Článek
A navíc prý ve spojení se spolupracovníky neprávem uvězněného Alexeje Navalného. Šestadvacetiletá Darju Trepovová se k tomu už údajně měla přiznat ruskému vyšetřovacímu výboru. Tak to určitě. Víme, jak to chodilo za Stalina, kdy NKVD někoho zatkla, ten se ještě po několika ostrých nakládačkách rád přiznal a k tomu se naučil nazpaměť řeč před soudem, ve které se vyznal z nejhorších zločinů. Jiná šance než doznání neexistovala a neexistuje. Tak tomu bylo v neblahé éře SSSR, tak je tomu i v putinovském Rusku, kde z vás přiznání policisté a FSB jednoduše vytlučou.
To, že mučení je v Rusku běžnou záležitostí, už dříve potvrdilo více svědků, mezi nimi i Rus Sergej Kudaškin, který nyní žije v České republice a předtím zažil brutální ruské vyšetřovací metody na vlastní kůži. „Také mě mučili elektrickým proudem, je to takový přístroj jako dynamo: Na prsty se zpravidla kolíčky připevní elektrody a potom se točí kličkou dynama, je to příšerný pocit. Ale nejhorší bylo, když mě pověsili za ruce na hák ke stropu tak, aby se chodidla dotýkala podlahy, potom mi propíchli kůži na pravé straně o trochu níže podpaží lékařskou jehlou a začali jí škrábat uvnitř po žebrech, to je peklo. Po takovém mučení jsem byl připravený se přiznat, že jsem zabil i Kennedyho,“ přiblížil Kudaškin praktiky ruských vyšetřovatelů.
Potíž je v tom, že v současném putinovském Rusku neexistují nezávislá vyšetřování a nezávislé soudy a není jak se proti proti bezpráví bránit. Ruští soudci často vynášejí rozsudky na pokyn důstojníků FSB, takže proti vykonstruovaným obviněním prakticky neexistuje obrana. Jakmile se v Rusku člověk dostane do soukolí mašinérie policie, FSB, prokurátorů a soudců, je bez šance. Bývalý šachový velmistr a nynější přední ruský opozičník Garry Kasparov ve své vynikající knize Zima přichází uvedl, že v normálních zemích soudy vynášejí rozsudky na základě dokázaných trestných činů obžalovaného, v Rusku však na základě příkazů shora.
V tomto případě jde nejspíš o snahu Kremlu obvinit z výbuchu v Petrohradě Ukrajinu a vymyslet si tak další důvod pro agresi a razantní letecké útoky proti sousední zemi. A také se to samozřejmě hodí jako vítaná záminka pro další represe vůči ruské opozici. S největší pravděpodobnosti však za atentátem na Tatarského stojí vnitřní rozbroje mezi jednotlivými ruskými nacionalistickými skupinami.
V každém případě ale slušným lidem nemusí být Tatarského, který podporoval ruskou agresi proti Ukrajině včetně vraždění žen a dětí, vůbec líto. Také jsme přece nelitovali nacisty a kolaboranty, které za II. světové války zabíjeli partyzáni.
