Článek
Tolik z komentáře Alexandra Mitrofanova na webu novinky.cz k nebezpečnému kultu oslavování společně s Adolfem Hitlerem jednoho z nejhorších zločinců v historii lidstva - Josifa Vissarionoviče Stalina. Absolutní rekord byl vytvořen loni, kdy bylo vztyčeno 18 nových Stalinových soch. V ruské státní politice je Stalin prezentován jako efektivní manažer, který nehledě na některé chyby dobře řídil zemi a zajistil vítězství nad nacistickým Německem. Ruský diktátor Vladimír Putin dokonce prohlásil, že Stalinova nadměrná démonizace je jednou z forem útoku na Sovětský svaz a Rusko. To jsou jasné důkazy neostalinistického charakteru rovnající se neonacistické podstatě současného Ruska. Bagatelizování zla je pro tuto zemi typické.
Přitom právě před 70 lety na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) tehdejší generální tajemník Ústředního výboru KSSS Nikita Sergejevič Chruščov vystoupil 25. února 1956 na tajném zasedání s projevem, ve kterém odsoudil Stalinův kult osobnosti a v podstatě řekl, že se jedná o zločince, který má na svědomí miliony životů nevinných lidí. Toto vystoupení bylo sice určeno jen vybraným posluchačům, ale brzy se dostalo na veřejnost a informovala o něm i západní média. Mezi pravověrnými soudruhy vypukl chaos. Byl to pro ně šok, nemohli uvěřit, že jejich milovaný guru byl ve skutečnosti brutální zrůdou Mnozí tomu odmítali uvěřit a považovali to za podvrh.
V Stalinově rodné Gruzii dokonce ve dnech 4 – 9. března 1956 vypuklo otevřené povstání. Vzbouření Gruzínci se dožadovali vožďovi rehabilitace, odvolání Chruščova a Mikojana z funkcí a vytvoření nové vlády v čele se soudruhem Molotovem. Jak je uvedeno v druhém díle Dějin Ruska 20. století, nějaký muž vylezl v gruzínském hlavním městě Tbilisi na podstavec Stalinova pomníku s lahví vína, rozbil ji o něj a začal křičet: „Ať Stalinovi nepřátelé skončí stejně jako tato lahev.“ Gruzínci to brali tak, že Moskva se společně s jejich krajanem původním jménem Džugašvili snaží obvinit celý gruzínský národ. V Tbilisi, Gori, Suchumi a Batumi se stavěly barikády z autobusů a trolejbusů hájené obránci s loveckými puškami a zápalnými lahvemi. Demonstrací se zúčastnily statisíce lidí. Nakonec sovětská moc nasadila proti vzbouřencům jednotky Zakavkazského vojenského okruhu, které povstání s nasazením tanků potlačily. Začaly masové zatýkání a další represe.
Nicméně Stalinovy zločiny proti lidskosti včetně genocid jsou prokazatelně dokázané. Alexandr Jakovlev v knize Rusko plné křížů uvádí počet obětí komunistického teroru v SSSR na 20 – 25 milionů, někteří historici představují i vyšší čísla. Je proto nepochopitelné, že Stalinův kult v Putinově Rusku i přes tato nezpochybnitelná fakta ožívá. Ruští komunisté dokonce tvrdí, že odhalení Stalinových zločinů bylo chybou.
Na webu gulag.cz je k novodobé Stalinové glorifikaci uvedeno. Nebezpečný trend to samozřejmě je, nese to tendenci nezmiňovat Stalinovu odpovědnost za ty miliony mrtvých, popravených, obětí Gulagu či celých deportovaných národů. Za jejich zmařené životy a osudy jakoby nikdo nemohl, tahle paměť zůstává dál ve vzduchoprázdnu, což samozřejmě Putinovi vyhovuje, neboť může ve větším klidu mnohé zločiny napodobovat a zbavovat se odpovědnosti - viz jeho současná zvěrstva na Ukrajině. A signifikantní je i to, že proti novým Stalinům dnes už prakticky nikdo otevřeně neprotestuje.
Stalinovi jsou v Rusku také zřizovány muzea a pojmenovány jsou po něm ulice a náměstí ruských měst. Je to stejné, jako kdyby se v Německu oživoval kult Hitlera. Tam to však nehrozí, protože Němci vědí, že nacismus byl velkým zlem a proti sochám hlavního nacisty by protestovali. Ruská společnost je však nemocná obdivem ke zlu, násilí a totalitě a naopak zachvácená nenávisti k lidské svobodě, a proto k novodobému kultu tolerance k Stalinové epoše a komunistickému bezpráví zarytě mlčí.
Zdroje:
Dějiny Ruska 20. století – díl II, Andrej Zubov (editor), nakladatelství Argo, Praha 2015
Rusko plné křížů, Alexandr Jakovlev, nakladatelství Doplněk, Brno 2008
