Článek
Jen málokde se dějiny antického světa a raného křesťanství proplétají tak těsně jako v Efezu. Někdejší velkolepé přístavní město na západním pobřeží Malé Asie bylo domovem slavného Artemidina chrámu, působil zde apoštol Pavel a křesťanská tradice jej spojila také s apoštolem Janem a Pannou Marií. V roce 431 se zde konal jeden z nejvýznamnějších koncilů rané církve. A v kopcích kolem města jsou místa opředená příběhy o posledním domovu Panny Marie i sedmi mladících, kteří podle legendy prospali několik staletí.
Rozlehlý amfiteátr je v dost slušném stavu
Když se dnes člověk prochází po mramorových ulicích Efezu, snadno podlehne dojmu, že vstoupil především do světa římské antiky. Celsova knihovna, monumentální divadlo, lázně, agory a zbytky honosných obytných domů připomínají dobu, kdy byl Efez jedním z nejvýznamnějších měst římské provincie Asia. Ležel u moře a jeho přístav spojoval Malou Asii s celým Středomořím. Dnešní pobřeží je přitom vzdálené několik kilometrů. Řeka Kaystros postupně zanášela přístav naplaveninami a moře jako před městem pomalu ustupovalo.
Po staletí byl Efez nerozlučně spojen s kultem bohyně Artemidy. Její obrovský chrám, Artemision, patřil k sedmi divům antického světa a přitahoval poutníky ze vzdálených částí říše. Z někdejšího monumentu dnes zůstalo překvapivě málo. Přesto právě kontrast mezi slávou Artemidy a pozdějším významem křesťanského Efezu vypráví jeden z nejzajímavějších příběhů tohoto místa.
Ze slavného Efezu zůstaly jen ruiny a sloupy
Křesťanství sem dorazilo velmi brzy. V Efezu působil apoštol Pavel, který zde podle novozákonních Skutků apoštolů strávil delší dobu. Jeho kázání dokonce vyvolalo odpor řemeslníků, jejichž živobytí záviselo na výrobě předmětů spojených s Artemidiným kultem. V místním divadle se podle biblického vyprávění shromáždil rozbouřený dav a volal: „Veliká je Artemis Efezských!“ Staré náboženství a nová víra se zde ocitly tváří v tvář. S městem je křesťanskou tradicí spojen také apoštol Jan. Na pahorku Ayasuluk nad dnešním Selçukem později vyrostla nad místem považovaným za jeho hrob velkolepá bazilika svatého Jana. V 6. století ji nechal císař Justinián přestavět v monumentální chrám, který patřil k nejvýznamnějším křesťanským stavbám oblasti.
V roce 431 se Efez stal dějištěm události, jejíž význam daleko překročil hranice města. Císař Theodosius II. sem svolal třetí ekumenický koncil. Spor, který měl vyřešit, se týkal především otázky Kristovy podstaty a s ní souvisejícího označení Panny Marie. V centru konfliktu stál konstantinopolský patriarcha Nestorius a jeho odpůrce Cyril Alexandrijský. Jedním z klíčových témat bylo, zda lze Marii nazývat Theotokos – Bohorodička, tedy „Ta, která porodila Boha“. Koncil tento titul potvrdil a Nestoriovo učení odmítl. Nešlo přitom pouze o Marii. V jádru sporu stála otázka, jak chápat spojení božské a lidské přirozenosti v Kristu. Koncil je tradičně spojován s kostelem Panny Marie v Efezu, jehož rozsáhlé ruiny leží nedaleko někdejšího přístavu. Efez se tak stal jedním z klíčových míst formování raně křesťanské nauky. Město, které kdysi přitahovalo zástupy poutníků k Artemidě, se postupně měnilo v cíl poutníků křesťanských.
