Článek
Díl 01 KAMENNÁ PAMĚŤ ZEMĚ
Býčí skála. Tajemství, které archeologie přepsala
V Moravském krasu se před dvěma a půl tisíci lety odehrávaly obřady, jejichž přesný význam už neznáme. Když zde Jindřich Wankel roku 1872 odkryl lidské ostatky, vozy, zbraně, šperky a další mimořádné předměty, vznikl jeden z nejslavnějších příběhů české archeologie. Vyprávění o krvavém pohřbu halštatského velmože. Současný výzkum však ukazuje složitější obraz. Býčí skála nebyla místem jediné tragické události, ale svatyní využívanou několika generacemi tehdejších elit.
Josefovské údolí patří k místům, kde Moravský kras ukazuje svou skutečnou tvář. Vápencové stěny vystupují nad lesem, mezi skalami protéká Křtinský potok a do masivu se otevírá Býčí skála. Dnes kolem ní vede silnice. Před dvěma a půl tisíci lety musel vstup do temného podzemí působit úplně jinak. Právě v pozdní době halštatské, přibližně mezi lety 575 a 450 př. n. l., získala jeskyně mimořádný význam. Současné archeologické hodnocení ji řadí mezi výjimečné lokality celé halštatské kulturní oblasti, která tehdy sahala od východní Francie až ke Karpatské kotlině.
Bronzová socha býčka nalezená v roce 1869 v Býčí skále
Morava nebyla odlehlým koutem tehdejší Evropy. Nálezy z Býčí skály ukazují na kontakty a propojení zdejších elit s oblastmi dnešního Německa, Francie i vzdálenějšího jihu. Výmluvným dokladem jsou ceremoniální čtyřkolové vozy. Jejich konstrukční prvky mají paralely v Bavorsku, Bádensku-Württembersku, Porýní-Falci a východní Francii. Nové chronologické vyhodnocení právě pomocí těchto vozů umožnilo rozdělit využívání svatyně do tří období mezi roky 575 a 450 př. n. l. A potom je zde předmět, bez něhož si dnes Býčí skálu téměř neumíme představit.
Roku 1869 byla v jeskyni nalezena drobná bronzová plastika býka. Měří jen něco přes deset centimetrů, ale stala se symbolem celé lokality. Býček byl odlit na hliněném jádře, takže je dutý. Na čele, lopatkách a hřbetu měl železné vložky a jeho oči byly pravděpodobně doplněny sklem. Moravské zemské muzeum jej datuje přibližně do let 600–550 př. n. l. Pozoruhodný je i jeho původ. Plastika byla zřejmě importována z velké dálky a možné paralely jsou hledány ve východním Středomoří, Egyptě či na Předním východě. Právě objev býčka přispěl k dalšímu zájmu Jindřicha Wankela, lékaře, antropologa a jednoho z průkopníků moravské archeologie o Býčí skálu. Jeskyni zkoumal už roku 1868, ale rozhodující výzkum přišel o čtyři roky později. Rok 1872 vstoupil do dějin české archeologie.
Celkový pohled na skalní masív Býčí skály
V Předsíni Býčí skály Wankel odkryl mimořádnou koncentraci lidských ostatků a luxusních předmětů. Části vozů, bronzové nádoby, zbraně, šperky, koňskou výstroj a řadu dalších artefaktů. Pokusil se z nich sestavit příběh. Podle jeho interpretace se v jeskyni uskutečnil pohřeb významného velmože, kterého na cestu do posmrtného světa doprovodili obětovaní lidé. Dramatická představa rituálně zabitých žen a služebnictva byla natolik působivá, že přežila více než století. A dodnes se s ní lze v populárním vyprávění o Býčí skále setkat. Jenže archeologie od Wankelovy doby zásadně změnila své metody. Dnešní badatelé mohou znovu porovnávat jednotlivé předměty, jejich chronologii i analogie na jiných evropských nalezištích. Výsledkem není potvrzení jednoho krvavého okamžiku, ale podstatně komplikovanější obraz.
Podpisy Josefa Hardthmutha (vlevo) a Ernsta Gideona von Laudona na stěně v interiéru jeskyně Býčí skála
Současná revizní interpretace považuje zastřešující označení svatyně za vhodnější než tradiční „obětiště“. Lokalita mohla mít několik funkcí současně. Pohřební, rituální, výrobní i další. Především však nebyla využita pouze jednou. Její hlavní halštatské období trvalo přibližně 125 let. To zásadně mění perspektivu. Předměty a lidské ostatky, které Wankel viděl jako pozůstatky jediné události, mohou souviset s aktivitami několika generací. Významní členové společnosti zde byli pohřbíváni s luxusními předměty a ceremoniálními vozy, zatímco jiné předměty či potraviny mohly být ukládány jako rituální dary. A lidské oběti? Autoři současného přehodnocení výslovně uvádějí, že označení „obětní“ se vztahuje k ukládaným předmětům, nikoli automaticky k lidem. Antropologický výzkum lidské oběti nedoložil. Wankelův příběh vznikl v době, kdy byla archeologie mladou disciplínou a odpovídal tehdejším možnostem výzkumu. Dnešní interpretace příběhu Býčí skály je jiná.
