Článek
Prý si také novopečený premiér přeje, aby rok 2026 byl rokem míru. Tak proti tomu nelze nic namítat, mír si přejeme všichni, nikdo rozumný nechce válku, ale zapomněl říci, že je to ruský diktátor Vladimír Putin, který odmítá mírové návrhy a záměrně prodlužuje boje a utrpení na Ukrajině. Když odmítáme vidět realitu, neznamená, že nakonec nenastane. Pštrosí taktika strkání hlavy do písku před nebezpečím se ještě nikomu nevyplatila. Historie nás o tom přesvědčuje opakovaně, avšak jedinci typu Andreje Babiše jsou nepoučitelní. Inu, takový typický alibismus.
Anketa
Nyní se podívejme na jeho další výrok. „Abychom byli hrdí na to, že jsme občané České republiky, abychom se nebáli dát najevo, že nám na naší zemi záleží klidně úplně obyčejně. Tím, že si připneme českou vlajku do klopy saka nebo ji vyvěsíme z okna nejen během sportovních utkání, aby se lidé nestyděli říci, jsem Čech a záleží mi na naši zemi,“ řekl podle iDNES.cz premiér Andrej Babiš ve svém novoročním projevu.
Vyvěšování vlajek je pěkným zvykem nejen v době sportovních zápasů. Viděl jsem, že v Estonsku, Švédsku a Norsku je běžné mít před domy trvale vyvěšeny státní vlajky.
To je dobré, jenomže to nestačí. Karel Havlíček Borovský blahé paměti kdysi podle databazeknih.cz prohlásil: „Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!“ A to je přesné. Samotná slova, fangličkaření, zpěvy sladkobolných vlasteneckých písní, a vykřikování, já jsem Čech, kdo je víc, je k ničemu. Připínat si vlaječky na klopy a vyvěšovat vlajky je sice pěkné, ale samo o sobě to je málo. Člověk, který tak činí ale v zahraničí krade nebo se chová jako buran, když si třeba v hotelové restauraci balí u snídaně ze švédských stolů svačiny, dělá špatné jméno své zemi a může mít v klopě deset vlaječek.
Opravdové vlastenectví je o skutcích. Je to třeba o tom, že když někde potřebují pomoc po živelné pohromě, tak se seberu a přijedu jako dobrovolník pomáhat. Opravdovými vlastenci byli bratři obuvničtí králové Tomáš a Jan Antonín Baťové, kteří naši vlasti svým podnikatelským umem získali uznání po celém světě. Tím správným patriotem byl hudební skladatel Bedřich Smetana, kterého kdysi nějaký Rakušan urazil, že Češi jsou pouhými interprety, ale sami dobrou hudbu složit neumí. Tak on se zdravě naštval a dokázal, že tomu tak není. Jeho skladby se stále hrají po celém světě a sám jsem Prodanou nevěstu v angličtině poslouchal na audiopřehrávači v letadle British Airways na lince Londýn – Los Angeles.
O tom je tedy pravé vlastenectví, o skutcích, které dělají dobré jméno českým zemím ve světě.
Zdroje:
