Článek
Rudolf Hegenbart nebyl jen tak někdo, patřil k nomenklaturním kádrům a zastával v té době funkci vedoucího oddělení administrativních orgánů ÚV KSČ (řídilo Bezpečnost, justici a prokuraturu). A v rozhovoru pro přední sovětské noviny před 35 lety si podle článku na webu lidovky.cz skutečně nebral servítky. Stojí za to si jeho ostrá slova připomenout. Mimo jiné řekl:
„Vidím zemi, která ještě před čtvrt stoletím patřila k deseti nejrozvinutějším zemím Evropy. Dnes toto postavení nemá… Československo prakticky nemá vlastní železnou rudu, avšak současně zaujímá jedno z předních míst ve výrobě oceli. Není také normální, že náš průmysl polyká obrovské množství energie, že různá odvětví vyrábějí na sklad a že dnes objem zásob tvoří celý roční národní důchod.
Téměř 23 procent našeho obyvatelstva žije v ekologicky zasažených oblastech a to není v žádné jiné zemi. Je smutné, že pokud jde o průměrnou délku života, dostali jsme se v poslední době na spodní příčky žebříčku… je možno říci, že životní úroveň v zemi stagnuje…
Kromě nízké pracovní morálky se u nás rozšířily i takové negativní jevy, jako je agresivita mládeže, šikanování mezi učni a narkomanie. Vytvořila se nezvladatelná řídící soustava, kterou ve svůj prospěch využívají různé klany a zločinecké skupiny. Objevila se stínová ekonomika a protekcionismus.“
Ve svých vzpomínkách na toto Interview pak později na svém webu hegenbart.cz ještě přidal. Při srovnávání naší ekonomiky s průmyslově vyspělými státy jako bylo Rakousko, Belgie, Francie jsme dosahovali zhruba dolního pásma. Náš rozdíl oproti těmto zemím představoval 30 %. Ve srovnání s ekonomikou SRN, Norska, Dánska, Kanady a USA rozdíl představoval 40–50 %. To nepotřebuje další komentáře, naše zaostávání za Západem bylo hrozné a stále se zvyšovalo.
Zajímavou připomínku k tomu ještě v samizdatových Lidových novinách v článku Král je nahý měl signatář Charty 77 Pavel Rychetský. S vývody soudruha Hegenbarta souhlasil, nicméně se podivil nad tím, že dotyčný nebyl ihned po návratu z Moskvy zatčen a vzat do vazby pro trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině podle §112 trestního zákona, za který hrozilo až tři roky věznění. A připomněl, že mnozí jeho kolegové chartisté byli stíháni za mnohem méně kritické texty.
V každém případě je dobré si takové články připomínat. Sami o něco prozíravější komunisté pochopili, že socialismus selhal a doložili to jasnými fakty. Ta zpochybnit nejdou. Čtvrtina obyvatel tehdejšího Československa žila v oblastech se zdevastovaným životním prostředím, které ohrožovalo jejich zdraví. To se týkalo hlavně severních Čech. Vládnoucí moc však o tom zakázala psát, jak mně potvrdil můj dobrý známý a bývalý redaktor za socialismu oblíbeného časopisu Mladý Svět. Moje kamarádka brněnská zubařka zase uvedla, jak je jako absolventy lékařské fakulty lákali za prací do severních Čech, kde prý mohou okamžitě získat byt. Také jim soudruzi tvrdili, že s tím životním prostředím to tam prý není tak špatné, jak se mezi lidmi povídá, a zdraví prý neohrožuje. Inu, lhali jako vždy.
Rudolf Hegenbart komunistou zůstal, on nechtěl socialismus zničit pouze reformovat. Jenomže, to už nešlo zastavit. Celková technologická zaostalost našeho průmyslu ve srovnání se Západem, jeho energetická náročnost a nízká produktivita práce, která se pohybovala na úrovni 30 – 40 % vyspělých západních zemí atd., jasně dokázaly, že soudruzi dojeli na konečnou stanici.
Něco se holt za čtyřicetiletého budování socialismu pokazilo. Existuje takové vtipné rčení, že na začátku komunisté ve vztahu k Západu hlásali, „dohnat a předehnat,“ později „držet krok“ a nakonec „neztratit stopu.“
Zdroje:
