Článek
Litva, Lotyšsko a Estonsko tak učinily po skončení sovětské okupace a znovuzískání nezávislosti. Komunistické symboly stejně jako nacistické jsou zakázané od roku 2015 i na Ukrajině a pokud dobře počítám, tak je to později než za nacistického Německa, které skončilo v propadlišti dějin v roce 1945,
„Poslední, kdo likvidovali komunisty, a začalo to tím, že nesměli používat některé symboly, byli nacisté. Já vládu k ničemu nepřirovnávám, jen říkám, že toto se dělo před 85 lety. Podle mě je to totální hloupost a naprosté popření všech historických skutečností,“ řekla v pořadu K věci na CNN Prima NEWS šéfová KSČM Kateřina Konečná.
Anketa
Já tady pozoruji základní neznalosti u vrchní komunistky. Tak především působení Komunistické strany Československa úředně zastavila vláda tzv. druhé republiky 20. října 1938, tedy ještě před okupací českých zemí hitlerovským Německem 15. března 1939, Nacisté už ani komunistickou stranu a její symboly zakazovat nemuseli, to za ně udělali jiní. Je dobré si také připomenout, že o pozastavení činnosti komunistické partaje vážně uvažovaly i československé vlády již v třicátých letech minulého století. Vzhledem k tomu, že rudí tehdy prosazovali právo německého národa na sebeurčení včetně odtržení Sudet od Československa, což se dalo hodnotit jako vlastizrada, se nelze takovým myšlenkám divit.
K radikálnímu kroku pak sáhly vlády Litvy, Lotyšska a Estonska po obnovení samostatnosti na začátku devadesátých let z důvodu zločinů spáchaných rudými na tamním obyvatelstvu. Zakázaly tak nejen komunistické strany, ale i jejich symboly. A to plným právem.
Vycházejme z toho že komunismus a nacismus jsou srovnatelná zla. Sovětská spíše tedy ruská komunistická okupace Pobaltí hlavně ve svém počátečním období byla svými hrůzami a terorem srovnatelná s německou nacistickou okupací českých zemí. V Litvě, Lotyšsku a Estonsku v jejím důsledku zahynulo minimálně sto tisíc místních obyvatel a stovky tisíc dalších lidí byly deportovány, což vykazovalo znaky genocidy. Čili zákaz komunistů v Pobaltí je naprosto oprávněný.
Soudružka Konečná by si tedy měla doplnit znalosti, moc si nevyskakovat a být pokorná před oběťmi komunistických režimů. Bylo by to pro ní lepší.
Zdroje
Boj o Hrad /2/., Antonín Klimek, nakladatelství Tomáš Krsek, Praha 2017
Dějiny Pobaltských zemí, Luboš Švec, Vladimír Macura, Pavel Štol, nakladatelství Lidové noviny, Praha 1996,
