Článek
Mark Galeotti je renomovaný britský historik, který mimo jiné působil jako profesor na několika prestižních univerzitách. Patří k nejlepším světovým znalcům ruských reálií. Jeho výbornou knihu Zrozeni z války vydanou nakladatelstvím Bourdon by si měl přečíst každý, kdo chce pochopit jednání Ruska nyní i v minulosti. Začíná to Varjagy Askoldem a Direm, kteří někdy v polovině 9. století dobyli Kyjev, čímž položili základy Kyjevské Rusi, a roku 860 dokonce ohrozili byzantskou metropoli Konstantinopol. Končí to nynějším rusko-ukrajinským konfliktem.
Hned v úvodu knihy je kapitola s názvem Jeden výprask za druhým, který výstižně hodnotí mnohé ruské válečné výkony v historii. Doplňuje jí proslulý Stalinův výrok.
„Jedním z dějin staré Rusi byl jeden výprask za druhým, které kvůli své zaostalosti musela podstoupit. Napráskali ji mongolští chánové, Napráskali jí turečtí bejové, Napráskali ji švédští feudální páni, Napráskala jí polská a litevská šlechta. Napráskali ji britští a francouzští kapitalisté. Všichni ji napráskali kvůli její zaostalosti, vojenské zaostalosti, kulturní zaostalosti, politické zaostalosti, průmyslové zaostalosti, zemědělské zaostalosti. Zpráskali ji, protože se jim to vyplatilo a mohli to udělat beztrestně.“
Rusové ovšem často utrpěli porážky v konfliktech, jež sami rozpoutali. Jedním z takových byly i Livonské války v druhé polovině 16 století, kterou začal ruský car Ivan Hrozný s cílem ovládnout pobřeží Baltského moře. Proti němu se postavily Polsko, Švédsko, Dánsko a Řád německých rytířů a třicetileté válčení skončilo ruskou porážkou. V tomto případě měl Stalin pravdu, kvůli jeho zaostalosti.
Kniha se obšírně zabývá dalším konflikty, dobýváním Sibiře nebo kavkazskými válkami, kteře z ruské strany přinesly domorodcům genocidu a velké utrpení. Velké pozornosti se právem dostává caru Petru I., který vybudoval ve své době moderní armádu a založil ruské vojenské námořnictvo. Vítězstvím nad Švédy u Poltavy v roce 1709 a položil základ ruského ovládnutí Baltského moře, čímž splnil touhu svého předchůdce Ivana Hrozného. Hodně místa je věnováno i další úspěšné ruské panovnici carevně Kateřině II. Nesmí samozřejmě chybět dva největší ruské válečné zdary, vítězství nad Napoleonem ve Vlastenecké válce a nad hitlerovským Německem v II. světové neboli Velké vlastenecké válce.
Pravdou ovšem také je, že mnoha ruských vojenských vítězství bylo dosaženo zásluhou velké početní převahy nad nepřítelem. Typické pro Rusko rovněž bylo, že kvalita jeho vojáků výrazně předčila kvalitu života většiny obyvatel, kteří ve srovnání s jinými evropskými zeměmi žili ve velmi bídných podmínkách.
Rusko svými výboji a válečnými úspěch často odvádí pozornost od chudoby většiny svých obyvatel. Ano, my tady žijeme v rozpadajícím se baráku bez vody, elektřiny a s kadibudkou na dvoře, ale Krym je náš.
Některé autorovy závěry jsou možná překvapující jako třeba zhodnocení války proti Gruzii v roce 2008. Vítězství Ruska proti daleko slabšímu soupeři s dvacetinovým počtem obyvatel nebylo tak snadné, jak Kreml očekával a jak se obecně soudí. Mnohé způsobily i vlastní chyby, například ze šesti zničených letadel si Rusové tři sestřelili sami. Jeden z ruských velitelů si dokonce musel půjčit satelitní telefon od válečného reportéra, aby mohl velet svým podřízeným. Zmatky doprovázely i ruskou agresi proti Ukrajině, která podle původních Putinových představ měla padnout do tří dnů.
Skvělé dílo přináší také zásadní upozornění, Rusům není radno věřit. Často něco slíbí, ale brzy udělají pravý opak, jako v případě napadení Ukrajiny, kdy tvrdili, že se žádná válka nechystá, aby krátce na to tuto zemi přepadli.
Zrozeni z války - Mark Galeotti, nakladatelství Bourdon, Praha 2025
