Článek
Je příkladem silné vůle a mimořádných schopností. Důkazem toho, že když člověk opravdu chce, dokáže velké věci. A on v Plzni založil jeden z největších českých strojírenských podniků, který dosud nese jeho jméno.
Emil Škoda se narodil narodil 19. listopadu 1839 v Plzni do vážené a relativně zámožné měšťanské rodiny. Jeho otec František byl plzeňským městským lékařem, zároveň však veřejně činným, jak upozorňuje web mmspektrum.com. Mimo jiné byl členem správní rady Měšťanského pivovaru a také poslancem říšské rady. Jeho mladší bratr, tedy Emilův strýc Josef, se stal věhlasným profesorem lékařské fakulty na vídeňské univerzitě, k jehož pacientům patřily velké osobnosti doby - včetně rodiny Rothschildů, dcery ruského cara Alexandra II. a dalších.
Emil Škoda
Lékařská tradice tedy byla v rodině silná a očekávalo, že i malý Emil bude studovat medicínu. Ten o tom však nechtěl za žádnou cenu slyšet. Nakonec si podle webu ekonom.cz prosadil svou, absolvoval gymnázium v Chebu, pak následovaly čtyři semestry na Hornické vysoké škole v Praze a studium zakončil v německém Karlsruhe. Posléze získával zkušenosti ve Francii, Prusku, Anglii, a dokonce v zámoří, v USA. Otec sice ze synova okouzlení technikou nadšený nebyl, přesto Emilovi ještě za poznávací cesty dohodil místo vrchního inženýra ve strojírně hraběte Waldsteina v Plzni. Nastoupil tam v roce 1865 s ročním platem 1500 zlatých, což byl pětinásobek průměrného příjmu úředníka. Špičkoví kvalifikovaní a nejlépe placení dělníci si v té době vydělávali zhruba třetinu této sumy.
Ukázalo se však, že pan hrabě udělal dobře, když zaměstnal na klíčový post mladého Emila Škodu. Ten ihned přispěl k rozmachu podniku – získal zakázky pro železnice, na zařízení budějovické plynárny či významný podíl na modernizaci plzeňského pivovaru. Doporučil doplnit strojní zařízení firmy, nabrat další dělníky a zřídit samostatné úvěrové konto. Továrně se dařilo dobře, výroba rostla, hrabě Waldstein přes to všechno neviděl v průmyslovém podnikání svoji prioritu. Přichází klíčový rok 1869, kdy Emilu Škodovi prodal prosperující podnik za 167 642 zlatých. Ten si tyto peníze půjčil od rodiny, pomohlo mu i věno jeho manželky Hermíny Hahnenkammové ze staré německé patricijské plzeňské rodiny, se kterou se v chrámu svatého Bartoloměje oženil v roce 1871. Kromě toho si vzal ještě úvěr na 1,4 miliony zlatých, což byla v té době obrovská suma. Riskoval, mohl zkrachovat, a přišel by o všechno. Jenomže, kdo neriskuje, nic nemá.
Emil Škoda byl mimořádně pracovitý člověk, v současnosti by se řeklo workoholik. Díky své píli a houževnatosti uspěl. Jak uvádí web novinky.cz, nechal postavit slévárnu, strojírnu, ocelárnu, kovárnu, vlastní železniční dráhu a škodovku. Ta prosperovala, její rozkvět začal v sedmdesátých letech 19. století. Produkovala tehdy kvalitní, takzvanou anenskou ocel. Škoda vybudoval ještě kotlárnu a mostárnu. Firma také exportovala – do Ruska, Španělska, Itálie, Latinské Ameriky a mnoha dalších zemí. Na přelomu 19. a 20. století vyráběla už tisíc tun oceli denně.
