Článek
Na webu magazin.pametnaroda.cz vzpomíná na vánoční brutalitu komunistických trýznitelů Karel Plocek vězněný jako člen skautské odbojové skupiny, který zažil takovou štědrovečerní šikanu v lágru ve Vykmanově na Jáchymovsku. Surovým dozorcům nic nebránilo v tom, aby politické vězně na Vánoce šikanovali ještě víc než jindy. Ve svátečních dnech, kdy odloučení od blízkých bylo ještě bolestnější než obvykle, museli vězni například stát nekonečně dlouho v třeskutých mrazech venku na nástupech. Na Štědrý večer byl častý „filcunk“, tedy prohlídka cel, při níž dozorci rozházeli vězňům všechny jejich osobní věci. „To nám rozšlapali večeři. Mrzli jsme venku ve fujavici, zatímco oni dělali filcunk. Nejhorší bylo, že nás to nenechali uklidit. Museli jsme okamžitě zhasnout a jít spát do toho bordelu, co nám udělali. Nevěděl jsem, kde mám své věci. To bylo ošklivé,“ řekl Plocek.
Nacisté v německém vyhlazovacím táboře Osvětim si s nimi v surovosti nezadali. Děsivé vzpomínky mají podle webu svetzeny.cz měli přeživší vězni na svátek narození Ježíše Krista v roce 1940. Dozorci tenkrát nechali na apelplatze (místo určené k nástupu trestanců) postavit vánoční strom s elektrickými světýlky a pod ně přikázali umístit těla mrtvých vězňů, kteří umrzli nebo zemřeli při práci. Esesáci tehdy vězňům řekli, že to jsou dárky pro živé. O rok později pak nacističtí dozorci hned po večeři vyhnali vězně na nástup na mráz, kde museli poslouchat štědrovečerní poselství. Během této noci umrzlo dvaačtyřicet vězňů.
Nicméně byly i okamžiky, kdy se nacisté zachovali vstřícněji než komunisté. Jiné podmínky totiž byly v německých vyhlazovacích táborech a jiné v „obyčejných“ věznicích. Zpěv koled k Vánocům tradičně patří, bez nich to zkrátka není ono. Kupodivu v protektorátu jej němečtí věznitelé politickým vězňům tolerovali. Jana Honsová z Českých Budějovic byla zavřená o Vánocích 1944 v Praze na Pankráci kvůli tomu, že odmítla vyučovat němčinu, a vzpomínala, jak vězňové z otevřeného okna zpívali Aby nás Pán Bůh miloval, melodii z Novosvětské a koledy.
V československých komunistických kriminálech byl však zpěv koled tvrdě postihován. To dosvědčuje Milan Kolář, který byl uvězněn v roce 1948 jako patnáctiletý chlapec za to, že dvěma klukům ukázal cestu přes státní hranici: „Někdo začal zpívat koledy, všichni jsme byli naměkko. A najednou se ozvalo: ,Zavřete rypáky, nebo to špatně dopadne!’ To byli bachaři, asi naštvaní, že mají o Vánocích službu,“ vzpomíná. Vězňové ztichli, ale po chvíli začali zpívat znovu. „Vyhnali nás na chodbu, jeden měl u sebe svazek klíčů a tím velkým klíčem nás šťouchal do žeber, ten druhý nás fackoval.“
Také jídla bývalo někde o Vánocích více v nacistických věznicích něž v těch komunistických. „Tak jsem hned neposlala gratulaci. Ale stejně jsem o svátcích v myšlenkách stále u vás. My jsme to tady odbyli, jak se dalo. Dostali jsme příděl margarínu, salám, marmeládu, pak jakousi tmavší buchtu a bramborový salát. A z těchto věcí jsme vytvořili štědrovečerní večeři. Pěkně jsme si uklidili a na stůl jsme dali čistý ubrus. To bylo prostěradlo. Sehnali jsme také kousek jehličí, svíčku a iluze Vánoc byla tady,“ přiblížila Jana Honsová pankrácké Vánoce v čtyřiačtyřicátém roce na videu webu Paměti národa.
V komunistických kriminálech to však o Vánocích v padesátých letech bývalo horší. „Dostali jsme půl vajíčka a půl rohlíku, to byla naše slavnostní večeře. Byl mezi námi kněz, který sloužil mši svatou s jednou rozinkou a malým kouskem chleba,“ vyprávěl o jedněch Vánocích na Mírově Jan Jirků, skaut, odsouzený počátkem padesátých let k dvaceti rokům kriminálu za vykonstruovanou velezradu.
Paní Honsová také řekla, že na Pankráci za nacistů mohli mít vězni v cele jehličí a svíčku, v komunistických žalářích byly jakékoli takové připomínky Vánoc přísně zakázány. To však nic nemění na tom, že oba režimy patřily k těm nejzrůdnějším ve 20. století a brutálně zacházely se svými odpůrci.
Zdroje:
