Článek
„Samozřejmě, že se připravujeme. Pokud by došlo k tomu, že Rusko napadne Pobaltí, tak podle článku 5 musíme vyslat dvě naše mechanizované brigády a samozřejmě bychom byli akční,“ uvedl premiér Andrej Babiš v pořadu Deníku.cz 15 minut Kateřiny Perknerové.
To je správný postoj a jiný ani nemůže být. Jako členové Severoatlantické aliance jsme povinni přijít jiným členským zemím na pomoc, pokud budou napadeny. Já bývám v mnoha jiných záležitostech velmi razantním odpůrcem Andreje Babiše, ale jsou případy, kdyby koalice a opozice měly držet spolu a toto je jeden z nich – bezpečnost Evropy a České republiky. Ano, pokud by Rusko napadlo Pobaltí, je povinností naší armády přijít aliančním spojencům na pomoc. Když se podíváme do sousedního Polska, tak tam jsou rozpory mezi koalici a opozicí ještě větší než v Česku, ale v jednom se oba tábory shodnou. V tom, že putinovské Rusko je v současnosti největším nebezpečím pro evropský mír a podle toho jednají. A tak by tomu mělo být i u nás
Sami máme smutné zkušenosti s tím, když nám spojenci v září 1938 odmítli pomoc a donutili nás naše pohraniční území odstoupit hitlerovskému Německu. V březnu následujícího roku pak Německo okupovalo zbytek českých zemí. V roce 1940 na základě paktu Molotov-Ribbentrop okupovalo Rusko, tehdy pod názvem SSSR , Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Ruská okupace pobaltských republik tenkrát znamenala brutální teror, statisíce mrtvých a deportovaných a byla srovnatelně krutá jako německá okupace českých zemí v letech 1939 – 1945.
Putin nepřestal litovat rozpadu Sovětského svazu a rád by znovu a proti vůli většiny jeho obyvatel znovu anektoval Pobaltí. Naštěstí mu v tom brání členství Litvy, Lotyšska a Estonska v NATO. Pobaltské republiky jsou tedy zatím jenom terčem teroristických, žhářských a kybernetických útoků ze strany Ruské federace.
Víme tedy dobře, co to znamená, když nás spojenci zradí. A proto v tomto případě oceňuji Andreje Babiše, který potvrdil, že Česká republika je připravena splnit svoje vojenské závazky vůči aliančním spojencům. Doufám také, že tato svá slova myslel vážně.
Moudré přísloví praví, „co sám nemáš rád, nečiň druhému.“ Takže po našich špatných zkušenostech z osmatřicátého roku je naši povinností přijít ostatním aliančním zemím v případě ohrožení na pomoc. Pokud bychom to neudělali, bylo by to takové čecháčkovské, když my potřebujeme, musí nám druzí pomoci, ale my ostatním nikoliv. Ani nepřekvapuje, že tento mimořádně odporný vypočítavý postoj zaujímají okamurovská SPD a komunisté ze Stačilo, od nichž to už premiér Babiš pořádně schytal.
Zdroje:
