Článek
Jak uvedl web Eccho24.cz, který citoval z rozhovoru prezidenta Mileiho pro Financial Times, Argentina pod vedením současné hlavy státu slaví první úspěchy ambiciózních reforem, které si kladou za cíl stabilizaci ekonomiky a vyvedení země z vleklé recese. Podle argentinské statistické agentury vzrostl hrubý domácí produkt ve třetím čtvrtletí o 3,9 procenta oproti předchozímu období.
To samozřejmě nebylo zadarmo, protože vzhledem ke katastrofálnímu stavu argentinské ekonomiky byly nutné ostré radikální řezy. Milei nemohl svým obyvatelům slíbit nic jiného, než ony churchillovské krev, pot a slzy. Nicméně je to jediná cesta k vítězství ve válce za budoucí prosperitu. Argentinská vláda snížila veřejné výdaje ze 44 procent na 32 procent HDP a díky daňové amnestii se do finančního systému dostalo přibližně 15 miliard dolarů navíc. Zrušení dotací na energie a snížení důchodů či platů ve státním sektoru však vyvolalo kontroverze. Tak kontroverze, to je ještě dobrý, to by u nás snad vypuklo povstání. Pamatujeme si, jak vláda premiéra Fialy snížila pouhou valorizaci penzí, nikoliv jejich výše, a co to vyvolalo řevu o okrádaní důchodců. Nebo, když u nás vlády navrhnou zmrazení mezd ve státním sektoru, tak se jeho pracovníci hned šikují na barikády.
Mnozí Češi tvrdí, že jsou pravicoví, jenomže si to spíše pouze namlouvají a lžou sami sobě. Oni by chtěli šetřit, ale tak, aby se jich to nedotklo a nebolelo je to. Jenomže takhle se reformy dělat nedají.
S pravicovou rétorikou, ale také levicovými skutky začal už v devadesátých letech tehdejší premiér Václav Klaus. Známý je jeho odpor vůči deregulaci nájemného. Jak uvádí v komentáři na webu Neviditelný pes Stanislav Křeček, Václav Klaus tehdy proslul levičáckým výrokem, že jeho maminka by neregulované nájemné zaplatit nemohla. To je možné, ale vlastníci nemovitostí nejsou od toho, aby suplovali sociální politiku. Ta je záležitostí státu. Není přece normální nařídit majiteli tak nízkou činži, která nepokryje ani základní údržbu domu. Ústavní soud také později regulaci nájemného zrušil jako protiústavní, protože omezovala práva vlastníků nemovitostí. To považuji za správné.
Známý je také Klausův odpor k privatizaci klíčových bank, kterou paradoxně provedla až vláda Miloše Zemana, a jejíž zpoždění zavinilo miliardové škody.
Co se týče Andreje Babiše a jeho éry, také tam se prosadil těžký levicový populismus. Babišovo hnutí ANO spolu s koaličními vládními partnery ČSSD a KDU- ČSL s výjimkou placení pohotovosti zrušilo poplatky ve zdravotnictví, čímž resort připravilo o velké peníze. Sám Babiš podle webu iDNES.cz přiznal, že zrušení stokorunové částky za denní pobyt ve nemocnici bylo chybou. Jenomže chyby se mají napravovat, což se v tomto případě nestalo. Také si pamatujeme hysterickou reakci lidu obecného na placení třiceti korun za návštěvu doktora. ČSSD si za Jiřího Paroubka na jeho zrušení postavilo předvolební kampaň do krajských voleb v roce 2008 a výsledkem bylo oranžové tsunami.
ANO by také dle webu Seznamzpravy.cz chtělo opět zavést 75% slevu na jízdném ve vlacích a autobusech pro studenty a seniory. Připomínám, že důchodci neměli ve vlacích žádnou slevu ani za komunistů. Rovněž není nutné něco takového zavádět plošně, protože jsou i studenti a senioři, kteří nic takového nepotřebují. Je to jenom zbytečné vyhazování miliard korun ze státního rozpočtu.
A pak tu máme současnou vládu Petra Fialy. Bohužel, i v tomto případě chybí rázný tah na branku a snaha o zásadní reformy. Sám premiér Fiala uvedl, že jeho vláda nebude znovu zavádět poplatky ve zdravotnictví, protože, co by tomu řekli lidé. Také ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka odmítl možnost zaměstnavatelů propouštět pracovníky bez udání důvodu. Takže i současná vládní koalice dává přednost populismu před odpovědností a vyhýbá se tak skutečným potřebným reformám.
Je ovšem pravdou, že na tom nejsme tak špatně jako Argentina, nicméně, pokud nezatáhneme za záchranou brzdu, může se stát leccos. Jenomže mnozí Češi jsou stoupenci reforem, pokud se jich to nedotkne. Slovy sice podpoří reformy v argentinském stylu, jestliže by je však někdo zaváděl v Česku, tak budou křičet o sto šest, jak je stát ožebračuje. Docela slušné pokrytectví.
Argentinský prezident Javier Milei je kontroverzní osobností, to je fakt. Jenomže výsledky se mu nedají upřít. A věřím tomu, že většina Argentinců chápe, že změny v argentinské ekonomice nemohou být bezbolestné. Češi si musí uvědomit, že žádná vláda jim nezajistí dolce vitu.
Zdroje:
