Článek
V jednom okresním městě dokonce trvalo skoro čtyři roky, než se podařilo z bytu vystěhovat nájemníka, který neplatil nájemné. Majitel bytu tak přichází o statisíce korun a nikomu to nevadí. Mne hodně vyděsilo, že nájemník potížista si může dělat co chce, neplatit nájem, působit škodu, obtěžovat sousedy a je velkým problémem jej vystěhovat. To považuji za skandální. Někdy mám dojem, že české právo brání gaunery a škodí slušným lidem.
Tohle celé má vliv i na bydlení jako takové. Mnoho majitelů bytů si za takových podmínek rozmyslí, jestli si brát nájemníky a raději nechají své byty prázdné, protože se jim i tak vyplatí, jelikož se zhodnocují, a nepodléhají tak inflaci. Vinou špatných zákonů tak byty zůstávají prázdné a lidé v nich nemohou bydlet.
Přiznám se, koupil jsem byt a hodlám jej pronajímat. Nového nájemníka si pořádně prolustruji, abych měl jistotu, že s ním nebudou problémy. Připadá mne však, že právo je spíše na straně nájemníka než na straně vlastníka nemovitosti. Podle platného Občanského zákoníku nájemník nemusí žádat o souhlas, jestli si může do nájemního bytu dát trvalé bydliště nebo jestli může chovat domácí zvíře. Já bych v tom svým nájemníkům nebránil, ale myslím si, že tohle by neměl řešit zákon, ale dohoda obou stran. Stejně tak by mělo být výsostným právem majitele bytu, koho si vybere jako nájemníka a nemuset to nijak zdůvodňovat.
Neplatit nájem nebo za služby spojené s bytem je prachsprostá krádež. Když si zadarmo přisvojím něco, co mi nepatří, jsem zloděj, protože odmítám zaplatit za službu nebo zboží, jako když někdo něco ukradne v obchodě. Bohužel někteří jedinci tohle v případě neplacení nájmů nebo za jízdu v MHD jaksi nechápou.
Ano, může se stát nějaká mimořádnost a nájemce nebude mít na zaplacení. Ale to je potřeba přijít a komunikovat. Třeba: „Pane domácí, bývalej mi ještě neposlal alimenty, ale hned jak je pošle, tak Vám činži zaplatím.“ Na druhé straně se za služby a zboží musí platit dohodnutá cena. Pokud na ně nemám, tak si je jednoduše nekoupím. Ale vlastníci nemovitostí nejsou žádnou charitou, a pomáhat sociálně potřebným jedincům je záležitost státu nikoliv majitelů bytů. Ono nemožnost vymoci právo také vede k drsnějším metodám. Jedna moje známá - majitelka bytu neplatícího nájemníka vyřešila velmi jednoduše a rázně. Sebrala partu silných mužů a chlapíka vystěhovala na ulici. Ten ani necekl. Přišlo se také na to, že bral 30 tisíc korun měsíčně čistého a měl problém platit sedm tisíc za garsonku. S takovými je třeba jednat velmi tvrdě. Nezaplatíš, nebydlíš. Ano bylo to protizákonné, což je špatné, ale pokud bude právo bezzubé, pak se takovým metodám nelze divit.
Jsem proto rád, že ministerstvo pro místní rozvoj chystá právní úpravu, která by měla prostřednictvím platebních rozkazů urychlit vystěhování neplatičů nájemného. To by pak trvalo řádově týdny. Bylo by však rozumné, aby platební rozkaz měl okamžitou platnost a nebylo proti němu možné odvolání. Kdo neplatí nájem, musí být co nejrychleji vystěhován.
Nemohu si ve vztahu majitel bytu – nájemník nevzpomenout na Václava Klause, který rovněž svým postojem škodil majitelům bytů, když odmítal deregulaci nájemného. Jak řekl jeden můj známý, Klaus byl pouze rétorickým pravičákem, ale svými jednáním byl socialistou, protože regulované nájemné je socialistické a omezuje podnikatelskou volnost.
Já jsem pro co největší smluvní volnost mezi dvěma subjekty a nejen v případě nájemního bydlení. Do takových vztahů by měl zákon zasahovat co nejméně. Nevidím třeba důvod k tomu, aby mi nařizoval, že například nemohu s nájemníky opakovaně uzavřít nájemní smlouvu na dobu určitou. To vnímám jako levičácké omezování svobody.
Zdroje:
