Článek
„Žofinko, Žofinko, neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti!“ To měla být údajně poslední slova, které pronesl arcivévoda a následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d´Esté ke své ženě Žofii pocházející z českého hraběcího rodu Chotků. Bohužel, jeho přání se mu nesplnilo a onoho osudného 28. června 1914 zemřela spolu s ním i jeho manželka po atentátu srbského vraha a teroristy Gavrila Principa.
Zůstaly po nich tři děti, nejstarší dvanáctiletá Žofie, dále o rok mladší Maxmilián a desetiletý Ernst. Čekal je krutý úděl sirotků, to nejhorší však nastalo o několik let později, kdy jim československá vláda ukradla jejich majetek. Ony musely opustit zámek Konopiště, kde do té doby žily. Jejich vlastnictví bylo zkonfiskováno na základě problematického výkladu závěru mírové smlouvy, která nástupnickým státům po Rakousku-Uhersku umožňovala vyvlastnění habsburského majetku bez náhrady.
Jenomže potomci Františka Ferdinanda nebyli Habsburkové, ale Hohenbergové. Oni kvůli morganatickému sňatku jeho otce s jejich matkou nebyli považováni za Habsburky. Byli de facto vyloučeni z vládnoucího rodu a zbaveni následnictví trůnu. Stali se Hohenbergy, později povýšení rakouským císařem Karlem I. do vévodského stavu. To za prvé. Za druhé, jak je uvedeno v knize Vražda arcivévody, jejich panství v Čechách, Konopiště a Chlumu Třeboně, nespadala pod habsburský rodový majetek. Konopiště zakoupil František Ferdinand jako soukromá osoba a Chlum bylo dědictvím po italském rodu d´Esté spřízněného s arcivévodou. Navíc odchod dětí z konopišťského zámku byl velmi smutný. Byly podrobeny ponižující osobní prohlídce, zdali si neodnášejí nějaké cennosti, a bylo jim zakázáno vzít si sebou i fotografie rodičů. Ze strany československého státu tohle bylo zbytečně kruté k nevinným dětem, které se ničím špatným vůči němu neprovinily. I jejich otec arcivévoda František Ferdinand měl k Čechům poměrně vstřícný vztah a jeho cílem byla federalizace habsburského mocnářství.
Maxmilián a Ernst následně opustili Československo a přesídlili na svá panství v Rakousku. Zůstali neochvějnými monarchisty a stali se rozhodnými protivníky Adolfa Hitlera a jeho bandy. Za to se jim nacisté pomstili, když je v roce 1938 po anšlusu Rakouska zavřeli do koncentračního tábora Dachau, kde byli vystaveni velmi brutálnímu zacházení. Oba byli nuceni vykonávat nejhorší práce včetně čištění latrín. Zatímco Max byl po intervenci rodiny propuštěn v roce 1940, jeho bratr Ernst byl přesunut do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde strávil další tři roky. Bratři se sice dožili konce války, nicméně pobyt v lágrech přispěl k tomu, že předčasně zemřeli. Max v nedožitých šedesáti letech, Ernst dokonce neoslavil ani padesáté narozeniny.
Spravedlivým řešením by tedy bylo navrácení zabaveného hohenberského majetku v Čechách potomkům tohoto vévodského rodu. Je třeba si umět přiznat dopuštěné bezpráví a napravit křivdy, které způsobilo. A předchůdce České republiky Československo se v tomto případě mstilo na nevinných dětech.
Zdroje:
Vražda arcivévody, Greg King a Sue Woolmansová, nakladatelství Bourdon, Praha 2017
