Článek
„Udělám maximum pro to, abychom splnili programové prohlášení vlády a aby se Česká republika stala nejlepším místem pro život na celé naší planetě,“ uvedl podle webu seznamzpravy.cz premiér Babiš. A čekal někdo snad něco jiného? Jakože nastupující předseda vlády nám sdělí, že pod jeho vedením půjde země do kytek? To asi těžko. Nemůžeme přece očekávat, že nám politici budou vykládat, jak se chystají dělat to špatně.
Je to jeden z mnoha slibů, kterých jsme zažili hodně. Nemá cenu se kolem toho zbytečně vzrušovat, já se jenom mohu jízlivě ptát, kde je ta nová rychlobruslařská hala pro Martinu Sablíkovou, kde jsou ty desítky tisíc slibovaných nových bytů pro seniory a mladá manželství, lepší zákony atd. jak je nám slibováno před každými volbami a vítěznými stranami po volbách. Já už to raději ani neregistruji.
Spoléhat se na to, že když teď bude premiérem pan XY, nastane ráj na zemi, že z nebe bude padat sladká mana, že pečení holubi budou sami lítat do úst, je hloupé. Každý schopný a zdravý člověk se musí umět postarat sám o sebe. Nelitoval jsem těch, kteří tady za minulého Fialova kabinetu brečeli, že jim vláda ukradla tisícovku měsíčně na důchodu. Tak leda houby s octem. Vláda nikomu nic neukradla, pouze stanovali nová pravidla, aby v budoucnu bylo vůbec z čeho vyplácet penze. A těchto ubrečenců, kteří se pouze spoléhají na stát, mně není líto ani v nejmenším. Mají být zajištěni pro mimořádné situace, mají si spořit na penzijním připojištění, v investičních fondech atd.
Mít nastaveno uvažování na vlně, že druzí se musí o mne starat, abych já se měl dobře, je opovážlivé. To je přímo nehorázné, to mu se říká parazitismus, chtít žít na úkor ostatních lidí. Takovými já pohrdám.
Já se nespoléhám na jiné, pouze na sebe a dělám všechno proto, abych se měl, co nejlépe a nemusel dřít bídu s nouzí. Jsem například rád, že jsem mohl cestovat a vidět zajímavé země. ale stálo mne to to hodně úsilí. Jsem OSVČ, a vím, že kdybych se spoléhal pouze na stát, tak v důchodu skončím na ulici. Proto si sám spořím na staří slušné peníze. Řídím se heslem, „kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“
A opět zdůrazňuji, žádná vláda na světě nezajistí druhým sladké životy. O ty se musíme postarat sami. Stát není zaopatřovací ústav.
