Článek
Jean Gabin by měl svůj velkostatek rozdělit a předat mladým farmářům, aby na něm mohli hospodařit. I tyto komunistické myšlenky popírající vlastnické právo zazněly ve výborném dokumentárním filmu Jean Gabin osobně o skvělém francouzském herci, který nedávno odvysílala Česká televize. To po něm někteří pomýlení jedinci tenkrát skutečně chtěli a ti mají velký vliv i v současnosti. Představa některých lidí, že ti úspěšní musí předávat majetek těm méně schopným, je děsivá, bohužel ve Francii silně zakořeněná. A lidé tohoto ražení patří mezi voliče tzv. spojené levice a lepenovského Národního sdružení, kteří žijí v představách o státu jako zaopatřovacím ústavu. To jsou velmi nebezpečné představy, že zbohatnout mohu na úkor jiných, de facto loupeží cizího majetku. Názory typu, půda patří těm, kteří na ni pracují, je třeba rázně potírat.
Totiž i Národní sdružení by se svým populistickým programem spočívající mimo jiné ve zvyšování státních výdajů včetně sociálních dávek a zároveň ve snižování daní způsobilo ve Francii hospodářský otřes. Lepenovci také odmítli důchodovou reformu a reformu pracovního práva umožňující zaměstnavatelům snadnější propouštění zaměstnanců. Právě to prosadily v minulém volebním období strany spjaté s prezidentem Emmanuelem Macronem, které nyní kandidovaly v koalici Společně a ve volbách obsadily druhou příčku ve francouzském Národním shromáždění před lepenovským Národním sdružením.
Jak však upozorňují mnozí ekonomové, program vítězné Nové levicové fronty, jehož radikální podobu prosadil Jean Luc Melenchon, by znamenal výdaje řádově v stovkách miliard eur navíc, což by vedlo ke zruinování státního rozpočtu. Přitom Francie je třetí nejzadluženější zemí Evropské unie.
Levice prosazuje zvýšení minimální mzdy z 1400 eur na 1600 eur, snížení věku odchodu do důchodu na šedesát let a zrušení předchozí penzijní reformy. Dále chce zvýšení platů státních zaměstnanců, progresivnější zdanění příjmů nebo zastropování cen energií a základních potravin v rámci boje proti vysokým životním nákladům. Navrhuje desetiprocentní nárůst příspěvků na bydlení a slibuje do pěti let postavit dostupné bydlení pro milion lidí. Slibuje také vytvořit záchrannou agenturu pro přistěhovalce bez dokladů a usnadnit podávání žádostí o víza. Myšlenka na uvolnění migrace, která byla zpřísněna za předchozí vlády, je velmi nebezpečná. To všechno jsou hodně ztřeštěné nápady. V zahraniční politice pak prosazuje maximální pomoc včetně vojenské Ruskem napadené Ukrajině, což je asi jediný pozitivní bod jejího programu. Bohužel, rovněž chce uznat neexistující stát Palestinu.
Skutečným vítězem francouzských parlamentních voleb je prezident Emmanuel Macron, protože žádná ze stran nezískala v Národním shromáždění nadpoloviční většinu a jeho úloha tak bude při schvalování vlády důležitá. Jednou z variant by mohla být vláda umírněné levice bez radikální melenchonovské Nepodrobené Francie a komunistů společně s Macronovci.
Francie by ovšem potřebovala osobnost typu bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové, která dokázala stabilizovat zemi po předchozí levicové devastaci, potlačit stávku horníků a zlomit moc odborů. To je přesně to, co schází zemi galského kohouta. Jenomže paní Thatcherová už nežije, byla to Angličanka a v současné Francii bohužel nikdo takový není.
Francouzští voliči se demokraticky rozhodli, jak rozhodli. Je to jejich právo. Ovšem následky si ponesou sami.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_sdru%C5%BEen%C3%AD_(Francie)
Francouzský „Únor 1948“? Mélenchon svými plány děsí ekonomy i politiky - iDNES.cz
