Článek
Šéf Strany přímé demokracie (SPD) Tomio Okamura je proslulým svým zápalem za všeobecné referendum. Jenomže je to takový espéďácký donquijotský boj proti větrným mlýnům. „Bože, dej mi klid, abych přijal to, co změnit nemohu, odvahu změnit to, co změnit mohu, a moudrost, abych rozeznal jedno od druhého.“ To jsou slova amerického teologa Reinholda Niebuhra, která na svém facebooku zveřejnil emeritní brněnský biskup Vojtěch Cikrle a ta plně platí i pro Tomia Okamuru. Moudří lidé by se neměli snažit měnit něco, co změnit nejde. Moudrost však není každému dána.
Zákon o všeobecném referendu je ústavním zákonem. A jak správně uvedl web seznamzpravy.cz, k přijetí ústavního zákona je nutný souhlas třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Ve Sněmovně by tak kabinet potřeboval na schválení zákona 120 hlasů. ANO, SPD a Motoristé jich mají jen 108.Nehledě k tomu, že v tomto případě nemůže Sněmovna přehlasovat Senát a v horní parlamentní komoře má opozice jasnou většinu, která lidový plebiscit odmítá.
Tomio Okamura se také ve svém boji za všelidové hlasování také uchyluje k demagogii a lžím. Tak ve svém příspěvku kdysi na webu log.idnes.cz napsal, že prý první československá prozatímní ústava z listopadu 1918 u nás zahrnovala i referendum. To je lež, nezahrnovala, o referendu v ní nebylo jediné slovo a navíc platila jenom krátce. Pro Československou republiku byla do roku 1948 závazná Ústava z 29. února 1920. Lidové referendum však neobsahovala. Pouze v hlavě druhé, §46, odstavci 1) se píše: „Zamítlo-li Národní shromáždění vládní návrh zákona, může se vláda usnésti, aby hlasováním lidu bylo rozhodnuto, má-li se zamítnutý vládní návrh státi zákonem. Usnesení vlády musí být jednomyslné.“
Co z toho vyplývá? Jen to, že v době tzv. první republiky obecné referendum neexistovalo. Lidové hlasování mohlo být připuštěno pouze tehdy, když v parlamentu neprošel vládní návrh zákona. Nikdy se to však nekonalo. Ona podmínka, že pro musí hlasovat všichni ministři, a když by jeden jediný byl proti, tak se nekonalo, byla vzhledem ke složení prvorepublikových vlád nepřekonatelná. Navíc vláda mohla vyhlásit referendum, ale nemusela! To všechno ale jaksi pan poslanec zamlčel. Tohle byl ústupek agrárníků sociálním demokratům, ovšem naprosto bezvýznamný.
Naši zákonodárci by měli řešit daleko důležitější věci, třeba to, jak zamezit účelovým obstrukcím dopravních a jiných staveb, což je prodražuje a odrazuje investory. Snaha Tomia Okamury a SPD bojovat za každou cenu za všeobecné referendum, je kontraproduktivní. O co víc se poslanci a senátoři budou věnovat plebiscitu, o to méně budou mít čas na jiné podstatnější záležitosti, které jsou průchozí. Mám však dojem, že SPD takto odvrací pozornost od skutečných problémů jen proto, aby zakrylo svou neschopnost.
Zdroje:
