Článek
Brutální ruské válečné zločiny na Ukrajině je třeba si neustále připomínat už kvůli jejich obětem a také kvůli těm, kteří sprostě lžou, popírají prokazatelnou ruskou vinu a chtějí donutit Ukrajinu de facto ke kapitulaci.
Zpravodajové Rádia Svobodná Evropa analyzovali nově získané záběry z bojových dronů a interních vojenských dokumentů. Píše o tom web elektropiknik.cz. Tyto nezávislé důkazy jednoznačně potvrzují ruskou vinu s tím, že se nejednalo o náhodu, ale o záměr ruských okupantů.
Anketa
Na webu ČT24 se píše: „Po krachu útoku na Kyjev se okupanti stáhli ze severu Ukrajiny a po sobě zanechali vyrabovaná a zpustošená města. V jejich troskách ležely stovky těl místních civilistů. Jen v Kyjevské oblasti jich objevili přes dvanáct set. Mnoho z nich mělo spoutané ruce, mnoho neslo známky mučení. Jména jako Buča, Irpiň a později Izjum se stala symbolem ruských válečných zločinů.“
Vina Ruska na masakru v Buči byla jednoznačně a nezpochybnitelně dokázána průmyslovými kamerami, satelitními záběry, výpovědi očitých svědků i nezávislým mezinárodním vyšetřováním. Ruské zločiny proti lidskosti na Ukrajině potvrdila i vyšetřovací komise OSN. V Buči také okupanti zřídili mučírnu, ve které surově mučili civilisty.
Ruskými okupanty zavražděná žena v Buči.
Přesto se však najdou jedinci, kteří popírají ruskou vinu na masakrech v Buči a jinde. Mezi ně patří i europoslanec Ivan David z SPD šířící různé dezinformační výmysly o této tragické události. Přitom ruská propaganda si sama naběhla, když pustila do oběhu dvě verze události v Buči. Podle první k žádnému masakru nedošlo a v ulicích leželi jako mrtví najatí herci. Podle druhé za zločiny může Ukrajina. Co na tom, že obě verze se vzájemně vylučují a mezinárodní vyšetřovatelé prokázali ruskou vinu.
Zpochybňovači bučského masakru by ovšem mohli mít problém. Trestní zákon obsahuje také trestný čin podle § 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. V něm je uvedeno. „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“
Na touž doplatil bývalý místopředseda KSČM Josef Skála, kterého soudy potrestaly podmínkou za zpochybňování sovětské viny na katyňském masakru.
Na místě je samozřejmě diskuse o míře svobody projevu. Kdyby někdo tvrdil, že obyvatele Ploštiny zavraždili partyzáni, aby to mohli svést na Němce, také by to bylo v pořádku?
Soudy se vysmály Skálově obhajobě, že on nepopíral vraždu polských důstojníků v Katyni, ale jenom původce zločinu. Zdůvodnily to precizně, že se pouze jednalo o záměrné odvádění pozornosti od historicky prokázané sovětské komunistické viny na této události.
Odmítání ruské viny na masakru v Buči by se dalo hodnotit jako popírání jiné genocidy, protože tamní ruské vraždění vykazovalo její charakter. A rovněž jako u Skály i v tomto případě nejde o svobodu projevu a hledání pravdy, ale o záměrné lhaní o ruských válečných zločinech. O vědomé odvádění pozornosti od usvědčeného viníka masakru v Buči a jiných ukrajinských městech.
Jistý jihočeský soudce, který si z pochopitelných důvodů nepřál být jmenován, mně k tomu řekl: „Soudy musí soudit podle platných zákonů. České právo obsahuje trestný čin popírání genocidy a odmítání ruské viny na masakru v Buči by se takto hodnotit dalo. Ovšem soudy jsou až poslední v řadě. Před nimi je to záležitost policejních vyšetřovatelů a státních zástupců. Ale i ti jsou povinni ctít právo.“
Zdroje:
