Článek
Před 50 lety se Martina Navrátilová rozhodla kvůli stupňující se šikaně ze strany totalitního režimu opustit komunistické Československo. Pochopila, že socialistický režim by ji mohl o její milovaný tenis připravit. Dokonce i v srpnu 1975 ji jen s velkou nevolí dovolil odcestovat do New Yorku na US Open.
Jak uvedl web seznamzpravy.cz, soudruzi ji nabádali, že se musí soustředit na dokončení střední školy, neboť v socialistické společnosti je vzdělání důležitější než pomíjivé sportovní úspěchy. Ještě více jim však vadilo, že se v cizině chová příliš samostatně. Svobodně. Volný čas tráví s americkými tenistkami, nebydlí se zbytkem výpravy a jednou si dokonce bez vědomí čs. úřadů pobyt v USA prodloužila, aby si mohla zahrát další turnaj. Také ji na tenisovém svazu vytýkali, že prý se moc amerikanizuje.
Anketa
O svém plánu na odchod do emigrace neřekla v Československu nikomu ani rodičům. Její útěk byl poměrně dramatický a podílela se na něm dokonce i FBI. Nakonec se jí však cesta za svobodou podařila. Ve Spojených státech požádala o politický azyl, který jako emigrantka z komunistické země dostala. Americké úřady jí pak za 30 dnů vystavily tzv. zelenou kartu, která ji v USA umožnila pracovat, v jejím případě hrát tenis. Navrátilová tenkrát prohlásila, že hlavní pohnutkou k emigraci byla touha stát se světovou jedničkou, což by se jí v Československu, kde osud sportovců závisí na libovůli stranických funkcionářů, sotva podařilo.
Přesně tak! V komunistickém Československu by ji nic dobrého nečekalo. Sportovci v socialistických zemích byli otroky režimu, který si s nimi mohl dělat, co chtěl. Komunisté mohli kdykoliv a komukoliv jeho sportovní kariéru zničit, jak to udělali národnímu hokejovému mužstvu v roce 1950, jehož mnozí hráči skončili v komunistických lágrech nebo z úspěšných sportovců učinit občany druhé kategorie, jak se to stalo Věře Čáslavské, Emilu Zátopkovi a jiným.
Ruďoši samozřejmě dštili oheň a síru i na Martinu Navrátilovou. Sice jim to trvalo asi 14 dnů než zareagovali, ale pak se snažili, ve stylu, že je nevděčná, když si nevážila možností, které ji dala socialistická společnost, že zradila svoji vlast a ve skutečnosti prohrála sama před sebou, když myslí akorát na tenis a ne na svoji budoucnost. Akorát komunisty štvalo, že se jí nemohou pomstít osobně. I když to zkoušeli a snažili se jí například zabránit ve startech na tenisových turnajích. To se jim samozřejmě nepovedlo, tak se alespoň podle článku na iDNES.cz mstili její rodině. „Táta pak místo sportu musel dělat nekvalifikovanou práci v Tatrovce. Ségru vykopli ze Sparty,“ zmínila pozdější světová jednička trpce v Kodešově knize Tenis byl můj život. Jinak se o Martině Navrátilové nesmělo v socialistickém Československu mluvit a média o jejich tenisových úspěších zatvrzele mlčela.
Po 11 letech se Martina Navrátilová už jako americká občanka mohla opět podívat do rodné vlasti. Přicestovala s mužstvem USA, které reprezentovala proti Československu ve finále Poháru Federace, jež se hrálo v Praze na Štvanici. To byla jedna z podmínek Mezinárodní tenisové federace, že Československo může uspořádat finálový zápas, ale nesmí zabránit v účasti žádné z hráček finálových týmů. Soudruzi na to se skřípěním zubů přistoupili. Jak uvádí sport.cz, při zápase Martiny Navrátilové s Hanou Mandlíkovou Češi pak jasně dali najevo, co si o režimu myslí, když bouřlivě fandili té první. Mandlíkovou to tenkrát hodně rozhodilo a dokonce uvažovala o skrečování zápasu. Později však pochopila, že reakce diváků nebyla namířena vůči ní osobně.
Nesmírně si vážím rozhodnutí Martiny Navrátilové jít si za svým cílem a to i za cenu těžkého rozhodnutí, jakým emigrace bezpochyby je. Odejít ze známého prostředí někam, kde nevím, co mne tam může čekat, kde nikoho neznám, je hodně odvážné. Také zpočátku v Americe i několikrát plakala při představě, že už se možná nikdy nepodívá domů. Martina Navrátilová však dokázala, že je silnou ženou, která dobře ví, co od života chce. Chtěla se stát světovou tenisovou jedničkou a to se jí nakonec zásluhou její silné vůle podařilo.
Zdroje:
