Článek
Poutní místo s kostelem Panny Marie Pomocné (německy Marie Hilf) nedaleko Zlatých Hor je důkazem síly ducha, který dokázal zvítězit na zlobou a hmotou. Okolí s křížovou cestou a studánkou s vodní kaplí vybízí k procházkám, samotný areál je prostorem modlitby, usebrání se, meditace a hledání sama sebe.
Dějiny tohoto místa začaly v krutých časech Třicetileté války, jak uvádí web mariahilf.eu. Když Švédové přitáhli roku 1647 k městu Zuckmantlu (nyní Zlaté Hory), obyvatelstvo opouštělo své domovy a zachraňovalo si holý život útěkem do hor. Žena místního řezníka Anna Tannheiserová, která byla v požehnaném stavu, našla bezpečné místo na hoře zvané Boží dar (Gottesgabe) asi hodinu cesty od města. V místě, které bylo skálou ohraničeno jako zdí a zastřešeno mohutnou jedlí, již nepřítel nehrozil, zato však na osamělou ženu přišly porodní bolesti. V této tísni úpěnlivě prosila Boha o pomoc a Svatou Pannu o přímluvu. Byla vyslyšena. Dne 18. července zde porodila zdravého syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů. Chlapec prožil život jako vážený muž – radní svého města.
Křížová cesta v ambitech kostela
Jeho dcera Dorota Weisová pak splnila otcovu poslední vůli. Nechala u malíře Šimona Schwarzera zhotovit obraz Bohorodičky a zavěsit jej na staré jedli v lesní samotě, kde se její táta narodil. Stalo se tak v říjnu 1718 a již v následujícím roce toto místo začalo přitahovat první poutníky. Postupně přicházelo stále více ctitelů Panny Marie z Jesenicka i ze vzdálenějších míst. Během deseti let byla na místě narození chlapce Martina postavena kaple a zápisy vyšetřující biskupské komise (tvořili ji kněz a dva lékaři) svědčí o tom, že během poměrně krátkého období došlo nejméně k pěti zázračným uzdravením. Později už kaple nestačila, a proto zde v letech 1831 – 1841 vyrostl poutní kostel. Místo bylo hojně navštěvované, ročně sem přicházelo 80 – 100 tisíc poutníků.
Pak přišla hrozná doba komunismu, v padesátých letech nastal zákaz bohoslužeb a začala soudruhy řízená devastace, která vyvrcholila v roce 1973 demolicí kostela. Bůh zde neměl, co pohledávat a zdálo se, že to tak zůstane navěky a už nikdy se sem nevrátí. Jenomže pak se stal skutečný zázrak. V listopadu 1989 se zhroutil komunistický režim a už začátkem roku 1990 byl založen přípravný výbor pro obnovu poutního místa Panny Marie Pomocné a na jaře téhož roku papež Jan Pavel II. na Velehradě posvětil základní kámen pro stavbu nového poutního chrámu. Stavba byla zahájena v roce 1993 a 23. září 1995 byl nový poutní kostel vysvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem. Postupně byly dostavěny boční ambity a venkovní obětní stůl.
Zastavení křížové cesty
Závěr křížové cesty s Božím hrobem
V Písmu je o církvi psáno, že brány pekelné ji nepřemohou, a toto je jeden z důkazů, že tomu tak skutečně je. Tady opravdu duch dobra a lásky zvítězil nad temnem a nenávistí. Kdysi také soudruh Stalin v pýše a arogantní nadřazenosti prohlásil: „a kolik ten papež má vlastně divizí?“ O pár desítek let později skončil Stalinův SSSR na smetišti dějin, ale katolická církev existuje dál.
V každém případě poutní místo Maria Hilf stojí za návštěvu a každému to vřele doporučuji.
Zdroje:
Studánka