Místo jediné krvavé scény se objevuje významné centrum, do kterého lidé přicházeli po několik generací. Koncentrace elitních předmětů je mimořádná v rámci celé halštatské kultury. Vozy, importované artefakty, bronzové nádoby a další prestižní předměty ukazují společnost s výraznými sociálními rozdíly a kontakty překračujícími hranice dnešní Moravy. Nevíme, jak obřady v jeskyni probíhaly. Neznáme jména pohřbených ani jejich přesné společenské postavení. Nevíme, proč bylo vybráno právě toto místo a jakou roli hrálo podzemí v představách tehdejších lidí. Tajemství Býčí skály nezmizelo, pouze se změnilo. Otázka už nezní, kdo zde koho obětoval? Ale proč si elity doby železné zvolily právě tuto jeskyni jako jedno ze svých nejvýznamnějších míst?
Vnitřní prostory skály
I novodobé dějiny jeskyně jsou zvláštní. V letech 1944–1945 zde Němci budovali podzemní továrnu, která nakonec nebyla uvedena do provozu. Zásahy samozřejmě změnily část podzemních prostor. Dnes není Býčí skála běžnou turistickou jeskyní. Přístupná bývá pouze během mimořádných dnů otevřených dveří a výjimečných exkurzí. Zároveň patří k významným zimovištím netopýrů, takže od října do konce dubna jsou exkurze zcela vyloučeny. Letošní dny otevřených dveří 2026 již proběhly. Speleologická skupina nyní předběžně uvádí další termíny na červen 2027. Samotné Josefovské údolí však stojí za návštěvu kdykoli.
Vnitřní prostory skály
Kamenná paměť země – Díl 01: Býčí skála
⏳ BÝČÍ SKÁLA V ČASE
Co se dělo na Moravě – a co mezitím ve světě
OBDOBÍ
BÝČÍ SKÁLA A MORAVA
VE STEJNÉ DOBĚ VE SVĚTĚ
🟫
DOBA BRONZOVÁ
2200–800 př. n. l.
Morava je součástí dálkových obchodních sítí. Rozvíjí se zpracování kovů.
Ve Středomoří vzniká a později zaniká mykénská civilizace.
🟥
600–550 př. n. l.
Do tohoto období je datován slavný bronzový býček.
Rozvíjí se archaické Řecko a etruská města v Itálii.
🟥
575–525 př. n. l.
I. fáze halštatské svatyně. Do jeskyně přicházejí příslušníci tehdejších elit.
Na Předním východě vzniká Perská říše.
🟥
525–500 př. n. l.
II. fáze svatyně. Pokračují pohřební a rituální aktivity.
Perská říše se stává jednou z největších mocností tehdejšího světa.
🟥
500–450 př. n. l.
III. fáze svatyně. Končí hlavní období halštatského využívání Býčí skály.
Probíhají řecko-perské války a nastupuje klasické období Řecka.
🟪
PO 450 př. n. l.
Střední Evropa přechází do období laténské kultury.
Keltské kultury se šíří velkou částí Evropy.
🟧
1869
Nalezen bronzový býček.
Archeologie se v Evropě postupně mění v moderní vědeckou disciplínu.
🟧
1872
Jindřich Wankel provádí zásadní výzkum Předsíně Býčí skály.
Evropská prehistorická archeologie prochází prudkým rozvojem.
⬛
1944–1945
V jeskyni Němci budují podzemní továrnu.
Poslední období druhé světové války v Evropě.
🟩
21. STOLETÍ
Nové vyhodnocování nálezů mění interpretaci lokality. Do popředí se dostává obraz dlouhodobě využívané svatyně.
Archeologie využívá 3D dokumentaci, antropologii a další přírodovědné metody.
Datace hlavního období Býčí skály na přibližně 575–450 př. n. l. a jeho rozdělení do tří fází vychází z novějšího vyhodnocení vozů; Moravské zemské muzeum datuje bronzového býčka přibližně do let 600–550 př. n. l.
Barevný klíč celé série
🟫 doba bronzová · �� halštatská kultura · 🟪 laténská kultura · 🟨 středověk· 🟧 novověk a počátky archeologie · ⬛ 20. století · 🟩 současný výzkum
Zdroje:
www.archeolog.cz/lokalita/jm-habruvka-03/23
PŘICHYSTAL, Antonín; NÁPLAVA, Miroslav. Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná otazníků. Třebíč: Amaprint, 1995
