Článek
Kniha Budujme stát pro 40 000 000 lidí od Jana Antonína Bati je vynikajícím vizionářským dílem. Úspěšný podnikatel ji napsal v třicátých letech. Poprvé vyšla v roce 1937 a v mnoha případech má trvalou platnost. Baťa právem tepe státní firmy za tragickou neschopnost a přibližuje jejich mizerné hospodaření.
Baťa zde hájí svobodné podnikání a dokazuje, že to není přežitá věc, protože soukromé firmy fungují lépe než státní a jako odstrašující příklad nefunkční státní společnosti kvůli trvalé obrovské ztrátovosti zmínil Československé státní dráhy (ČSD). Jan Baťa si dokonce pohrával s myšlenkou, že by je převzal do své působnosti a sliboval, že pod jeho vedením by ČSD přestaly být ztrátové.
Jan Antonín Baťa
„Časopis Železniční listy vypočetl dne 1. 5. 1931, že dráhy mohly ušetřit v roce 1929 418 milionů Kč na uhlí, na železničních strojích a na materiálu 160 milionů Kč - kdyby byly nemusely za tento materiál platit přemrštěné kartelové ceny ( v současných cenách by se jednalo zhruba o miliardy korun, pozn. autora),“ uvedl Jan Baťa. Toto hospodaření na státních drahách, potvrzují i praktiky v éře ministra železnic Jiřího Stříbrného v dvacátých letech minulého století, kdy cena uhlí pro ČSD se navyšovala o provize pro správné lidi, navíc se nekupovalo to cenově nejvýhodnější a nejkvalitnější palivo, ale to od spřátelených kamarádů. Rozumné a odpovědné hospodaření se jaksi se státními firmami míjelo.
Dále zlínský průmyslník uvádí.
„Z přijímání a propouštění zaměstnanců státních podniků bez ohledu na hospodářskou strukturu podniků se vyvinul jeden z nejvážnějších hospodářských a sociálních problémů: máme masy pensistů bez fondů, z nichž by byly zaručeny pense. Jsou státní podniky, kde se přijímá a propouští bez ohledu na hospodářskou potřebu a kde připadá téměř na každého pracujícího člověka jeden pensista. Státní dráhy měly na konci roku 1935 135 852 zaměstnanců a 100 384 pensistů. To znamená že jsou v bídě oba, a že podnik, ačkoliv brzdí vývoj dopravy v celém státě, stále prodělává.“
Navíc za hospodářské krize, kdy všechny ostatní obory slevily své ceny, výše železničních přepravních tarifů zůstala zachována.
„Hospodářská pasivita veřejných podniků, jakož i stoupající výdaje veřejné správy, mezi nimi je oprávněný pouze vzestup výdajů na obranu státu, má však v mnohém horší důsledky nežli rostoucí daňový tlak a zvyšovaná daňová břemena.
Veřejná doprava – ve snaze zmenšiti schodky tohoto opatření, provádí čím dál tím více zásahy do podnikání soukromého, jež ve svých důsledcích podvazují v soukromém podnikání výkonnost. Aby snížila své ztráty např. o stokorunu, znemožňuje v soukromém podnikání výdělek 1000 Kč. Příkladem tohoto procesu je situace československé automobilové dopravy a všeho, co na ní závisí.“
Baťovy závěry potvrzuje i web NeuroRestart.cz, který uvádí nevýhody státních podniků.
1) Byrokracie: Větší administrativní struktura může vést k pomalejšímu rozhodování a neefektivnosti.
2) Politizace: Politické vlivy mohou někdy narušovat obchodní rozhodnutí, což může mít dopad na celkovou výkonnost podniku.
3) Nižší konkurenceschopnost: Soukromé firmy mohou být často flexibilnější a inovativnější než státní podniky, což může vést k nižší konkurenceschopnosti.
4) Finanční zátěž: Pokud se státní podniky dostanou do ztráty, může to mít dopad na státní rozpočet a tím i na daňové poplatníky.
Jan Baťa se samozřejmě nespokojil pouze s pojmenováním nedostatků, ale navrhuje i řešení. Mezi ně patří i omezování byrokratických překážek v podnikání, ale hlavně:
„Ponechati občanskému podnikání, výrobu a vykonávání služeb, jež dovede konat lépe než stát, a s prospěchem pro stát (placením daní) i veřejnost (lepšími mzdami a výhodnějšími cenami).
Pronajati nevýnosné státní a veřejné podniky občanským podnikatelům při současné smluvní záruce, že budou respektovati vážné státní a veřejné zájmy.“
Ne všechno z Baťovy éry platí, tak například penzijní systém už je někde jinde. Jasně však doložil výhody soukromého podnikání nad činností státních firem. Ty často hospodaří mizerně ve stylu po nás potopa a on to za nás někdo zaplatí.
Soukromý podnikatel si nemůže dovolit zaměstnávat pracovníky, které nepotřebuje, nemůže si dovolit nakupovat předražený materiál. Pracovníky zaměstnává a platí podle jejich schopností, nikoliv podle platových kvalifikačních tabulek, které ve státní správě neumožňuji dát práci schopnému fachmanovi jen proto, že nemá maturitu a pořádně ho zaplatit, jelikož tomu brání platové tabulky.
Čtyřicet let socialismu nás přesvědčilo, že je to systém neefektivní, rovnostářský, který ubíjí tvůrčí schopnosti člověka. Státní veřejné vlastnictví není schopno v otevřené soutěži konkurovat privátnímu, a místo slibovaného ráje vede akorát k zchudnutí všeho obyvatelstva. To už věděl Jan Baťa a platí to i v nynější době. Proto nápady hnutí Stačilo s převahou komunistů, které nabízí masivní znárodňování, tedy spíše sprostou loupež soukromého vlastnictví, jsou cestou k ekonomické katastrofě.
Zdroje:
Budujme stát pro 40 000 000 lidí, J. A. Baťa, vydal Marek Belza, Krásná Lípa 2013
