil svoje mongolské oči.“

V Curychu žili všichni tři v těsné blízkosti. Krupská měla podle pamětníků opakovaně dávat Leninovi ultimátum: „Buď já, nebo ona.“ Lenin však žil především pro revoluci – a k práci potřeboval obě ženy.

Mezi ruskými revolucionáři koloval vtip, že na domě, kde bydlela Armandová, by měla být pamětní deska:

„Zde se před Naděždou Krupskou ukrýval Vladimír Iljič Lenin.“

Dne 27. března 1917 nastoupili v Curychu do vlaku, který je odvezl zpět do Ruska. Začínala nová kapitola dějin.

Vyčerpání a smrt

V květnu 1920 bylo Inesse šestačtyřicet let a cítila se vyčerpaná. V dopisech si stěžuje, že už nemá sílu ani cit. Odjíždí na Kavkaz, aby se zotavila. V září téhož roku umírá na choleru.

Pohřeb byl velkolepý. Zazněla Internacionála, řečnily stranické špičky. Byla pohřbena u Kremelské zdi vedle amerického novináře Johna Reeda. Lenin přinesl věnec z bílých lilií se stuhou: „VĚRNÉMU SOUDRUHOVI“.

Podle vzpomínek Alexandry Kollontajové kráčel Lenin průvodem se zavřenýma očima, naprosto zdrcený.

Lenin zemřel o čtyři roky později ve věku 53 let. Naděžda Krupská jej přežila o patnáct let – zemřela roku 1939.

Láska ve službách revoluce

Příběh Lenina, Krupské a Armandové zůstává jedním z nejpozoruhodnějších osobních dramat ruské revoluce. Ukazuje, že i ti, kteří chtěli změnit svět, nebyli imunní vůči citům, žárlivosti a lidské slabosti.

I světová revoluce může mít velmi osobní rozměr.