Kromě techniky do cukrovarů, sladoven či pivovarů firma pomáhala budovat těžký průmysl. Dodávala zařízení pro české doly a hutě i válcovny železa do Německa. Vedle toho prodávala zařízení pro železnice, parní stroje, kotle, mlecí a drticí mechanismy a vybavení plynáren. Spolu s pražskou Ringhofferovou vagonkou a strojírnami továrníků Daňka a Rustona patřila plzeňská Škodovka od svých počátků k největším průmyslovým závodům v zemi. Od roku 1890 byla jejím hlavním programem zbrojní výroba. Když Škoda firmu přebíral, měla několik desítek zaměstnanců, v devadesátých letech 19. století už dávala práci více než 4000 lidem.
Byl tvrdý k sobě i druhým včetně svých nejbližších příbuzných, nesnášel zahálku a rozmařilost. „I já chci Robertovi pomoci, ale nikoli tím, že k promarněným 48 000 zlatých připojím další nové tisíce. Buď se Robert napraví a bude pořádný, pak jsem se vším, co mám, k dispozici, nebo zahyne. Teď je Robert lump a podle toho se s ním musí jednat,“ napsal Emil Škoda v září 1887 rázně sestře Johanně. Lumpem nazval svého nejmladšího bratra Roberta, který rozházel vlastní majetek a nyní škemral o nové peníze u Emila. Ten mu dal jasně najevo, že jeho nemorální chování podporovat nebude.
Traduje se o něm, jak uvádí web ct24.ceskatelevize.cz, že někdy dělníky mlátil holí. To vyplývalo z jeho náročného přístupu. Sám pracoval i 14 hodin denně a ve fabrice často též přespával. Vysoké pracovní nasazení vyžadoval i od svého okolí včetně svých zaměstnanců. Nesnášel lenochy a povaleče. Podle toho k nim přistupoval a někdy neváhal použít i fyzické tresty. Pro dělníky měl vypracovaný systém postihů, například vzpurnost se trestala pokutou pět zlatých, opilství stálo jeden zlatý, nezhasnutí světla padesát krejcarů. Okamžitě bez odstupného mohl své zaměstnance propustit bez výpovědi kvůli neschopnosti, krádeži nebo zanedbání povinností.
Sociální zákonodárství včetně stanovení maximální pracovní doby nesnášel, i když je samozřejmě respektoval. Na druhé straně jeho pracovníci měli na svoji dobu nadprůměrné platy, pro dělníky stavěl byty, kteří v nich bydleli buď zadarmo nebo za nízké nájemné. Dobrých pracovníků si vážil, a podle toho s nimi zacházel. Flákače nenáviděl a podle toho s nimi rovněž zacházel. Na prvním místě byl pro něj vždy prospěch firmy!
Emil Škoda sice pocházel z české rodiny, mluvil však převážně německy, česky jenom výjimečně. V panské sněmovně, kam se jako šlechtic dostal rok před smrtí, se hlásil ke straně ústavověrného velkostatku, která prosazovala centralizaci habsburské monarchie. Jinak se o politiku příliš nezajímal a smýšlením byl Rakušan. Češi mu však nevadili, lidi posuzoval podle jejich schopností a pracovitosti.
Tento mimořádně úspěšný podnikatel měl sice dost negativních vlastností, nicméně svoji neskutečnou pílí vybudoval obří tovární komplex nazvaný jeho jménem, který patřil k nejlepším, a směle konkuroval srovnatelným podnikům na celém světě. To byla jeho hlavní zásluha. Emil Škoda proto patří k nejvýznamnějším českým osobnostem v historii. Mnoho lidí jej i přes jeho chyby respektovalo. Koneckonců, když v roce 1900 zemřel, přišla mu na pohřeb většina škodováckých zaměstnanců.
Zdroje:
České země v 19. století I, Milan Hlavačka a kol., Nakladatelství Historický ústav, Praha 2016.
Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie, Zdeněk Jindra, Ivan Jakubec a kolektiv, Nakladatelství Karolinum, Praha 2016
