Článek
Tzv. babické události patřily k nejhorším komunistickým zločinům v Československu. Večer 2. července 1951 zůstali v Babicích na Třebíčsku tři mrtví, čtvrtý z nich přežil s průstřelem zad. Zavražděni byli členové místního národního výboru Tomáš Kuchtík, Josef Roupec a Bohumír Netolička, postřelen byl František Bláha. Jak připomíná iDNES.cz, následovaly zatýkání, popravy, věznění a deportace. Pozadí babických událostí není jasné ani v současné době. S největší pravděpodobností se však jednalo o zinscenovanou provokaci komunistického režimu respektive jeho represivní složky státní bezpečnosti.
Páter Jan Bula
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem jezdíval na faru do Doubravníku nedaleko Tišnova, kde farářem byl můj kamarád. Pomáhala mu starší paní coby hospodyně Marie Roupcová. Byla to vdova po zavražděném Josefu Roupcovi. O nešťastných babických událostech jsme spolu mluvili. Řekla mi, že už tom skoro nic neví, ale upřesnila jednu věc. „Můj muž byl sice místopředsedou národního výboru, ale nebyl komunista. Byl věřící a chodil do kostela. Toho večera tam projednávali soupis dobytka.“ Je pravdou, že mezi členy národních výborů nebyli tenkrát jenom komunisté, ale i nestraníci, případně členové povolených stran lidové a socialistické. To jenom proto, aby soudruzi mohli tvrdit, že na správě země se podílejí všichni, i když skutečnou moc měli držitelé rudých knížek. Paní Roupcová, která už jistě je na pravdě Boží, mně také řekla jednu důležitou věc. „Vím ale jedno, náš pan farář byl nevinný!“ Tím myslela tehdejšího babického duchovního správce Václava Drbolu.
„Já mám z 99 procent jasno, že šlo o řízenou provokaci StB. Věřím, že důkazy se ještě najdou,“ řekl historik Martin Herzán, který se dějinami totality v regionu zabývá. Jeho závěry nepřímo potvrzuje i web plus.rozhlas.cz v článku připraveném historikem Michalem Stehlíkem. Učitel Němec z Římova, jedné z obcí v dané lokalitě, sepsal své vzpomínky: „Žádný kraj v našem státě neprožíval od začátku roku 1951 tak úděsné období jako jihozápadní část Moravy kolem Moravských Budějovic a Třebíče. Tuto oblast měla naše Státní bezpečnost se svými sovětskými učiteli za místo, na kterém se v této době začne uskutečňovat akce, kterou sami její podněcovatelé nazvali příznačným jménem TEROR. Podle známé poučky J. V. Stalina o budování socialismu za stále se zostřujícího třídního boje bylo třeba těmi nekrutějšími metodami vyvolat všude ovzduší strachu, hrůzy, zastrašit potencionální odpůrce tzv. budování socialismu v naší vlasti.“
Anketa
Obyvatelé zdejšího kraje vzdorovali německému nacismu a postavili se i následné komunistické tyranii. Už před nástupem rudé totality ve volbách v roce 1946 tady nezvítězili komunisté, jako ve většině míst v českých zemích, ale lidovci. Jak uvádí historik Michal Stehlík ve své knize Babické vraždy 1951: „V babickém případu se spojuje tragický osud obětí zločinu i obětí komunistické justice, atmosféra strachu, postup režimu proti katolické církvi, tlak na selský stav v rámci kolektivizace, propaganda i osudy mnoha nevinných lidí, které doslova pozřel vír několika měsíců dramatických událostí ve zdánlivě ztraceném a nevýznamném regionu Vysočiny.“
Babické vraždy spáchal Ladislav Malý se svými kumpány. Malý byl alkoholik a dobrodruh, který skutečně přišel ze Západu, ale mohl být i agentem StB. Podezřelé bylo, že nápadně dlouho unikal zatčení a je rovněž divné, že mezi zavražděnými nebyli zrovna horliví komunisté, dokonce jeden z nich byl praktikující katolík. V každém případě jeho činu komunistická moc zneužila proti nevinným lidem s cílem zničit selský stav a katolickou církev. V osmi vykonstruovaných soudních procesech bylo odsouzeno 107 osob, z toho 11 k trestu smrti.
K nim patřili i katoličtí duchovní Václav Drbola a Jan Bula, farář v Rokytnici nad Rokytnou. Oba byli prokazatelně nevinní a později rehabilitovaní. Nyní tedy papež Lev XIV. souhlasil s blahořečením obou mučedníků komunistického režimu. „Své víře byli věrní. Kdyby ji odvolali nebo šli do kompromisu s komunistickým režimem, mohli si zachránit život,“ zdůraznil o popravené dvojici na webu rozhlasový římskokatolický biskup brněnské diecéze Pavel Konzbul. „Dávali jim za vinu velezradu, protože měli za to, že spolupracovali s odbojovými skupinami. Což nebyla pravda v tom smyslu, že předtím, než došlo k babickým událostem – střelbě v místní škole – byli již oba dva uvěznění, takže se na těchto věcech nemohli podílet,“ vysvětluje církevní právník, kněz Karel Orlita.
Jak je uvedeno na webu cirkev.cz, prohlášení za blahoslaveného neboli beatifikace (z lat. beatus šťastný, blažený a facere učinit) je druhým stupněm kanonizačního procesu. Toto prohlášení znamená, že se církev zaručuje za to, že daná osoba je v nebi, je proto možné ji prosit o přímluvu, a prokazovat jí úctu (např. může být této osobě zasvěcen kostel či oltář). Předpokladem je ukončené beatifikační řízení a jeden doložený zázrak. Na rozdíl od kanonizace (třetí stupeň procesu svatořečení), blahoslavenému úcta smí být prokazována, není to však výslovně předepsáno, jako je tomu u světců. Povolení uctívat blahoslaveného je též výhradně lokální, neplatí univerzálně pro celou církev.
Beatifikace je tedy předstupněm k uznání člověka za svatého. V případě Buly a Drboly proces podle ČTK inicioval před více než 20 lety tehdejší brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Slavnost blahořečení obou mučedníků s možnou účastí Svatého Otce by se měla konat v příštím roce v Brně.
Zdroje:
Babické vraždy 1951, Michal Stehlík, nakladatelství Academia, Praha 2016
