Článek
Tak popisuje irozhlas.cz zacházení s jednou z obětí komunistické hrůzovlády s těhotnou Vlastou Charvátovou, které tenkrát bylo 24 let a doma už měla malého syna. V době rudé totality bylo takové nakládání s třídními nepřáteli běžné. Komunistická zrůdnost se nezastavila ani před dětmi a těhotnými ženami. O tom, že případ paní Charvátové nebyl ojedinělý, svědčí i přes 40 dětských hrobečků na pražském ďáblickém hřbitově, kde jsou pochovány ratolesti, jež umřely matkám v komunistických žalářích. Jak uvedl web ct24.ceskatelevize.cz, děti umíraly především kvůli neposkytnutí dostatečné lékařské péče a zřejmě i v důsledku týrání. Iniciativa Bez komunistů.cz tam na jejich památku pořádá pietní akty.
Zvláště zavrženíhodné je, že se komunisté mstili i na dětech, které si o radostném dětství mohly nechat jen zdát, jak upozorňuje web zshrjeseník.cz. Tyto metody, že děti trpí za hříchy, i když často vymyšlené, svých rodičů, uplatňovali ve 20. století své nenávisti k skupinám lidí z rasových a třídních důvodů jen nacisté a komunisté. Děti třídních nepřátel a se špatným třídním původem nesměly ve velké většině studovat nejen vysoké, ale často ani střední školy. Naproti tomu být dítětem komunistů znamenalo mít přednost při přijímání na všechny školy i před mnohem lepšími dětmi nestraníků. Takto celoživotně postižených dětí, které se nedostaly na vytouženou školu, bylo desítky ne-li stovky tisíc. Obdobné bylo i postavení lidí z venkova, kteří byli družstevníky včetně jejich dětí. Nemohli, oni ani jejich děti, se odstěhovat jinam, pokud neměli souhlas vedení družstva. Když byl dotyčný „kulak“ - nyní soukromý zemědělec - nebo dítě z „kulacké“ rodiny, byl jeho osud na dlouhá léta zpečetěn. Takoví nemohli ani studovat ani si najít lepší zaměstnání. Je dobře, že se o komunistických zločinech zmiňuje i školní web, protože je správné, když se současné děti seznámí se zrůdnostmi, které kdysi rudá totalita páchala na jejich vrstevnících.
Kruté bylo zacházení s dětmi sedláků, ze kterých socialistická státní moc udělala kulaky. Rodiny farmářů byl podle webu ustrcr.cz deportovány včetně malých dětí v rámci akce Kulak ze svých statků do polorozpadlých zřícenin, bez vody, které se v zimě nedaly vytopit, a musely žít v nelidských podmínkách. Web iDNES.cz pak uvádí příklad z roku 1951 rodiny Pecníkových, které komunisté násilím odvlekli ze statku v Chrášťanech u Hulína na Kroměřížsku. Matka skončila v blázinci, dědeček ve starobinci a dcery v dětském domově, kde rozhodně neměly na růžích ustláno. Je známou skutečností, že na děti třídních nepřátel se rudá moc zvláště zaměřovala a všelijak je trýznila a šikanovala.
Na ubližování dětem musí být opravdu silný žaludek, jak je patrné, komunisté se s tím nepárali. Ve své nenávisti se nezastavili ani před těmi nejmenšími a surově mlátili i těhotné ženy, z nichž mnohé rudý sadismus nepřežily. Tyto hrůzy je třeba si neustále připomínat.
Zdroje:
