Článek
Tento článek je prvním dílem třídílné mini-série věnované dětem Josifa Stalina. Každý z nich nesl tíhu otcova jména jinak – a každý za ni zaplatil vysokou cenu.
Jakov Džugašvili: Tragický osud prvorozeného syna Josifa Stalina
Text je součástí třídílné minisérie Děti muže z oceli, věnované osudům potomků Josifa Stalina.
Jakov Džugašvili: Syn, kterého Stalin obětoval
Staré přísloví říká, že rodiče si nevybíráme. V případě Jakova Džugašviliho, prvorozeného syna sovětského diktátora Josifa Stalina, to platilo dvojnásob. Muž, který tyranizoval vlastní národ, měl tři děti – a žádné z nich nemělo šťastný život. Jakovův byl zřejmě nejtragičtější.
Jakov se narodil roku 1907. Když mu bylo pouhých sedm měsíců, zemřela jeho matka Jekatěrina Svanidzeová na tyfus. Stalin tehdy údajně pronesl slova, která později vstoupila do dějin: „Spolu s ní umřely poslední zbytky vřelých citů k lidem.“
Jekatěrina Svanidzeová, matka Jakova ve věku 24 let
Do čtrnácti let vyrůstal Jakov u příbuzných, poté se dostal do Stalinovy domácnosti. Jakékoliv výhody plynoucí z jeho původu však nepřipadaly v úvahu. Otec s ním zacházel tvrdě, ponižoval ho a fyzické tresty nebyly výjimkou.
Jedinou osobou, která Jakovovi projevovala náklonnost a částečně ho chránila, byla Naděžda Allilujevová, Stalinova druhá manželka. Byla jen o šest let starší než Jakov, a jejich vztah byl spíše sourozenecký než macešský.
Naděžda Allilujevová, druhá Stalinova žena byla Jakovovým ochráncem
Jakov vystudoval elektrotechnickou školu s vyznamenáním. Roku 1925 se oženil se šestnáctiletou Zojou Guninovou, dcerou pravoslavného kněze. Stalin sňatek ostře odmítl a synem pohrdal ještě více. Psychický tlak vyústil roku 1928 v Jakovův pokus o sebevraždu – střelil se, ale přežil. Místo soucitu se dočkal dalšího ponížení. Stalin o něm pronesl: „Je to slaboch, který se nedokáže ani pořádně zabít.“
Tím skončila přímá komunikace mezi otcem a synem. Stalin Jakovovi vzkazoval pouze prostřednictvím své ženy, mimo jiné slovy: „Chováš se jako chuligán a vyděrač“ nebo „Ať si žije, kde chce, a dělá, co chce.“
Jakov se s manželkou přestěhoval do Leningradu. Jejich dcera však krátce po narození zemřela a manželství se rozpadlo. Z krátkého vztahu s Olgou Golyševovou se narodil syn Jevgenij. Ani tento vztah nevydržel.
Druhý sňatek uzavřel s balerínou Julií Melcerovou, s níž měl dceru Galinu. Tato snacha se Stalinovi zamlouvala natolik, že mladému páru zajistil velký byt se služebnictvem. Ironií osudu je, že její židovský původ mu tehdy nevadil – o několik let později však právě židovská inteligence čelila represím, gulagům a popravám.
Jakov se snažil dokázat otci svou hodnotu. Nastoupil na večerní studium Dzeržinského dělostřelecké akademie a v květnu 1941 vstoupil do komunistické strany. Věřil, že služba v armádě mu přinese otcovo uznání.
22. června 1941 však nacistické Německo napadlo Sovětský svaz. Jakov se přihlásil na frontu jako důstojník dělostřelectva. Stalin mu vzkázal jediné: „Jdi a bojuj.“
Rudá armáda byla nepřipravená, ochromená čistkami, které zlikvidovaly zkušené velitele. Jakovova jednotka byla nasazena 24. června. Dne 7. července se vyznamenal v bitvě u běloruského města Sjanno, brzy poté však byla jeho divize obklíčena. Poslední hlášení o Jakovovi dorazilo 16. července. Sovětské pátrání selhalo – Jakov byl zraněn a padl do německého zajetí.
Zajatec v Sachsenhausenu, kterého už čeká jenom smrt
Pro nacisty byl Stalinův syn mimořádně cenným vězněm. Pokoušeli se ho zlomit, využít k propagandě a kolaboraci. Jakov však všechny nabídky odmítl. Nezradil svou vlast – ani otce, který ho celý život ponižoval.
Němci nabídli Stalinovi výměnu: Jakova za polního maršála Friedricha Pauluse, zajatého u Stalingradu. Stalin odpověděl větou, která se stala symbolem jeho krutosti:
„Vojáka za maršála nevyměním.“
Jakov napsal otci dopis. Odpovědi se nikdy nedočkal.
V roce 1943 byl převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Fyzicky i psychicky zlomený muž zde 14. dubna 1943 zemřel. Bylo mu 36 let. Oficiální verze hovoří o sebevraždě – měl se rozběhnout proti ostnatému drátu a být zastřelen. Jiná verze uvádí popravu na Hitlerův rozkaz.
Stalin v roce 1943, kdy byl zastřelen jeho prvorozený syn Jakov
Tělo bylo pohřbeno v hromadném hrobě. Stalin o synovi nikdy veřejně nemluvil a zakázal jakékoliv projevy smutku.
Teprve roku 1977, dvacet let po Stalinově smrti, byl Jakov Džugašvili vyznamenán Řádem vlastenecké války I. stupně in memoriam.
Po prvorozeném synovi „muže z oceli“ zůstalo jen několik fotografií, archivní záznamy – a tragický příběh, který dodnes vyvolává otázky.
Příběh Jakova Džugašviliho ukazuje, že blízkost absolutní moci neznamená ochranu – ale často právě naopak.
Pokračování:
Druhý díl mini-série se zaměří na Stalinovu dceru Světlanu Allilujevovou – jedinou, která se dokázala od otcova stínu skutečně odpoutat. Za cenu exilu, osamění a ztráty vlastního domova.
Zdroje:
Wikipedia – anglicky: Yakov Dzhugashvili
en.wikipedia.org/wiki/Yakov_Dzhugashvili
www.armyweb.cz/clanek/smutny-osud-jakova-dzugasvili-stalinova-syna-ktery-zemrel-v-nemeckem-zajeti
www.idnes.cz/technet/vojenstvi/stalin-dzugasvili.A150714_081157_vojenstvi_kuz
Simon Sebag Montefiore – Stalin: The Court of the Red Tsar
Helen Rappaport – Joseph Stalin: A Biographical Companion