Jeskyně sedmi spáčů
Na svahu nedaleko antického Efezu leží další pozoruhodné místo. Jeskyně a pohřební areál spojovaný s legendou o Sedmi spáčích z Efezu. Příběh patří k nejpůsobivějším legendám pozdní antiky a překročil dokonce hranice křesťanství. Podle nejznámější verze žilo za pronásledování křesťanů ve 3. století v Efezu několik mladých mužů, kteří odmítli obětovat pohanským bohům. Aby unikli trestu, ukryli se v jeskyni. Tam usnuli a jejich spánek měl trvat několik staletí. Když se jeden z nich po probuzení vydal do města pro jídlo, pokusil se zaplatit mincí z dávno minulé doby. Ke svému úžasu zjistil, že svět, který znal, zmizel. Římská říše už nebyla nepřítelem křesťanů a víra, kvůli níž se kdysi skrývali, se stala uznávaným náboženstvím. Legenda byla chápána jako obraz vzkříšení a života po smrti. Její sílu dokládá i skutečnost, že příběh Sedmi spáčů, v poněkud jiné podobě, zná také islámská tradice a Korán v súře Al-Kahf, „Jeskyně“. O skutečné poloze jeskyně se po staletí vedly spory a za místo příběhu se označuje několik lokalit. Efezská tradice však patří k nejstarším a zdejší rozsáhlé pohřebiště s pozůstatky raně křesťanského kultu ukazuje, že místo mělo pro věřící značný význam.
Pohřební schránka
Asi sedm kilometrů od ruin Efezu, vysoko v zeleni hory Bülbüldağ, stojí nenápadný kamenný dům známý jako Meryem Ana Evi – Dům Panny Marie. Atmosférou se od monumentálního Efezu nemůže lišit více. Místo širokých ulic, sloupů a divadla zde vládne ticho, stín pod množstvím stromů a malá svatyně. Tradice vychází z představy, že apoštol Jan po Ježíšově smrti pečoval o Marii a později ji přivedl s sebou do oblasti Efezu. Samotné místo však bylo znovu objeveno až v 19. století v souvislosti s viděními německé řeholnice Anny Kateřiny Emmerichové. Ta Efez nikdy nenavštívila, přesto její popis krajiny přivedl badatele k ruinám stavby na hoře nad městem. Pozůstatky byly následně upraveny do podoby dnešní kaple. Archeologie nedokáže potvrdit, že zde Panna Marie skutečně žila. Místo má však dlouhou poutní tradici a dnes jej navštěvují křesťané i muslimové, v jejichž víře má Marie, Maryam rovněž mimořádné postavení. Meryem Ana Evi se stalo jedním z nejznámějších poutních míst západního Turecka.
Místo, kde podle pověsti dožila svůj život Panna Maria
Efez není pouze souborem nádherných antických ruin. Jeho výjimečnost spočívá v několika vrstvách dějin, které zde zůstaly těsně vedle sebe. Artemidin chrám připomíná svět řeckých bohů, římské ulice dobu císařského rozkvětu, kostel Panny Marie bouřlivé debaty prvních staletí křesťanství a bazilika svatého Jana dobu, kdy se Efez stal významným poutním centrem. Jeskyně Sedmi spáčů posouvá příběh na hranici historie a legendy a Meryem Ana Evi ještě dál. K víře, tradici a osobnímu prožitku poutníků. Právě proto je okolí Efezu tak pozoruhodné. Na několika kilometrech se zde dá sledovat proměna náboženského světa Středomoří během mnoha staletí. Moře, které kdysi přiváželo do Efezu obchodníky a poutníky, už dávno ustoupilo. Město ztratilo přístav, obyvatele i někdejší moc. Poutníci však z této krajiny nikdy úplně nezmizeli. Jen jejich kroky postupně vedly od Artemidina chrámu k hrobu svatého Jana, ke kostelu Panny Marie, jeskyni Sedmi spáčů, a nakonec vzhůru do hor k tichému Meryem Ana Evi.
Oáza klidu a ticha, ve které se nachází Mariin dům, turecky Meryem Ana Evi
Zdroje:
bubo.sk/blog/desat-zahad-efezu-turecka-petra
www.lexamoris.com/article/134/meryem-ana-evi
