Článek
Zbytečné oběti civilistů i vojáků během bombardování v posledním dnu války
Když poslední zbytky německé armády ustoupily z Hrotovic, bylo ráno 8. května. Válka skončila. Krátce po poledni se ve vsi objevili první vojáci Rudé armády, 2. ukrajinského frontu. Lidé se konečně odvážili opustit úkryty a vyběhli nadšeně vítat své osvoboditele. Chvíle radosti a štěstí netrvala dlouho.
Sovětské letadlo, které přeletělo nad Hrotovicemi, shodilo tři pumy. Jedna spadla do panské zahrady, druhá kus za zámek a třetí na náměstí, kde se radovali místní občané společně se sovětskými vojáky. Bylo zabito 114 vesničanů, 36 rudoarmějců a několik stovek dalších bylo zraněno.
Po výbuchu bomb se rozhostilo nekonečné ticho. Ticho hrozné, zoufalé a nepřirozené. Trvalo neskutečně dlouho, jako by se život ve vsi zastavil. Teprve poté bylo slyšet nářek a křik raněných.
Nejmladšímu dítěti, které zůstalo mrtvé před hrotovickým zámkem, byly čtyři roky. Nejstarší oběti bylo šedesát osm let.
Ve smuteční kronice obce je zaznamenaný příběh Lubomíra Studeného. Přežil německý koncentrák a 5. května se vrátil domů. Za tři dny vyšel na náměstí slavit konec války. Roztrhala ho svržená bomba.
Zabit byl i velitel dělostřelecké brigády Georgij Sacharov. Jeho tělo převezli na tanku do Prahy. Mrtví vesničané byli odváženi do domovů, které před chvílí s nadšením opustili. Ranění skončili v ivančické nemocnici.
Během postupu armád do okupované oblasti byl přední okraj fronty vždy střežen vojáky, kteří měli za úkol vystřelenými raketami označovat hranici, kde jsou naši a kde je nepřítel. Důvod byl jasný. Zabránit bombardování do vlastních řad. Voják, který měl tento úkol na starosti, byl na křižovatce u Slavětic necelé čtyři kilometry od Hrotovic zastřelen. Proto sovětský pilot nevěděl, kde je hranice osvobozeného území a shodil bomby.
Americké bomby shozené na Prahu v únoru 1945 jsou opakovaně připomínané. Více než sedm set mrtvých, obrovské materiální škody.
Sovětské bomby, které dopadaly v posledních válečných dnech na česká a moravská města i vesnice, se téměř nepřipomínají. Jen pozůstalí a v posledních letech i představitelé obcí položí květiny k pamětním deskám, které mohly vzniknout až po roce 1990.
Paradoxem je skutečnost, že sovětská média v šedesátých letech o těchto událostech psala a informovala. Byla to součást vojenské historie. Na rozdíl od československých bolševiků, kteří jako i v jiných případech byli papežštější než papež. Tehdejší představitelé připsali oběti náletů Němcům a opakovali to tak dlouho, až tomu většina národa uvěřila. Snad kromě pozůstalých a přímých účastníků, kteří měli štěstí a nálety přežili.
V 70. letech minulého století soudruzi dokonce zjistili, jaké granáty to byly a odkud byly vypálené. Samozřejmě německé a vystřelené byly od šest kilometrů vzdálených Myslibořic.
Původní verze, která hovořila o třech leteckých bombách omylem shozených na vesnici, byla potvrzena a schválena v roce 1992. Mnozí občané, kteří hrůznou událost zažili, to mohli konečně veřejně potvrdit.
Podle historiků bylo v Československu takto bombardovaných míst šedesát šest, Hrotovice byly jedním z nich. Důvodem náletů byl mimo jiné i pokus zastavit ustupující německé jednotky a zabránit jejich vstupu do americké zóny.
V posledních dvou dnech války zahynulo při podobných bombardováních na našem území 1 200 až 1 500 lidí.
Zdroje:
