Článek
V Číně byli eunuchové až na výjimky majetkem panovníka. Většinou pocházeli z válečných zajatců. Někteří byli darem od panovníka nebo vyslance jiného státu, u mnohých bylo vykleštění trestem za různé přestupky nebo zločiny. Ale byli i tací, které rodiče v útlém věku nechali vykastrovat s nadějí, že chlapec bude přijat do služby na císařský dvůr a zajistí nejen sobě ale i původní rodině slušné materiální postavení.
Nejvyšší nárůst eunuchů nastal na konci 15. století, kdy je zaznamenán počet kolem deseti tisíc. Než říše Ming skončila, bylo jich desetkrát tolik.
Jelikož eunuchové nemohli mít děti a nehrozilo tedy, že by založili vlastní dynastii, která by ohrožoval tu vládnoucí, byly jim svěřovány i úkony velmi osobní povahy. Koupali a česali císaře a jeho ženy, vyučovali jejich děti a zajišťovali běžný provoz paláce. Od dodávek potravin, přes péči o koně až po role herců nebo zpěváků, pro obveselení panstva. Zjednodušeně řečeno, na eunuších stál v Číně celý státní aparát.
V dynastii Ming byl hlavním eunuchem legendární Wej Čung-sien. Vystřídal několik míst, nejprve u císařovy první konkubíny přes kojnou mladého císaře, u kterého setrval jako nejbližší přítel a rádce. Přestože byl Wej negramotný, dokázal vytvořit kolem sebe sbor kastrátů, kteří ovládli chod Říše středu. Zkorumpovaný absolutismus eunuchů vyvolal velkou vzpouru reformátorů, která byla záhy potlačena. Hlavní rebelové popraveni, mučeni, bičováni a odesláni do vyhnanství. Konec despocie kastrátů udělala až Mandžuové, kteří dobyli Nefritový trůn. Tím skončila tři sta let trvající vláda dynastie Ming a neomezená vláda eunuchů.
Význam a vliv eunuchů měl v Číně ještě jeden důvod. V Zakázaném městě, kde sídlil císař nesměli být muži. Zato tisíce konkubín a o ty se zase staralo tisíce eunuchů. Sám císař byl nejosamělejším mužem v říši, a proto se eunuchové stávali jeho rádci nebo přáteli.
Podle čínské filozofie jang a jing postrádají kastráti mužský jangový prvek, který obsahuje sílu a aktivitu. Proto jsou méně náchylní ke zradě a vojenským vzpourám. Ti z eunuchů, kteří se nedostali do horních pater společnosti byli naopak těmi nejopovrhovanějšími otroky. Kastráti, stejně jako jiní postižení, byli považováni za méněcenné.
V muslimských zemích, kromě rádců a poradců zastávali ještě různé funkce ve vládcově harému. Na rozdíl od jiných zemí zde byly dvě skupiny eunuchů. Bílí a černí. Ti první byli zbaveni varlat a vykonávali funkce osobních strážců nebo úředníků. Černí byl vykastrováni komplet a jejich místo bylo v harémech.
Eunuchové byli získáváni z chlapců a mladých mužů, ať už jako váleční zajatci, nebo z obsazených území. Byli doslova „vyráběni“ ve velkém počtu v jakýchsi „továrnách na euchuchy“. Protože úmrtnost po kastracích byla velmi vysoká, eunuch, který přežil a byl vycvičen pro svoji pozici byl velice drahý.
Černí eunuchové v harému měli díky ženám, které střežili, rozsáhlé kontakty, a díky tomu hodně věděli. Starali se o veškeré potřeby domácnosti. Zajišťovali dokonce i karavany do Mekky a Medíny. Přestože často nashromáždili za svůj život obrovské bohatství z darů a úplatků, byli pořád sultánovými otroky a po smrti si jejich veškerý majetek vzal sultán zpět.
Hlavní černý eunuch, který stál vedle sultána a měl k němu nepřetržitý přístup měl obrovskou moc. Vlastnil soukromou špionážní síť, podléhalo mu dalších dvě stě palácových otroků a byl hlavním sultánovým poradcem.
Tak jak postupoval úpadek Osmanské říše, slábnul i vliv eunuchů. Vznik nového Turecka a pokusy o jeho modernizaci znamenali konec vlivu eunuchů. Stali se z nich vysmívané a opovrženíhodné relikvie minulé epochy.
Zdroje:
