Článek
Tyto lži vyvrátil už dříve prezident Klubu Rusko Zdeněk Zbytek v rozhovoru pro web cesky.radio.cz. Jelcinovské Rusko bylo podle něj skutečně „divokým Východem“. „V devadesátých letech to prostě byla ruleta. Tam nebyly žádné jistoty. To bylo postaveno na tom, zda vám partner zaplatí nebo nezaplatí.“ řekl doslova Zbytek, který je jinak velkým příznivcem Ruska. Je jasné, že mnoho českých podnikatelů nechtělo hrát takovou riskantní ruletu a raději ruské trhy opustilo.
To ovšem nebránilo rádoby vlastencovi, tedy spíše tlučhubovi, aby v televizi XTV Luboše Xavera Veselého pronášel kolosální nesmysly. „Vzpomeňte na to, jak to vypadalo v 90. letech, kdy my jsme měli krásně obsazený východní trhy našima výrobkama, prostě trhy i ruský trh jsme měli, bývalý Sovětský svaz, obsazený našima výrobkama, našima strojírenskýma produktama. Havel tenkrát zavelel, že Rusko ne, že se půjde na Západ – a co se stalo? Okamžitě na naše místo, na místo našich firem, okamžitě tam přišly všechny západní firmy a vydělávaly tam oni na úkor nás. Tahleta hloupá politika těchhletěch takzvaných sluníčkářských politiků typu Pekarová se táhne od toho Havla, že jo, tenhleten názor, prostě Pekarová, prostě ten Fiala, Rakušan, tohleto, to je úplně zničující,“ vymýšlel si báchorky Tomio Okamura, který v devadesátých letech vTokiu vesele popelařil a prodával v kině popcorny. Tak to má jistě tu nejlepší kvalifikaci pro taková „zasvěcená hodnocení“ tehdejších ruských poměrů. I jeho partaj SPD je plná pochybných existencí a dobře se na ní hodí rčení, „jaký pan, takový krám.“
Tomio Okamura
Web Hospodářských novin archiv.hn.cz píše o tom, že ruští zákazníci dlužili v devadesátých letech Svitu Zlín více než miliardu korun za nezaplacené boty. Nebyla to samozřejmě jediná příčina, ale i tato pohledávka přispěla ke krachu této známé obuvnické společnosti.
Mohu nabídnout i osobní svědectví, které mně poskytl majitel české kamionové firmy, která v devadesátých letech rovněž jezdila do Ruska, ale pak s tím v obavách o bezpečnost řidičů přestala, a začala vozit zboží do Španělska. Jeho jméno je mně známo, ale nechce být veřejně citován. „V Rusku tenkrát lidé nedostávali pravidelně výplaty a důchody. Týkalo se to i policajtů. Ti si přivydělávali tak, že si vymysleli přestupek a chtěli úplatek. Řádově v desítkách dolarů. Naše kamiony pro ně byly skvělou kořistí a policajti si je předávali vysílačkami. Jede to a to auto, jsou to Češi, tak je oškubejte. Jednou řídil můj syn a už po mnoha takových kontrolách, řekl policajtovi, že mu nic nedá. Ten mu namířil pistolí na hlavu a řval, že chce peníze. Pak naštěstí z druhé strany vyskočil z auta jeho kolega a dal tomu policajtovi 50 dolarů. To ovšem byla pro nás poslední kapka, a řekli jsme dost, nenecháme se v Rusku zabít.“
Divoké devadesátky v Rusku potvrzuje brilantně na webu plus.rozhlas,cz i analytik a komentátor Libor Dvořák. „Byl to Jelcin, kdo vývoj ruské ekonomiky předal do rukou mladých národohospodářů typu Jegora Gajdara či Anatolije Čubajse. Tito v mnoha ohledech snílkovští ekonomové přišli s přeměnami opravdu radikálními – ovšem v situaci, kdy se metody socialistické výstavby sice zcela zdiskreditovaly, ale kdy pro skutečný kapitalismus jednoduše nebyly podmínky a předpoklady. To vše vedlo k finančnímu krachu v létě 1998 a také k totálnímu zbídačení většiny obyvatel země. Právě 90. léta proto vedla tuto většinu k totální nedůvěře v jakékoli reformní pohyby, která v jistém smyslu trvá dodnes.“
Pro pochopení situace v Rusku za vlády prezidenta Borise Jelcina je rovněž dobré si přečíst skvělou knihu Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky. Ta zem byla tehdy v rozkladu a pro mnoho jejich obyvatel se změnil život v boj o holé přežití.
Důkazů, že ruské firmy svým tenkrát zákazníkům často za zboží neplatily, je tedy více než dost. S notorickými dlužníky se prostě obchodovat nedá. Mám dojem, že Tomio Okamura bojuje zoufale o voliče i za cenu absurdních lží, a doufá, že někteří prosťáčkové mu jeho výmysly uvěří. Inu, nerad by zřejmě opustil teplé a dobře placené sněmovní místečko. A s tím Pi pro vůdce SPD to nebylo vůbec od věci. On je totiž absolutně mimo.
Zdroje:
Doba z druhé ruky, Světlana Alexijevičová, nakladatelství Pistorius & Olšanská, Praha 2015
