Článek
Asi jako mnoho jiných jsem v sobotu sledoval v televizi nádherný a vznešený korunovační obřad ve Westminsterském opatství v Londýně. Uvědomil jsem si, že monarchie jsou pevným státním zřízením, které odolávají extrémismu zprava i zleva. Vládnou jim císaři, králové, vévodové, knížata a další, lidé, kteří jsou od dětství vychováváni k zodpovědnému úkolu, že jednou budou stát v čele své země. Karel III. to ve své korunovační přísaze řekl přesně, nechce si nechat sloužit, ale on sám je připraven sloužit svému lidu. Monarchističtí vladaři tak chápou svoji úlohu.
Samozřejmě, v historii nebyli jenom vzorní a slušní monarchové, ale byli mezi nimi i lidé slušně řečeno problematičtí. To je pravdou a bylo by nesmyslné, to popírat. Nicméně monarchie mají mechanismy, jak se nešvarům bránit.
Německo svrhlo v roce 1918 císaře, vznikla tzv. výmarská republika, která sebou přinesla chaos a zmatek. O patnáct let později se dostal k moci nacistický vůdce Adolf Hitler. O katastrofě, která následovala, není třeba mluvit.
V Rusku v sedmnáctém roce minulého století bolševici odstranili cara a výsledkem byla nejhorší tyranovláda vláda v dějinách Ruska v čele s masovými komunistickými vrahy Leninem a Stalinem.
Ani my jsme nezůstali pozadu. V listopadu 1918 jsme Habsburky prohlásili za sesazené z trůnu a nastolili republiku. Následně po třiceti letech se stal prezidentem rudý zločinec Klement Gottwald. Primitiv, buran, notorický opilec, člověk nevzdělaný a zlý, který byl akorát smutnou karikaturou na prvního muže země.
Král Karel III. a další panovníci jsou pro mne zárukou, že zmíněné, v podstatě kriminální živly, nemají šanci se dostat k moci. Velká Británie patří k přesvědčivým důkazům stability monarchií.
