Článek
Je dobré si také připomenout, že letecký útok na Drážďany nebyl v rámci hitlerovského Německa největší jak do počtu nasazených letadel, tak do množství svržených pum, a ani v jeho důsledcích nebylo nejvíc lidských obětí. Jak uvádí web rigad.cz, 4. února 1945 během jaltské konference náčelník generálního štábu Rudé armády armádní generál Alexej Antonov přednesl plán k přerušení přesunu německých jednotek v součinnosti s chystanou rozhodující ofenzívou Sovětů do nitra Německa a na hlavní město Berlín. Současně s postupem sovětských vojsk měly být bombardovány dopravní křižovatky, továrny na výrobu vojenské techniky a ropné rafinerie. Jedním z cílů kromě jiných německých měst měly být i Drážďany. Účelem bylo vyvolání zmatku a narušení přesunu a zásobování vojenských jednotek ze západu na východ, kam Němci přemísťovali desítky divizí.
Pro někoho možná překvapivá informace, ale bylo tomu tak. Sovětské velení mělo zájem na bombardování Drážďan. A to z toho důvodu, že město bylo důležitým železničním uzlem, přes který směřovaly německé vojenské transporty na východní frontu. Generál Antonov tak předpokládal, že by tyto letecké útoky na východoněmecká města mohly urychlit postup Rudé armády. Čili mělo to smysl a logiku a očekává se, že spojenci si budou vzájemně pomáhat.
Zpráva britské zvláštní komise podle webu reflex.cz nesoucí název Německá strategie a možnosti odporu, připravená výlučně pro premiéra Winstona Churchilla, předpovídala, že nacistické Německo by se mohlo již zhruba v polovině dubna zhroutit, ale zároveň varovala, že by Němci mohli odolávat až do listopadu, pokud se Rudé armádě nepodaří obsadit průmyslové Slezsko. Jakákoli pomoc východní frontě by tudíž mohla zkrátit vleklou a nesmírně krvavou válku. Ve městě se také nalézaly 110 továren s 50 000 dělníky, mezi nimi továrny na výrobu optických zařízení a elektrických a rentgenových přístrojů, převodovek a elektroměrů, kasárna, stanové tábory a muniční sklady. Spojenci tak této žádosti rádi vyhověli.
A proč Sověti nebombardovali Drážďany sami? Rudá armáda měla v té době pouze tzv. taktické bombardovací letectvo s kratším doletem, které sloužilo hlavně pro podporu útočících pozemních vojsk. K bombardování vzdálených cílů v týlu nepřítele se hodily strategické bombardéry, jimiž disponovaly USA a Velká Británie a tak tento úkol připadl na ně. Na druhé straně Sověty nelze vinit z toho, jak to v Drážďanech nakonec dopadlo a město bylo de facto srovnáno se zemí. Paradoxem ovšem je, že právě zdejší železniční uzel utrpěl poměrně málo škod a Němci jej dokázali během několika dnů opět zprovoznit.
Ve dnech 13. až 15. února 1945 pak 769 těžkých bombardérů britského Královského letectva (RAF) a 527 letounů Armádního letectva Spojených států (USAAF) svrhlo na Drážďany, hlavní město Saska, ve čtyřech náletech 4210 tun tříštivých a zápalných pum. Zničeno bylo na 34 km2 městské zástavby a zahynulo cca 25 000 lidí. Původní zprávy až o 200 000 mrtvých se ukázaly jako přehnané.
Jak uvedl web ct24.ceskatelevize.cz, operaci řídil vrchní velitel britského bombardovacího letectva Sir Arthur Harris, který prosazoval názor, že je nutné rozšířit celoplošné nálety i proti civilnímu obyvatelstvu. Na podzim 1944 se tento „řezník“, jak se mu často říkalo, pochlubil, že ze 60 důležitých německých měst jich bylo 45 zničeno. „Útok na Drážďany považovali v té době za nezbytný daleko důležitější lidé než já,“ bránil se Harris po válce, když byl kritizován.
„Harris neudělal nic víc, než že přispěl k bezpodmínečné kapitulaci Německa. Koncepce zkázy měst byla ostatně německou koncepcí, která byla velmi účinně uplatněna na Coventry,“ hájí britského velitele Paul Oestreicher, bývalý představený katedrály v Coventry. Je pravdou, že devastaci Drážďan předcházelo německé letecké zpustošení Guerniky již roku 1937, Varšavy, Rotterdamu, Coventry, Bělehradu nebo Stalingradu.
Jedním z očitých svědků tohoto bombardování byl tehdy čtrnáctiletý Christoph Adam. Podle jeho slov zveřejněných na armysweb.cz se tyto nálety mají považovat za skutečný válečný zločin a nikoliv za „odvetu“ za válečné zločiny spáchané nacistickým Německem. „Naši předkové rozpoutali válku, avšak z historického hlediska nebyl tento konkrétní útok zapotřebí. My, obyvatelé Drážďan, jsme se tak stali nečekaně svědky pekelného bombardování, namířeného proti bezbranným a nevyzbrojeným civilistům. Z vojenského hlediska se jednalo o nesmyslné inferno. Útok nebyl namířen na vojenské objekty a navíc bylo spojencům známo, že v Drážďanech nejsou protiletecké kryty. Když pak po prvním bombardování následovalo druhé a třetí, šlo o situaci, kdy lidé byli zcela nekrytí na ulicích nebo v parcích. Toto byl podle mě zločin,“ míní Adam. Ten také dodal, že po válce se sešel s jedním anglickým pilotem bombardéru, který měl podle něj asi výčitky svědomí z toho, co se stalo, ale nakonec si podali ruce. Pan Adam ovšem úplně pravdu neměl, protože v Drážďanech byly vojenské objekty, proti kterým útok rovněž směřoval.
Masivní kobercové bombardování Drážďan tak už bude navždy vyvolávat emoce. Pro někoho to byla nutnost a odplata nacistickému Německu za všechny jeho předcházející surové zločiny včetně masivního bombardování měst, pro jiného neomluvitelný válečný zločin. Tyto kobercové nálety ale nebyly vynálezem Britů a Američanů, oni si s nimi opravdu nezačali. Prvenství v tom patří nacistickému Německu. Dá se ovšem namítnout, že když je někdo jiný gauner, tak to přece neomlouvá mne, že se chovám taky jako gauner. Není to zkrátka jednoduché.
Nám nyní nezbývá než dělat všechno proto, aby se takové hrůzy už nikdy neopakovaly. Minulost nezměníme, ale ovlivnit budoucnost je v našich silách.
Zdroje:
Proč před koncem války spojenci rozbombardovali Drážďany? | Rigad.cz
Očitý svědek bombardování Drážďan v roce 1945: Byl to válečný zločin | ARMYWEB.cz
