Článek
V pátek 26. března 2004 se dva dlouholetí přátelé sešli u večeře a jeden si postěžoval, že ho kdosi už delší dobu pronásleduje a šmíruje na každém kroku. Když odcházeli z restaurace, velice pomalu se za nimi v bezpečné vzdálenosti rozjelo auto s tmavými kouřovými skly.
Ten, který se domníval, že je sledován, se jmenoval Richard Lancelyn Green. Byl obecně považován za největšího světového badatele a znalce díla Arthura Conana Doyla a Sherlocka Holmese.
Ještě ten večer mu volala jeho sestra Priscilla, ale ozval se jí jen záznamník. Následujícího rána volala opakovaně, opět záznamník. Po několika dalších pokusech zavolala policii a když na zvonění a bušení nikdo neotevíral, rozhodla se vylomit dveře.
Autor: Siddharth Krish/commons.wikimedia.org/volné dílo
Greenovo tělo leželo na posteli břichem dolů s tkaničkou od bot omotanou kolem krku. Kolem byly rozházené plakáty a knihy o Sherlocku Holmesovi. Richard Lancelyn Green byl mrtvý.
Příčina smrti: uškrcení. Green měl kolem krku omotanou tkaničku od bot, do které někdo zasunul dřevěnou lžíci a jejím otáčením postupně smyčku utahoval.
Poprava pomalým utahováním kovového kruhu, šroubu nebo provazu se nazývala „garota“. Byla kdysi oblíbená hlavně ve Španělsku a Portugalsku při inkvizičních procesech.
Závěr policie byl překvapivě jasný. Sebevražda.
Jenže tady něco nehrálo!
Autor: Walter Benington /commons.wikimedia.org/volné dílo
Sir Arthur Conan Doyle, stvořitel Sherlocka Holmese měl pět dětí. Veškerá pozůstalost slavného otce byla s jejich souhlasem ukryta v trezoru švýcarského zámku nejmladšího syna Adriana. Ten později bez vědomí svých sourozenců některé věci, hlavně dokumenty a dopisy, vybral, aby je prodal sběratelům. Než stačilo k prodeji dojít, zemřel.
Poté došlo k několika podvodným pokusům archiv vypátrat a získat, dokonce za přispění tajných služeb několika států.
V roce 2003, tedy rok před svou smrtí, otevřel Green londýnské Sunday Times, kde si šokován přečetl inzerci aukční síně Christie's. Doylova pozůstalost byla nabídnuta v dražbě za miliony dolarů. Místo aby byly veškeré dokumenty předányBritské knihovně, měl být obsah rozptýlen mezi soukromé sběratele.
Autor: Simon Harriyott/commons.wikimedia.org/volné dílo
Administrativa aukční síně umožnila Greenovi díky jeho pověsti experta prohlédnout nabídnuté položky k aukci. Zjistil, že byly ukradeny ze švýcarského trezoru. A měl pro to důkaz.
Green se snažil aukci zabránit mimo jiné i tím, že měl kopii závěti dcery slavného spisovatele a poslední majitelky dědictví v níž stálo: „Britské knihovně věnuji všechny… originální dokumenty, osobní rukopisy, deníky, zásnubní knihy a spisy mého zesnulého otce.“
Green se skupinou detektivů byl odhodlaný aukci zablokovat a předložil celý případ poslancům parlamentu. Od té doby začalo jeho sledování, telefonní výhrůžky a odposlechy.
V sobotu 27. března 2004 našla policie Richarda Lancelyna Greena uškrceného.
Při prvním ohledání místa činu nebyli přivoláni specialisté na vraždy. Policie neprovedla žádné forenzní testy ani nehledala otisky prstů Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, což je u autora mnoha knih o Holmesovi a Doyleovi docela zvláštní. Zato se našla téměř prázdná láhev ginu, přičemž Greene pil pouze víno.
Tkanička od bot, kterou byla oběť uškrcena, byla černá a druhá do páru se nenašla. Na posteli vedle mrtvého bylo pohozeno několik plyšových zvířátek.
Policie nenašla žádné známky násilného vniknutí a předpokládala, že Green spáchal sebevraždu. Podle soudního lékaře je takové udušení mimořádně obtížné, protože lidé, kteří se o to pokusí, obvykle omdlí dříve, než se zadusí. Navíc v tomto případě nebyla šňůra tlustým lanem, ale tkaničkou od bot, což činí tento výkon ještě méně pravděpodobným.
A poslední detail. Nezvyklý způsob smrti velice silně připomíná smrt jedné hrdinky z Doyleovy povídky „Záhada na Thorském mostě“.
Autor: Astrochemist/commons.wikimedia.org/volné dílo
Smrt Richarda Lancelyna Greena zůstává záhadou, kterou by mohl rozluštit jedině skutečný Sherlock Holmes. Ale jak sám řekl: „Když vyloučíte nemožné, to, co zůstane, ať je jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda.“
Zdroje:
