Článek
Strašlivý hladomor v sovětském Rusku ve dvacátých letech minulého století byl záměrně vyvolán Leninovou komunistickou mocí s cílem zlikvidovat potenciální oponenty rudých, především mezi rolníky, kteří byli pejorativně nazýváni kulaky. A byly to USA, které ve 20. století podruhé, respektive z hlediska časové posloupnosti poprvé, výrazně pomohly Rusku v kritických situacích. Podruhé to bylo za II. světové války na základě zákona o půjčce a pronájmu.
Násilné rekvizice rolníků na příkaz Lenina a Molotova
První díl knihy Dějiny Ruska 20. století uvádí, že od léta roku 1920 do března 1921 po celém Rusku, kde byla nastolena bolševická vláda, bylo rolníkům násilím zabavováno téměř všechno obilí a další potraviny a masově jim byl odebírán dobytek. Existují Leninovy instrukce, nařizující aby bylo zabaveno obilí nezbytné pro rolníky pro jejich vlastní obživu a na výsev. I přes špatnou úrodu v roce 1920 bylo na podzim a v zimě zabaveno 10 milionů pudů obilí, tj. devět desetin úrody. Již v lednu následujícího roku nemělo mnoho rolníků co jíst. Od února začala narůstat úmrtnost a vypukly rolnické nepokoje. Jen v Saratovské gubernii živořilo na 900 000 hladovějících.
Sami komunisté však dobře věděli, že hladomor je důsledkem jimi vyvolaných rekvizicí. Zvůle rekvizičních oddílů přitom dosáhla nepředstavitelné míry. Praktikovalo se systematické zadržování zatčených rolníků v nevytápěných sýpkách, používalo se bití a vyhrožování zastřelením. Ti, kdo neodvedli veškeré předepsané dávky, byli svázáni a bosí hnáni hlavními cestami ve vsích a zavíráni do studených sýpek. Ženy byly bity až do bezvědomí a házeny nahé do jam vyhloubených ve sněhu.
V létě 1922 hladovělo na 30 milionů lidí, lidé jedli trávu a kořínky, typickým obrazem postižených oblastí byly na kost vyhublé umírající děti, častý byl kanibalismus. Na mnoha místech páchaly sebevraždy celé početné rolnické rodiny. Nejhorší situace byla v Povolží, ale hlad zasáhl i další oblasti Ruska a také Ukrajinu.
Sovětští vůdci Lenin a Molotov o těchto hrůzách dobře věděli, přesto však byli nelítostní a ve svém výnosu z 30. července 1922 požadovali bezvýhradný výběr potravinové daně a v případě nutnosti nařídili použít veškeré represivní moci státního aparátu. Ruská komunistická politická policie Čeka pak plnila tento nelidský příkaz s maximální brutalitou.
Americká pomoc zajistila masivní zásilky potravin
Nutno však dodat, že na rozdíl od pozdějšího hladomoru ve třicátých letech, který se sovětská moc snažila před světem utajit, v tomto případě bolševici povolili pomoc se zahraničí.
Na ní se výrazně podílela americká mise American Relief Administration (ARA), jak uvádí armyweb.cz, která do Evropy a pozdějšího sovětského Ruska dodala masivní zásilky potřebných potravin, jež zachránily miliony lidí od smrti hladem. Bezprostředním předchůdcem ARA byla významná mise United States Food Administration v čele s Herbertem Hooverem, který se později stal prezidentem USA. Hoover a někteří jeho spolupracovníci už dříve v Evropě pracovali a během mise v Belgii získali užitečné zkušenosti při řízení „Komise pro pomoc“, která během první světové války nasytila sedm milionů Belgičanů a dva miliony Francouzů.
ARA byla oficiálně založena Kongresem Spojených států 24. února 1919 s rozpočtem 100 milionů dolarů (1 563 000 000 dolarů v roce 2023). Její rozpočet byl navíc posílen soukromými dary, které přinesly dalších 100 milionů dolarů. Bezprostředně po válce dodala ARA více než čtyři miliony tun humanitární pomoci do třiadvaceti válkou zničených evropských zemí. ARA ukončila své evropské aktivity v roce 1922, v Rusku pak působila do roku 1923.
V době svého vrcholu ARA v Rusku zaměstnávala 300 Američanů a více než 120 000 Rusů. Denně pak živila 10,5 milionu lidí, z nichž dvě pětiny byly děti. Její ruské operace vedl plukovník William N. Haskell. Za dobu svého působení vyčlenila ARA na pomoc hladovějícím Rusům 61 566 000 dolarů a dodala 718 000 tun zboží.
Lékařská divize ARA fungovala od listopadu 1921 do června 1923 a pomohla překonat epidemii tyfu, která tehdy pustošila Rusko. Operace ARA na pomoc při ruském hladomoru probíhaly paralelně v součinnosti s menšími mennonitskými, židovskými a kvakerskými misemi a americkým Červeným křížem. Třem milionům lidí pak pomáhal výbor norského polárníka Fridtjofa Nansena a další evropské organizace.
Ruský filozof Losskij: „Američané nás zachránili od jisté smrti“
„Naše rodina dva roky hladovějící, byla tak jako mnohé jiné další rodiny intelektuálů odsouzena k smrti. Před tou nás zachránila americká organizace ARA, která roku 1921 zřídila své pobočky po celém Rusku. Osoby, jež chtěly pomoci hladovějícím, platily této organizaci 10 dolarů, a určily adresu na kterou by chtěly poslat potraviny. ARA dodala na určenou adresu tří pudový balík (asi 50 Kg) s moukou, rýží, tukem, konzervami mléka a podobnými drahocennými potravinami. Naše rodina měla přátele v západní Evropě a tak začala každý měsíc dostávat takovou zásilku. My a mnozí intelektuálové jsme tak byli zachráněni před jistou smrtí,“ vzpomínal ruský filozof Nikolaj Onufrijevič Losskij, jehož rodina tenkrát žila v Petrohradě a který z Ruska později emigroval.
ARA ukončila svoji činnost v Rusku 15. června 1923 poté, co se zjistilo, že Sovětský svaz i přes humanitární katastrofu vyváží obilí a do zahraničí exportuje zlato a cennosti, aby měl peníze na podporu světové revoluce a nákup zbraní pro chystaný komunistický puč v Německu. Američané tak logicky 15. června 1923 svoji pomoc zastavili.
Kdyby si bolševici přáli zabránit hladomoru, mohli výrazně o miliony snížit počet jeho obětí. Se šetrnou hospodářskou politikou pak vůbec nemuselo dojít k tak tragické katastrofě. Bolševici však potřebovali právě hlad, a proto nechali schválně zemřít miliony lidí, aby tak zastrašili potenciální odpůrce svého zrůdnému režimu.
Zdroje:
Lenin, Stalin a Hitler, Robert Gellately, nakladatelství Volvox Globator, Praha 2012
Dějiny Ruska 20. století – díl I, editor Andrej Zubov, nakladatelství Argo, Praha 2014
