Článek
„Mezi námi děvčaty, víte o tom, že v naší republice téměř nikdo, teda nikdo nechce bojovat. Mimochodem my jsme nikdy neválčili, možná Žižka, ten možná kdysi něco bojoval, ale my nechceme bojovat,“ prohlásil nedávno Brázdil. Jeho výrok samozřejmě vyvolal velké pobouření, protože je urážlivý a dělá z udatných lidí zbabělce.
Poslanec Milan Brázdil (ANO)
Právem se do něj pustil historik a ředitel Muzea XX. století Petr Blažek. „Pan poslanec zřejmě nechodil do školy, jinak by nemohl nic takového říci. Češi samozřejmě ve svých dějinách mnohokrát bojovali, v rakousko-uherské armádě i v legiích, za druhé světové války v čs. zahraničních jednotkách na Západě i na Východě, a později třeba ve francouzské cizinecké legii v Indočíně. K Čechům patřili i vynikající vojevůdci, například maršál Radecký.“
Pan poslanec z Babišova hnutí ANO je sice lékařem, nikoliv historikem, ale tak jako by laici měli ovládat první pomoc, tak by měli lidé znát i základy českých dějin, což obojí náleží k obecným dovednostem a znalostem. Klišé, že Češi bojovali pouze za Žižky nebo naposledy v bitvě na Bílé hoře, jsou vážně jenom klišé, které mají k pravdě daleko.
Češi se mnohokrát osvědčili v boji, a to jak v dobách habsburské monarchie, tak dřívějších i pozdějších. Například v prusko-rakouské válce v roce 1866 si čeští vojáci v řadách rakouské armády počínali velmi zdatně a mnozí z nich bylivyznamenániza statečnost. Kromě jíž zmíněného maršála Radeckého příslušel k vynikajícím českých vojevůdcům též polní maršál kníže Karel I. Filip ze Schwarzenbergu, který patřil ke trojici, jíž se podařilo porazit samotného Napoleona. On to dokázal v roce 1813 v bitvě u Lipska, těmi dalšími dvěma byli ruský maršál Michail Illarionovič Kutuzov a britský polní maršál Arthur Wellesley, vévoda z Wellingtonu. Skvělým českým velitelem byl podle webu katolickenoviny.cz i Zdeněk Kašpar hrabě Kaplíř ze Sulevic, který roku 1683 sehrál klíčovou úlohu při úspěšné obraně Vídně před Turky. Ten dokonce během 62 dnů trvajícího obléhání dvakrát převzal vrchní velení, když byl hrabě Ernst Rüdiger Starhemberg kvůli zranění neschopen tento post vykonávat. Císař Leopold I. Habsburský pak ocenil Kaplířovy obrovské zásluhy tím, že mu na počátku prosince 1683 udělil maršálskou šerpu a hůl.
Statisíce Čechů bojovaly během staletí v mnoha střetech. Za I. světové války v rakousko-uherské armádě a v legiích, přičemž za císařské uniformě jich padlo asi 130 000, což bylo víc, než činil celkový počet legionářů. Více se rozepisovat o hrdinství Čechů za II. světové války by bylo zbytečné, napadá mne však výstižný výkřik odvážných parašutistů, kteří zbavili český národ kata Reinharda Heydricha, kdy v červnu 1942 v obležené kryptě na výzvu nacistů ke kapitulaci rázně odpověděli. „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“
Příznivci současné vlády o sobě rádi prohlašují, že jsou vlastenci. Je ovšem divné, že stupidní výrok páně Brázdila urážející skutečné vlastence je tak nějak nechává chladnými. Bude to nejspíš tím, že to jejich slovní vlastenectví bude, jak se říká, na baterky čili o ničem.
Zdroje:
