Článek
Jak uvedl web ct24.ceskatelevize.cz, rudoarmějských pomníků určených k demolici je v celém Polsku na pět set. Mnohé z nich už byly odstraněny. Iniciátorem této akce je polský Institut národní paměti, který se zabývá nacistickými a komunistickými zločiny na polském území. V té době jej vedl jako ředitel Karol Nawrocki, současná hlava státu.
Poláci v tom mají jasno, Rudá armáda nás neosvobodila, ale přinesla novou okupaci. To potvrzují i polští historici. Ona to není jenom masová vražda polských důstojníků v Katyni a na dalších místech, kde sovětští komunističtí kati postříleli přes 20 tisíc polských válečných zajatců. Rudí Sověti se v Polsku jak v roce 1939 tak v letech 1944-46 dopustili mnoha válečných zločinů včetně vražd a perzekucí vojáků Armiji Krajowej (Zemské armády), kteří bojovali proti nacistům, deportací stovek tisíc Poláků na Sibiř nebo vypalování polských vesnic. Polští historici tak považují nacistické a komunistické zločiny za srovnatelné zlo a došli k závěru, že pro glorifikaci Rudé armády neexistují důvody.
Polské kroky zdůvodnil podle Bruntálského a Krnovského deníku před časem Karol Nawrocki při demolici rudoarmějského pomníku v Hlubčicích. Podle něj rok 1945 nebyl rokem střetu dobra se zlem, byl to rok střetu nacistického zla s komunistickým zlem. „Takové propagandistické objekty nemohou stát na veřejném prostranství ve svobodném demokratickém Polsku. To není pomník, ale objekt. Pomník musí nést hodnoty historické, vědecké nebo estetické. Tento objekt je ahistorický, protože odkazuje na události, které se nestaly. Neobstojí v rozporu s fakty. Zastavte sovětskou propagandu o osvobození roku 1945 a o osvoboditelích, kteří byli vrahy a násilníky. Pryč s komunismem,“ uvedl k likvidaci památníku Karol Nawrocki s tím, že němečtí nacionální socialisté stejně jako sovětští komunisté chtěli Polsko zničit a zotročit.
To jsou tvrdá, ale pravdivá slova. Nelze se tedy divit tomu, že si prezident Nawrocki vysloužil nenávist Kremlu a Rusko na něj dokonce vydalo mezinárodní zatykač. Pan prezident má pravdu, že pomníky, památníky a sochy oslavující okupanty polské země nesmí mít místo ve veřejném prostoru. Jeho zásadního antikomunistického postoje si velmi vážím. Poláci jsou velkými vlastenci a svoje opravdové vlastenectví dokázali i tímto nekompromisním vyrovnáním se s neblahou minulostí. Koneckonců, Češi by také jistě nestrpěli ve své zemi pomníky velebící vojáky Wehrmachtu.
Poláci při těchto demolicích také přísně dbají na dodržování mezinárodních dohod a třeba v Hlubčicích zkoumali, jestli se v okolí pomníku nacházejí válečné hroby. Nenacházely a tak došlo k zbourání. Válečné hroby jsou totiž chráněné mezinárodními úmluvami.
Demokraticky zvolený polský parlament schválil už v roce 2017 novelizaci zákona o dekomunizaci země, kterou podepsal demokraticky zvolený polský prezident Andrzej Duda, dle níž jsou připomínky na komunistickou éru země a SSSR nezákonné. Jak uvedl denik.cz, podle tohoto zákona nemohou pomníky a podobné objekty připomínat osoby, organizace, události a data symbolizující komunismus nebo jiný totalitní systém.
Často slýcháme zásadu moje země, moje pravidla, obvykle to zaznívá u jistých jedinců v souvislosti s Ficem a Orbánem. Jenomže tahle zásada má univerzální platnost a platí i pro Polsko. Je jenom záležitostí Poláků, jak hodnotí minulost svojí vlasti. Je to jejich země a jen oni mají právo rozhodovat o tom, co se v ní bude dít. Zabývám se hodně polskými dějinami, zvláště těmi novějšími, a po důkladném seznámení se s fakty spolu s výroky a argumenty polských historiků, uznávám, že bourání sovětských památníků u našich severních sousedů je morálně zdůvodnitelné a lidsky pochopitelné. Oslavování svých okupantů jaksi netoleruje žádná svobodná země.
Zdroje:
